Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4458/2010

U S N E S E N Í

Mgr. Ing. Z. V.

, bytem v B., proti žalované

BETA Dobrovský v.o.s.

, se sídlem v Praze 4 – Chodově, Květnového vítězství 332/31, IČ: 26434946, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. července 2010, č. j. -99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. listopadu 2009, č. j. -69, ve spojení s usnesením ze dne 11. ledna 2010, č. j. -73, zamítl žalobu na určení, že je neplatná výpověď žalované ze dne 12. června 2008 (dále jen „Výpověď“) z nájmu žalobce k „bytu nacházejícímu se v domě na ulici J. v B.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. července 2010, č. j. -99, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení s usnesením) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „“) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že žalobce je na základě (platné) nájemní smlouvy ze dne 12. října 2005 (dále jen „nájemní smlouva“) nájemcem předmětného bytu a že Výpověď je platná, neboť obsahovala veškeré náležitosti předepsané ustanovením věty druhé obč. zák. Dále dovodil, že právo na slevu z nájemného uplatnil žalobce (nájemce bytu) u žalované (vlastnice předmětného domu a pronajímatelky bytu) po marném uplynutí (prekluzivní) lhůty ve smyslu , , ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“). Podle odvolacího soudu je tomu tak proto, že byť přestavba předmětného domu, od níž právo na slevu z nájemného odvíjel, byla dokončena k 31. říjnu 2007, uplatnil slevu z nájemného až dopisem ze dne 2. května 2008, tj. po marném uplynutí šestiměsíční lhůty od odstranění závady podstatně nebo po delší dobu zhoršující užívání bytu. Následně – shodně se soudem prvního stupně – uzavřel, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák., neboť žalobce hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že dlouhodobě (přinejmenším v období od listopadu 2007 do dubna 2008 – dále jen „rozhodné období“) na nájemném z bytu nic žalované neplatil, takže jeho dluh přesáhl částku odpovídající trojnásobku sjednaného měsíčního nájemného a úhrad za služby. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, k němuž se žalovaná písemně vyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas (k námitkám uvedeným v „replice“ žalobce /viz podání na č. l. 136 – 139 spisu/ však nepřihlížel, neboť byla podána až dne 19. září 2011, tj. po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání), subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), který má právnické vzdělání ( ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení a c/

Dovolání není přípustné podle proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. větu za středníkem ). Právě takový (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatel v dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – rovněž uplatnil, a to námitkami, jimiž brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázek včasnosti uplatnění slevy z nájemného ve smyslu obč. zák. a naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák.

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Dovolací důvod podle dovolatel – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – uplatnil výtkami, že soudy obou stupňů porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu d, a to soud prvního stupně tím, že se nezabýval jeho námitkami týkajícími se absolutní neplatnosti nájemní smlouvy, a odvolací soud tím, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil přesto, že změnil právní náhled na danou věc. Uvedené dovolací námitky však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, navíc – z posléze uvedených důvodů – nejsou ani opodstatněné, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit. Především jde o námitky obecné, z nichž – právě pro jejich obecnost – nelze usuzovat na porušení konkrétního procesního předpisu (z odkazu dovolatele na jeho ústavně zaručené právo podle d nelze bez dalšího určit, jakou procesní normu /ustanovení / měly soudy svým postupem v řízení porušit). Kromě toho výtka adresovaná odvolacímu soudu není opodstatněná také proto, že nejen odvolací soud, nýbrž i soud prvního stupně posoudil nájemní smlouvu jako platnou (i soud prvního stupně dovodil, že žalobce se stal nájemcem bytu, a to na základě /platné/ nájemní smlouvy); odvolací soud měl tedy na věc tentýž právní náhled jako soud prvního stupně a nic na tom nemění okolnost, že nad rámec právních názorů přijatých soudem prvního stupně podpůrně zaujal i některé další právní názory. Uvedená okolnost však nečiní odůvodnění napadeného rozsudku „zmateční“, jak dovolatel v dovolání rovněž namítl.

Napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu je založen mimo jiných i na (předběžném) právním názoru, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák.

V rozsudku ze dne 13. května 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud České republiky dovodil, že výpovědní důvod upravený nyní v obč. zák. je zjevně sankční povahy a jeho cílem je postihnout hrubé porušení povinností nájemcem bytu, a to stejně jako tomu bylo u obdobně formulovaného výpovědního důvodu podle , ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák. před novelou“). V citovaném rozsudku Nejvyšší soud – s odkazem na ustálenou soudní praxi vztahující se k výpovědnímu důvodu podle obč. zák. před novelou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. února 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 144 v sešitě č. 12 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, ze dne 27. srpna 2003, sp. zn. , a ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. ) – rovněž dovodil, že se zřetelem k povaze daného výpovědního důvodu nelze jeho uplatnění podmiňovat tím, že protiprávní jednání nájemce trvá i ke dni doručení výpovědi; rozhodné je, že k uvedenému dni nájemce hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu. K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil také v rozsudcích ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. , a ze dne 12. května 2011, sp. zn. , a sdílí je i v souzené věci.

V projednávaném případě není – s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu

- pochyb o tom, že dovolatel přinejmenším v období od listopadu 2007 do dubna 2008 žalované na nájemném z bytu nic neplatil, a – ve smyslu citované judikatury – je bez právního významu, že teprve po šesti měsících, co byl v tomto směru nečinný, dopisem ze dne 2. května 2008 projevil vůči žalované vůli jí nájemné za rozhodné období (a za květen 2008) uhradit „zápočtem do vzájemných pohledávek“ (jak s odkazem na uvedený dopis tvrdil v žalobě a jak to i vyšlo v řízení najevo). Přitom pro účely posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. je v dané věci nerozhodné, že dovolatel zmíněným dopisem u žalované uplatnil též právo na slevu z nájemného, neboť – bez ohledu na to, zda tak učinil včas (ve lhůtě podle § 699 obč. zák.) – toto právo uplatnil toliko ve vztahu k jedinému ze šesti měsíců rozhodného období (ve vztahu k listopadu 2007). Odvolací soud se tedy od uvedené judikatury neodchýlil, jestliže na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) dovodil, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák., neboť dovolatel hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že žalované nehradil nájemné z bytu dlouhodobě (déle než tři měsíce) tak, že jeho dluh na nájemném přesáhl částku odpovídající trojnásobku sjednaného měsíčního nájemného a úhrad za služby. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto ohledu výrazem standardní soudní praxe.

K dovolací námitce, že „bylo povinností soudů obou stupňů zkoumat platnost nájemní smlouvy (z úřední povinnosti) pro následné posouzení platnosti výpovědi z ní; pokud by byla shledána absolutní neplatnost nájemní smlouvy, měl soud prvně posoudit absenci žalobní legitimace … a na základě toho rozhodnout“, lze uvést následující. Pokud se snad tímto (a souvisejícími dovolacími námitkami týkajícími se neplatnosti nájemní smlouvy) dovolatel – v rozporu s logikou věci – pokusil zpochybnit své nájemní právo k bytu, pak Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 17. června 2008, sp. zn. , uveřejněném pod č. 33 v sešitě č. 3 z roku 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že výpověď z nájmu bytu daná osobě, která není nájemcem bytu, nemá žádné právní účinky. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podaná takovou osobou musí být tedy zamítnuta (pro nedostatek aktivní věcné legitimace), jak ostatně v odůvodnění napadeného rozsudku správně konstatoval už odvolací soud.

Zbývá dodat, že dovolací soud se již nezabýval oprávněností dovolatelových výtek, že jsou nesprávné právní názory, že „i pokud by ve lhůtě uplatnil … slevu na nájemném, pak v žádném případě ho to neopravňuje k tomu, aby neplatil vůbec žádné nájemné“, a že „žalovaný jako právnická osoba podnikatel zapsaná v obchodním rejstříku nepotřebuje, byť je vlastníkem bytových jednotek, pro své podnikání – pronájem bytových jednotek nájemníkům – živnostenské oprávnění“, a to dílem pro jejich nekonkrétnost a dílem také proto, že na zmíněných závěrech napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá, neboť jde o závěry pouze podpůrné (argumenty „navíc“).

Se zřetelem k řečenému dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. ledna 2012

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu