Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2765/2010

U S N E S E N Í

S. D.

1) Byt-real

a

2) Magistrát města Plzně

, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2009, č. j. -32, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně doručila dne 1. dubna 2009 Okresnímu soudu Plzeň-město (soudu prvního stupně) podání, z něhož – v rozporu s ustanovením , , ve znění před novelou provedenou – nevyplývalo srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností a nebylo z něj patrno, kdo je žalován a čeho se žalobkyně domáhá; podání proto neobsahovalo příslušná skutková tvrzení a ani jasný a srozumitelný žalobní petit.

Za této situace soud prvního stupně nejprve usnesením ze dne 9. dubna 2009, č. j. -3, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení podání doplnila mimo jiné tak, že srozumitelně uvede, čeho a na základě jakých skutečností se domáhá. Po marném uplynutí v něm stanovené patnáctidenní lhůty usnesením ze dne 18. května 2009, č. j. -12, ji opětovně vyzval, aby své podání ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení doplnila tím, že označí žalované subjekty, a to uvedením obchodní firmy nebo názvu a sídla, půjde-li o právnické osoby, či jménem, příjmením a bydlištěm, půjde-li o fyzické osoby, dále uvede, čeho se domáhá (žalobní petit), a vylíčí rozhodující skutečnosti, tedy uvede skutková tvrzení, na jejichž základě se domáhá konkrétního nároku vyjádřeného v žalobním petitu. V odůvodnění citovaného usnesení tyto požadavky dále konkretizoval a zároveň ji poučil o následcích nevyhovění výzvě v podobě odmítnutí žaloby ( a 2 ).

Na výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne 6. června 2009 (č. l. 15 spisu), v němž se snažila vylíčit, čeho se domáhá, a požádala, aby jí byla „vrácena možnost užívání bytu jako vlastníka“. Obdobně – nesrozumitelně – se vyjadřovala i v podání ze dne 24. srpna 2009 (č. l. 22 spisu).

Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 2. září 2009, č. j. -26, odmítl podání žalobkyně doručené mu dne 1. dubna 2009 a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků.

Soud prvního stupně konstatoval, že podání žalobkyně i přes doplnění nesplňuje elementární znaky žaloby, neboť z něj není patrno, koho žaluje, vylíčení rozhodujících skutečností je nedostatečné a nesrozumitelné a z podání nevyplývá, čeho se domáhá

– v doplňujícím podání pouze neurčitě uvedla, že žádá „vrácení možnosti užívání bytu jako vlastníka“.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. října 2009, č. j. -32, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud se ztotožnil s názorem, že podání žalobkyně doručené soudu prvního stupně dne 1. dubna 2009 nesplňuje, a to ani po zohlednění dalších jejich podání, znaky řádné žaloby (ve smyslu a ) a je proto neprojednatelné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně – nezastoupena advokátem

– dovolání, které následně doplnila prostřednictvím ustanovené advokátky. Přípustnost dovolání opřela o ustanovení a uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle a b/ Vyjádřila přesvědčení, že ve svém podání označila žalované, z podání vyplývalo, že po nich požaduje částku 15.000,- Kč, přičemž v tomto směru své podání doplnila podáním ze dne 10. června 2009. Zdůraznila, že nebyla nečinná a snažila se podle instrukcí soudu své podání doplnit; současně opakovaně marně žádala, aby jí byl postupem podle ustanoven advokát. Měla za to, že soudy nesprávně posoudily její podání po obsahové stránce; navíc – pokud by vyhověly její žádosti o ustanovení advokáta – mohly být vytýkané nedostatky jejího podání odstraněny. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Ve smyslu je dovolání přípustné rovněž proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby)

- viz II, Komentář, 1. vydání 2009, str. 1903 - 1904.

Napadené rozhodnutí spočívá na právním názoru, že podání žalobkyně i přes doplnění nesplňuje elementární znaky žaloby, neboť z něj není patrno, koho žaluje, vylíčení rozhodujících skutečností je nedostatečné a nesrozumitelné a z podání nevyplývá, čeho se domáhá (v doplňujícím podání pouze neurčitě uvedla, že žádá „vrácení možnosti užívání bytu jako vlastníka“).

Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti ( ), předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést – (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 2 v sešitě č. 1 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen ( ).

V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že ustanovení vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Nezáleží však na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 210 v sešitě č. 11 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura). Přitom v soudní praxi nečiní žádné potíže ani názor, že skutkové okolnosti musí být vylíčeny tak, aby skutek popsaný v žalobě (skutkový děj, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok) umožňoval jeho individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Ustálená soudní praxe rovněž dovodila, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. října 2002, sp. zn. , a z 18. června 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 209 a 135 v sešitech č. 11 z roku 2002 a 8 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura a z 20. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 152 v sešitě č. 9 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura). V rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. , uveřejněném pod č. 35 v sešitě č. 2 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura, pak Nejvyšší soud dovodil, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na u, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě; to ovšem platí jen tehdy, jestliže žalobce v textu žaloby na takovou u výslovně odkáže. Přitom povinnost tvrzení o rozhodujících skutečnostech, jež odůvodňují přiznání požadovaného nároku, spočívá ve sporném řízení jednoznačně na žalobci (viz ), přičemž součástí této procesní povinnosti je i povinnost účastníka řízení tyto skutečnosti vylíčit pravdivě. Úkolem soudu v takovém řízení pak je prověřit dokazováním skutkovou verzi případu, tvrzenou účastníky k uplatnění nebo bránění jejich práva.

V projednávané věci žalobkyně na výzvy soudu prvního stupně (jeho vyčerpávající usnesení z 9. dubna 2009, č. j. -3, a zejména z 18. května 2009, č. j. -12) žalobu v požadovaném rozsahu nedoplnila a neuvedla tudíž přesné a vyčerpávající označení žalovaných, rozhodující (požadované) skutkové okolnosti a z obsahu jejího (doplněného) podání ani jasně nevyplývá, čeho se domáhá. Jestliže pak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba nadále nesplňuje náležitosti stanovené v , neodporuje jeho rozhodnutí ustálené soudní praxi.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné ( ).

Vzhledem k tomu, že z podání žalobkyně nevyplývá, koho v dané věci žaluje, dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu