Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4462/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. S., zastoupené JUDr. Josefem Nováčkem, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, PSČ 377 01, za účasti V. V., zastoupeného Mgr. Gabrielou Otras Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, PSČ 110 00, o určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti členem družstva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání V. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2010, č. j. -242, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 30. července 2009, č. j. -213, určil, že zůstavitel S. N. (dále jen „zůstavitel“) byl ke dni své smrti, členem Bytového družstva Volánová (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem „změnil“ rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že určil, „že zůstaviteli S. N. svědčila ke dni 17. března 1999 členská práva a povinnosti v Bytovém družstvu Volánová (dále jen „družstvo“), spojená s nájmem bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím ve 2. podlaží domu na adrese Na Volánové 691/15, Praha 6“ (první výrok), potvrdil výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení (výrok druhý) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok třetí).

V. V. napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňuje přitom dovolací důvod dle a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V rozsahu, jímž je rozsudek odvolacího soudu napadán ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle a jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je Nejvyšší soud podle ustanovení a jako nepřípustné rovněž odmítl.

Úvodem Nejvyšší soud poznamenává, že přestože je výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé formulován jako měnící, jde o rozhodnutí z věcného hlediska potvrzující rozsudek soudu prvního stupně, neboť práva a povinnosti účastníků řízení byla soudy obou stupňů posouzena shodně (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde, neboť závazný právní názor ohledně existence naléhavého právního zájmu navrhovatelky na požadovaném určení, vyslovený odvolacím soudem v rozsudku ze dne 29. září 2005, č. j. , -65, není dovoláním zpochybněn - viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 69/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( , věta první, ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z důvodů absence právní otázky zásadního významu není způsobilá založit přípustnost dovolání námitka, podle níž vypracování znaleckého posudku ohledně psychického stavu zůstavitele ke dni uzavření dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu na V. V. (6. května 1996) mělo následovat až po výslechu navržených svědků a nikoliv „již vyhotovený posudek po výslechu svědků dodatkovat“.

Podstata dovolací argumentace spočívá ve zpochybnění závěrů znaleckého posudku a jeho dodatku vypracovaných MUDr. Michalem Maršálkem, CSc., podle nichž zůstavitel trpěl již ke dni 6. května 1996 multiinfarktovou demencí, o něž odvolací soud (ale rovněž i soud prvního stupně) opřel svůj závěr, podle něhož dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu uzavřená mezi zůstavitelem (jako převodcem) a V. V. (jako nabyvatelem) uvedeného dne je dle a , , absolutně neplatná, neboť daná duševní porucha vylučovala svobodnou vůli zůstavitele při uzavírání dohody a podstatným způsobem snižovala jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti.

Námitkou, podle níž byl postup znalce při vypracování znaleckých posudků chybný, pročež dané posudky „obsahují těžké znalecké chyby a jsou nevěrohodné“, dovolatel brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. , jež jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc nezpůsobilého dovolacího důvodu dle

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neshledal a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání V. V. bylo odmítnuto a navrhovatelce podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. prosince 2011

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu