Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3831/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Mgr. V. R., správce konkursní podstaty úpadkyně Pro Tec cs, s. r. o., identifikační číslo osoby 25324837, zastoupeného Mgr. Jiřím Koláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalovanému Mgr. P. S., bytem v Brně, Souhrady 668/12, identifikační číslo osoby 60528648, zastoupenému JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, V Tůních 1636/1, o zaplacení 352 082 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. února 2011, č. j. -98, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2010, č. j. -76, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 352 082 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky – prvním rozsudkem ve věci ze dne 2. dubna 2008, č. j. -44, který Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. listopadu 2008, č. j. -60, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a shora označeným druhým rozsudkem ve věci stejně – žalobě vyhověl). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť dovolatelem formulovaná otázka určení časového okamžiku, kdy nastávají účinky prohlášení konkursu (zda dnem vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu, jak rozhodl odvolací soud, nebo až okamžikem jeho vyvěšení, tedy přesně v hodinu a minutu vyvěšení, jak tvrdí dovolatel) dle , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném od 1. května 2000 (dále též jen „ZKV“), byla v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena (srov. například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2009, pod číslem 173) a odvolací soud se v posuzované věci od jejího řešení nijak neodchýlil, dovodil-li, že účinky prohlášení konkursu ve smyslu ustanovení ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 nastávaly již od 00.00 hodin dne, kdy bylo usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka vyvěšeno na úřední desce soudu. Skutečnost, že účinky prohlášení konkursu nastávají (v intencích věty první ZKV) ex lege (bez dalšího) již vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu, který konkurs prohlásil, bez ohledu na to, zda o něm dotčené subjekty vědí nebo vědět mohou, potvrzují [kromě již poukazovaného rozsudku Nejvyššího soudu také závěry obsažené v bodě XXIV. stanoviska jeho občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 190 (366) a dále v jeho bodě XXVI., str. 194 (370), v jeho usnesení ze dne 25. května 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 122, a v rozsudku uveřejněném pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Podle věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. ledna 2012

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu