Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 739/2010

20

Cdo 739/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

P. V.

, b)

A. V.

, zastoupených JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 28, proti žalované

A. Š.

, zastoupené JUDr. Janem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 37, adresa pro doručení Štěpánská 39, o vyloučení nemovitostí z výkonu rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 16. 7. 2009, č. j. -100, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze 16. 7. 2009, č. j. -100, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem z 20.8.2001, č.j -143, ve znění rozsudku městského soudu ze 6.1.2002, č.j. -162, obvodní soud zamítl žalobu o vyloučení tam specifikovaných pozemků z výkonu rozhodnutí vedeného prodejem nemovitostí u téhož soudu pod sp. zn. ve prospěch žalované jako oprávněné proti povinnému J. S.

Usnesením z 1.8.2006, č.j. -28, ve znění potvrzujícího usnesení městského soudu z 12.7.2007, č.j. -55, obvodní soud povolil obnovu původního řízení sp. zn. s odůvodněním, že rozhodnutím z 11.2.2004 (tedy asi 2 roky po skončení původního řízení o vylučovací žalobě), č.j. V-8070/1995-101, katastrální úřad s účinky ke dni 9.10.1995 povolil vklad vlastnického práva žalobců k předmětným pozemkům podle kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, uzavřené žalobci dne 2.10.1995 s prodávajícím (ve vykonávacím řízení sp. zn. povinným) J. S.

Poté obvodní soud věc znovu bez dalšího návrhu projednal ( ) a usnesením z 2.7.2008, č.j. -81, návrh žalobců na změnu původního (zamítavého) rozhodnutí vydaného v řízení o vyloučení věcí zamítl s odůvodněním, že kupní smlouvu s žalobci uzavřel prodávající J. S. 2.10.1995 přesto, že 31.12.1994 nabylo právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem (mimo jiné i) předmětných nemovitostí, obsahující zákaz dispozice s nimi ( ve znění do 31.12.1994), v důsledku čehož již byla v katastru vyznačena poznámka podle . Soud prvního stupně proto „v předběžné otázce uzavřel, že kupní smlouva z 2.10.1995 je absolutně neplatná“, a dále zdůraznil, že „neplatnost tohoto úkonu nemůže být zhojena zápisem vlastnického práva ve prospěch kupujících do katastru nemovitostí“, a že „samotná skutečnost zápisu vlastnického práva do katastru na základě neplatné smlouvy nemá za následek vznik vlastnického práva; jelikož katastrální úřad při rozhodování o zápisu vlastnických práv nepřezkoumává platnost účastníky předkládaných smluv,“ žalobci tedy v obnoveném řízení právo, jež by vylučovalo výkon rozhodnutí, neprokázali.

V záhlaví označeným rozsudkem městský soud k odvolání žalobců usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek obvodního soudu z 20.8.2001, č.j -143, ve znění rozsudku městského soudu ze 6.1.2002, č.j. -16, se (ve smyslu věty třetí ) mění tak, že z výkonu rozhodnutí vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. jsou vyloučeny pozemky parc. č. 980/47 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 202m2 a parc. č. 980/46 – ostatní plocha o výměře 538m2, vše v katastrálním území P., obec P. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem, že se soud prvního stupně nevypořádal s ustanovením stanovícím, kdy se nabývá vlastnictví, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, a že přehlédl, že vlastnické právo v takovém případě vzniká, mění se či zaniká ve smyslu zákona č. 265/92 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, dnem vkladu do katastru nemovitostí, nestanoví-li či jiný zákon jinak, a že právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu. Za situace, kdy byla pravomocně povolena obnova řízení vedeného pod sp. zn. právě se zřetelem k tomu, že katastrální úřad (po kasaci svého původního zamítavého rozhodnutí ze 17. 5. 2001 rozsudkem městského soudu z 29.11.2002, č. j. -19) rozhodl o povolení zápisu vlastnického práva žalobců ke sporným pozemkům, je podle odvolacího soudu zřejmé, že ti se svého práva na vyloučení předmětných pozemků z výkonu rozhodnutí domáhají v souladu s ustanovením

V dovolání žalovaná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), které spatřuje v závěru odvolacího soudu, podle něhož vlastnické právo k nemovitosti je převedeno dnem vkladu do katastru bez dalšího, tedy i za stavu, kdy kupní smlouva je neplatná. Odvolací soud podle dovolatelky zcela pominul okolnost, že katastrální úřady platnost smluv z hlediska občanskoprávního neposuzují, a že výpis z katastru ještě nesděluje, kdo je vlastníkem předmětné nemovitosti, ale pouze to, kdo je jako její vlastník v katastru zapsán. V řízení bylo podle jejího názoru nepochybně prokázáno, že povinný J. S. s předmětnými pozemky v rozhodné době disponovat nesměl, a že tato skutečnost měla být žalobcům při zachování obvyklé opatrnosti při uzavírání podobných smluv „z důvodu veřejnosti zápisu v katastru“ známa. Neplatnost kupní smlouvy tak zhojena zápisem vlastnického práva ve prospěch žalobců být nemůže.

Žalobci navrhli odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání, přípustné podle ustanovení , je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že žalobci – bylo-li jejich vlastnické právo a právo odpovídající věcnému břemeni vloženo do katastru nemovitostí – tato svá práva skutečně nabyli bez ohledu na to, že nabývací tituly byly neplatné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.

V rozsudku z 24.8.1999, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 7/2000, Nejvyšší soud uzavřel, že vlastnické právo k nemovitosti, vložené do katastru po rozhodnutí katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu ( a násl. ), lze zpochybnit. Skutečnost, že smlouva o převodu nemovitostí byla v souladu s ustanovením uvedeného zákona přezkoumána katastrálním úřadem, a že ten pravomocně rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva pro nabyvatele, nebrání tomu, aby soud v občanském soudním řízení sám posoudil platnost či účinnost sporné smlouvy podle příslušných ustanovení zákona. Obsahem rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu není prohlášení smlouvy o převodu nemovitosti za platnou či účinnou (neplatnou či neúčinnou), ale povolení vkladu vlastnického práva pro nabyvatele (srov. též rozsudek z 21.6.2005, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 3505).

V rozsudku z 2.11.2010, sp. zn. , Nejvyšší soud formuloval a vysvětlil závěr, že zápis věcného práva do katastru nemovitostí soudu nijak nebrání ve zjištění, že takový zápis neodpovídá skutečnosti. Rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl zapsán vklad vlastnického práva k nemovitosti, není rozhodnutím správního orgánu o vlastnickém právu, kterým by byl soud vázán v tom smyslu, že by nemohl jako předběžnou řešit otázku vlastnictví k nemovitosti, resp. odchýlit se při posuzování otázky, kdo je vlastníkem, od stavu zapsaného v katastru nemovitostí (viz. též rozsudek Nejvyššího soudu z 21.12.1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/2000 na s. 142, na nějž se v odůvodnění rozhodnutí sp. zn. poukazuje).

Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí z 18.10.2001, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy č. 2/2002 na s. 46, dovodil, že „o údajích vyplývajících z výpisu z katastru nemovitostí platí presumpce jejich správnosti, není-li právně relevantním způsobem prokázán opak. Stav zápisů v katastru však nemusí odpovídat právnímu stavu; proto zjistí-li se takový nesoulad, má přednost právní stav věci (právní realita) před stavem zápisů v katastru. Ten, kdo se však dovolává právní reality vůči stavu zápisů v katastru, musí tvrzený věcněprávní stav k nemovitosti prokázat.“

Pokud jde o neplatnost kupní (či jiné věcněprávní) smlouvy porušující zákaz dispozice s exekucí postiženými nemovitostmi (tzv. inhibitorium), Nejvyšší soud připomíná svůj rozsudek z 15.12.2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 30/2005, podle nějž kupní smlouva, kterou povinný převedl nemovitost na jiného, i když usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí mu to soud zakázal ( ), je neplatná pro rozpor se zákonem podle 39 ).

Z uvedeného plyne, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné; protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( o. s. ř) podle věty za středníkem zrušil a věc mu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.

V tomto řízení se odvolací soud bude zabývat i otázkou doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, obsahujícího inhibitorium, povinnému, jíž se pro svůj nesprávný právní názor – přestože ji žalobci v odvolání otevřeli – nezabýval, a na jejímž řešení tudíž napadené rozhodnutí nespočívá (takže nebyla otevřena dovolacímu přezkumu, ač ji žalovaná tomuto přezkumu nabídla).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2012

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu