Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4460/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Bursovou, advokátkou, se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované TART KLUB, v. o. s., se sídlem v Brně, Pastviny 898/10, PSČ 624 00, identifikační číslo osoby 47910691, zastoupené Mgr. René Zeiselem, advokátem, se sídlem v Brně, Jamborova 25, o zaplacení částky 83.595,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2009, č. j. -443, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2011, č. j. -507, takto:

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.816,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta Mgr. René Zeisela, se sídlem v Brně, Jamborova 25.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce napadl dovoláním především rozsudek ze dne 9. října 2009, č. j. -443, jímž Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 83.595,- Kč s úrokem z prodlení. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. , dále též jen „ “). Rozhodnutí soudu prvního stupně tudíž dovoláním napadnout nelze a proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění novely provedené s účinností od 1. července 2009 , dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V posuzované věci bylo rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po 1. červenci 2009 (srov. bod 12 přechodných ustanovení v čl. II ) rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 83.595,- Kč. Pro závěr o přípustnosti dovolání proti tomuto rozhodnutí z pohledu ustanovení je tedy určující, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.

I když v , popřípadě v jiných předpisech, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí, ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. již usnesení ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28, z pozdější doby pak např. usnesení ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 3878, svazek CD-3, či usnesení ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod číslem C 7199, svazek CD-10) je dovozováno, že obchodní věcí je třeba rozumět věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud jde o vztah, jenž se týká jejich podnikatelské činnosti (srov. shodně též Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376, Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1880s.).

Posuzovaná věc je z procesního hlediska věcí obchodní v intencích uvedené judikatury, neboť jejím předmětem je úhrada za práce provedené právním předchůdcem žalobce pro žalovanou v rámci jejich podnikatelské činnosti.

Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je (v tomto případě za určitých podmínek) přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2010, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , z nichž pro žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, vyplývá povinnost nahradit žalované náklady, které vynaložila v dovolacím řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 5.380,- Kč podle ustanovení , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a z částky 1.136,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen odvést a která rovněž patří k nákladům řízení ( ). Celkovou částku ve výši 6.816,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. ledna 2012

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu