Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3816/2010

U S N E S E N Í

M. K.

R. P.,

o zaplacení 140.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2010, č.j. -122, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti rozsudku ze dne 19. května 2010, č. j. -122, kterým Krajský soud v Hradci Králové potvrdil (v pořadí první) rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. října 2009, č. j. -95, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 140.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

S poukazem na dovolací důvod podle žalobkyně zpochybnila správnost právního závěru, že nemá právo na doplatek z titulu vypořádání společného jmění manželů, námitkou, že odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nesprávně interpretoval obsah dohody o vypořádání společného jmění, kterou účastníci uzavřeli v souvislosti s tzv. souhlasným rozvodem svého manželství ( zákona o rodině) a předložili v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. . Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že podle smluvního ujednání obsaženého v článku VI. dohody jí měl žalovaný na vypořádání hodnot podílů zaplatit 960.000,- Kč pouze v případě, že si společné nemovitosti ponechá, zatímco budou-li prodány, bude její vypořádací podíl činit 1,100.000,- Kč, ať již dojde k prodeji do 31. 12. 2006, či později. Tato výhrada je založena na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud založil svůj právní závěr. Otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech a vyšel z výkladu smluvního ujednání prezentovaného žalobkyní, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a to, že jí vzniklo právo na doplatek vyrovnacího podílu. Stejně tak nelze přihlížet k dovolací výtce, že oporu v provedeném dokazování nemá závěr odvolacího soudu dovozující, že důvodem vzniku dodatku k dohodě o vypořádání bylo toliko opravení chyby v psaní (konkrétně výše částky uvedené v článku VI. písm. a/, kdy namísto částky 960.000,- Kč mělo být podle vůle účastníků správně uvedeno 1,100.000,- Kč). Rovněž tato námitka totiž představuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v

Otázka, zda mohou bývalí manželé platně měnit ujednání dohody o vypořádání svého společného jmění uzavřené podle § 24a zákona o rodině poté, kdy tato dohoda byla předložena soudu, resp. stala se účinnou, nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž skutkově dovodil, že dohoda o vypořádání společného jmění nebyla dodatkem ze dne 5. 2. 2007 změněna, nýbrž že tento dodatek sloužil k opravě chybně vyčísleného vypořádacího podílu, který měl žalovaný žalobkyni podle ujednání obsaženého v článku VI., písm. a/ dohody vyplatit v případě, že společné nemovitosti budou prodány do 31. 12. 2006. Protože však taková situace nenastala (účastníci nemovitosti prodali po 31. 12. 2006), čítal vypořádací podíl podle ujednání obsaženého v článku VI., písm. b/ dohody (který nebyl dodatkem dotčen) částku 960.000,- Kč. Stejně tak nemůže přípustnost dovolání založit otázka, „zda se v případě prodeje předmětných nemovitostí uskutečněného po expiraci ujednání obsaženého v dohodě o vypořádání společného jmění manželů nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného“. Obstojí-li závěr, že dohoda o vypořádání společného jmění je platným právním úkonem a žalovaný podle ní žalobkyni plnil, nelze dovozovat, že se takovým plněním na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Není totiž naplněna žádná ze skutkových podstat ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. V této souvislosti je namístě zdůraznit, že ujednání obsažená v dohodě o vypořádání společného jmění byla projevem svobodné vůle účastníků, resp. jejich smluvní volnosti. Účastníkům při vypořádání dohodou nic nebránilo v tom, aby se odchýlili od zásad stanovených v § 150 obč. zák.; práva a povinnosti, které z dohody o vypořádání společného jmění účastníkům vznikly, však musí být respektovány. Posouzení smluvní volnosti pak je otázkou triviální a její řešení nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.

Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. ledna 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu