Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2597/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Lesů České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, proti žalované Římskokatolické farnosti Hať, se sídlem v H., zastoupené Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem v Ostravě – Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2011, č. j. -93, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 2010, č. j. -64, kterým bylo určeno, že výlučným vlastníkem pozemku, nacházejícího se v kat. úz. a obci H., je Česká republika. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).

Předmětem řízení byla žaloba o určení vlastnického práva České republiky k označené nemovitosti (lesnímu pozemku), k níž žalobci svědčí právo hospodaření. Vlastnictví státu žalobce dovozoval ze skutečnosti, že v pozemkové knize byla vůči pozemku (jemuž podle identifikace parcel odpovídá sporná nemovitost) učiněna dne 24. 6. 1949 poznámka o provedení výkupu ve prospěch státu ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Jako vlastník předmětného pozemku je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná (nabývací titul – o držbě ze dne 20. 9. 1913 – dle výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložky), z čehož také žalobce dovozoval naléhavý právní zájem na požadovaném určení právního vztahu ( ).

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru o splnění podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení právního vztahu ( ). Nepřijal právní argumentaci žalované, založenou na možnosti žalobce docílit zápisu vlastnictví ke spornému pozemku v katastru nemovitostí postupem podle , o katastru nemovitostí České republiky, tj. pokud by využil všech zákonných opravných prostředků, příp. správní žaloby. Konstatoval, že v judikatuře je již ustálen závěr, že spor o vlastnictví k určitým nemovitostem nemůže být řešen prostřednictvím opravy chyb v katastrálním operátu, ale pouze v nalézacím soudním řízení. Shledal za prokázané, že k předmětnému pozemku nabyl vlastnické právo stát na základě zápisu poznámky o provedení jeho výkupu v pozemkové knize. Za bezpředmětné považoval, že se nepodařilo dohledat rozhodnutí (výměr) Okresního národního výboru v H., neboť účinky přechodu vlastnického práva na československý stát měla již samotná poznámka výkupu. Odvolací instance rovněž uzavřela, že ačkoli by v daném případě – při vyvlastnění bez vyplacení náhrady – mohl být dán restituční důvod podle , o půdě, nelze na straně žalované církevní právnické osoby shledat existující restituční nárok, když problematika církevních restitucí není doposud zastřešena přijetím zákona o tomto majetku (viz citovaného předpisu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovodila přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání uvedla nesprávné právní posouzení věci. Za zásadně právně významnou označila otázku, zda naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem je dán vždy, pokud má být rozhodnutím určené vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v této veřejné evidenci. Zpochybnila dále, zdali za situace, kdy je jako vlastník nemovitosti zapsána v katastru nemovitostí, může žalobce po více než šedesáti letech namítat, že tuto nemovitost v roce 1949 vykoupil stát (nedemokratickým způsobem bez náhrady), a z tohoto titulu se domáhat určení vlastnického práva. S odkazem na judikaturu dovolatelka v rámci vylíčení dovolacího důvodu tvrdila, že ačkoli je možné provést změnu v zápisu vlastnického práva na základě rozhodnutí o určovací žalobě, nelze bez dalšího pouze z tohoto faktu naléhavý právní zájem žalobce dovodit. To platí právě tam, kde právní vztahy k věci byly dotčeny před několika desítkami let, a staly se nejistými až prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva, kterou je uváděno v nejistotu právo současného vlastníka věci. Poukazovala rovněž na absenci legitimního očekávání na straně žalobce (a s tím spojené nenaplnění preventivní funkce určovací žaloby), když stát, jenž legitimoval vůli k nápravě křivd způsobených v letech 1948 – 1949 (v době nesvobody), nebyl doposud schopen přijmout speciální restituční zákon ve vztahu k bývalému církevnímu majetku, přestože , o půdě, vydání takového předpisu předpokládá. Dovolatelka proto žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání písemně vyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považoval za věcně správné a navrhoval, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalovaná dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení a dovolací důvod byl uplatněn podle , tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Takový charakter však rozhodnutí odvolací instance nemá.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předestřená právní problematika byla na půdě dovolacího soudu již vyřešena. V tomto směru lze – i z hlediska nynějších účastníků řízení – předně odkázat na usnesení ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. , týkající se téhož žalobce a na straně žalované rovněž církevního subjektu. S poukazem na tento judikát lze také v daném případě dovodit splnění podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení právního vztahu ( ). K námitce dovolatelky o majetkové křivdě způsobené jejímu právnímu předchůdci (Katolické farní obročí v H.) je pak třeba uvést, že odnětí nemovitostí bez náhrady postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, je podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě restitučním důvodem (to, že se vůči této osobě v době minulé odehrála křivda, nelze sporovat). Oprávněnými osobami podle zákona o půdě jsou však pouze osoby fyzické. Ve vztahu k církevním právnickým osobám dosud nebyl vydán speciální restituční předpis, ačkoli jeho budoucí existenci zákon o půdě v ustanovení § 29 předpokládá. Poněvadž k jeho vydání nedošlo, nelze ve vztahu k těmto subjektům usuzovat na existující restituční nárok.

Tím spíše pak absentuje na straně žalované možnost bránit se proti uplatněnému nároku cestou obecných předpisů, neboť jejich prostřednictvím není přípustné obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství (viz stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. ).

Kromě toho je třeba poukázat na správnost závěru odvolací instance o nabytí vlastnického práva státem v době minulé na základě zápisu poznámky o provedení výkupu nemovitosti do pozemkové knihy, jež měla podle § 10 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb. účinky přechodu vlastnictví k vykoupené půdě na československý stát. Z rozhodnutí Krajského soudu v Liberci ze dne 13. 12. 1949, sp. zn. R III 425/49 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 259/1950), se podává, že k zápisu této poznámky postačovala pouhá žádost okresního národního výboru (jak tomu bylo i v posuzované věci). Nebylo tedy nutné, aby k ní byl připojen pravomocný výměr téhož orgánu o výkupu.

Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle věty první a dovolání žalované pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozsudku odvolacího soudu odmítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle a , a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.předseda senátu