Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4280/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce A. Ž., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 200.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2010, č.j. – 97, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2009, č. j. – 75, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 200.000,- Kč za každý rok počínaje dnem 15. 5. 2006 do dne vydání rozsudku. Žalobce se jí domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nečinnosti orgánů činných v trestním řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce podal dne 15. 5. 2006 k Policejnímu prezidiu oznámení o podezření ze spáchání závažné trestné činnosti na čtyři osoby (mimo jiné na policistu vyšetřovatele, státní zástupkyni a soudkyni). Podání bylo přes Ministerstvo spravedlnosti a Vrchní státní zastupitelství v Praze postoupeno Městskému státnímu zastupitelství v Praze, kde bylo vedeno pod sp. zn. 3 KZn 518/2006. Žalobce byl vždy o postoupení příslušným orgánem vyrozuměn. Dne 30. 10. 2006 žalobce požadoval informace o opatřeních přijatých proti údajným pachatelům. Městské státní zastupitelství dne 6. 11. 2006 žalobci sdělilo, že předmětné podání je svým obsahem totožné s jeho předchozími podáními, která byla přezkoumávána v rámci dohledu, v řízení o povolení obnovy řízení a v dovolacím řízení. Podání na státní zástupkyni a soudkyni bylo posouzeno jako hrubě urážlivé a pomlouvačné, a proto bylo předloženo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 s pokynem prošetřit, zda se žalobce tímto podáním nedopustil trestného činu útoku na státní orgán. O podání žalobce městské státní zastupitelství nijak dále nerozhodlo.

Soud prvního stupně v postupu orgánů činných v trestním řízení shledal nesprávný úřední postup, zároveň však dovodil, že tímto nesprávným úředním postupem nebyla žalobci způsobena žádná újma, neboť neměl v tomto případě právo, aby byl o postupu orgánů činných v trestním řízení dle § 158 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. ř.), vyrozuměn.

Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk). Podotkl, že tím spíš nemohla žalobci vzniknout nemajetková újma a je vyloučeno přiznat jakékoli odškodnění. Podání, které žalobce označil jako trestní oznámení, orgány činné v trestním řízení posuzovaly podle jeho obsahu a dovodily, že se nejedná o trestní oznámení, ale o podání týkající se jeho trestní věci, za kterou byl odsouzen a věc vyřídily jinak. Výčet postupu při vyřízení věci uvedený tr. ř., není taxativní.

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. (dále jen ) a opírá je o dovolací důvod dle pro nesprávné právní posouzení věci, jakož i o ust. pro vadu řízení. Má za to, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, na základě kterých dovodily nesprávný právní závěr. Brojí proti závěru odvolacího soudu, že by jeho podání orgány činné v trestním řízení vyhodnotily jako prostředek obrany v jeho trestním stíhání, když to bylo již pravomocně skončeno. Podotýká, že „vyřešit jinak“ neznamená nečinnost. Pokud odvolací soud vyhodnotil, že podání nebylo považováno za trestní oznámení, pak je jeho odkaz na tr. ř. zmatečný, neboť tento paragraf se vztahuje právě na trestní oznámení. Je přesvědčen, že mu měl soud prvního stupně, který shledal nesprávný úřední postup, přiznat přiměřené zadostiučinění. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Dovolatel namítá nesprávně zjištěný skutkový stav, konkrétně povahu jeho podání ze dne 15. 5. 2006, což přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá. Posouzení nesprávného úředního postupu v konkrétním řízení o trestním oznámení (podání) žalobce vychází z jedinečného skutkového základu věci a postrádá tak nezbytný judikatorní přesah (srov. obdobně v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. , jenž je, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Není zde však podstatné ani pro věc samu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. ). Námitka proti skutkovým zjištěním totiž není důvodem pro připuštění dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ). Nadto je rozsudek odvolacího soudu založen na závěru, že žalobci nevznikla v souvislosti s postupem orgánů činných v trestním řízení, jak je shora popsán, žádná újma. Tento závěr žalobce nenapadá, což rovněž diskvalifikuje jeho dovolání z úvahy o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vada řízení ( ), kterou žalobce spatřuje v neúplném odůvodnění a ve zmatečnosti napadeného rozhodnutí, není způsobilá založit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Za předchozí úpravy přípustnosti dovolání, obsažené v ve znění do 30. 6. 2009, platilo, že přípustnost dovolání dle (vždy spjatá se závěrem o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce) pro uplatnění dovolacího důvodu podle , přichází v úvahu jen výjimečně, a to v případě, že posouzení otázky existence takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. ). O takovou situaci však v projednávané věci nejde.

Dovolací soud proto dovolání podle věty první, ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. ledna 2012

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu