Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1805/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců a) D. B. a b) J. B., obou zastoupených JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Bořivojova 108, PSČ 130 00, proti žalovaným 1) Městu Krnov, se sídlem v Krnově, Pod Bezručovým vrchem, Hlavní náměstí 96/1, identifikační číslo osoby 00296139, a 2) společnosti BP BYT s. r. o., se sídlem v Krnově, Pod Cvilínem, Tyršova 187/2a, PSČ 794 01, identifikační číslo osoby 25866486, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 2009, č. j. -124, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 15. prosince 2008, č. j. -86, zamítl Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, žalobu o uložení povinnosti prvnímu žalovanému (Městu Krnov) uzavřít se žalobci smlouvu o převodu ve výroku specifikované bytové jednotky (dále jen „sporná bytová jednotka“) [výrok I.], a o určení, že „žalobci se dnem zápisu vkladu vlastnického práva stávají ideálními spoluvlastníky“ sporné bytové jednotky [výrok II.], a rozhodl o nákladech řízení [výroky III. a IV.]

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. až III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též i proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci dovolání, namítajíce, že řízení před soudy nižších stupňů je postiženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, napadená rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a jsou založena na nesprávném právním posouzení.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí okresního soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení , (dále jen „ “) odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod číslem 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( , věta první, ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z uvedených důvodů nelze na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu usuzovat z námitky, podle níž se odvolací soud „nezabýval a ani jakýmkoliv způsobem nezdůvodnil, z jakého důvodu bylo soudem prvního stupně rozhodováno bez nařízení jednání“. Je tomu tak již proto, že vytýkaná vada řízení nezahrnuje právní otázku zásadního právního významu. Nehledě k tomu Nejvyšší soud poznamenává, že tato námitka není ani důvodná; odvolací soud se s tvrzením dovolatelů, že nebyly splněny podmínky postupu podle ustanovení , podrobně vypořádal (viz str. 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

Stejně tak jsou pro posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenné námitky dovolatelů, podle kterých soudy nesprávně zjistily skutkový stav, když nevzaly v úvahu období, na které se vztahovala „Pravidla pro prodej bytů a domů v majetku města Krnov“, schválená 22. prosince 1999, ani výši kupní ceny, za níž byla sporná bytová jednotka posléze prodána druhé žalované (a jež plyne z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými). Uvedenými námitkami dovolatelé totiž vystihují dovolací důvod vymezený v ustanovení , jejž však nemají u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení , k dispozici a z nějž na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.

Konečně ani výhrada dovolatelů, podle níž byla smlouva mezi žalovanými uzavřena v roce 2001 „za jiných podmínek, především cenových“, než byla učiněna nabídka rodičům dovolatelů, z čehož dovozují „porušení povinností plynoucích z ustanovení , o vlastnictví bytů“, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným.

I kdyby totiž bylo možno přisvědčit dovolatelům v jejich názoru o porušení ustanovení § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů a dovozovat neplatnost smlouvy o převodu sporné bytové jednotky, uzavřené mezi prvním žalovaným (jako převodcem) a druhým žalovaným (jako nabyvatelem), nesvědčila by prvnímu žalovanému povinnost spornou bytovou jednotku převést dovolatelům. Z ustanovení § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů totiž plyne toliko právo dosavadního nájemce na to, aby vlastník bytové jednotky (popřípadě vlastník budovy) v případě, že tuto jednotku hodlá převést, ji přednostně nabídl nájemci; soudně vymahatelný nárok na převod bytové jednotky však označené ustanovení nájemci nezakládá (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. , dostupného na webových stránkách Nejvyššího soudu, jemuž přitakal i Ústavní soud v usnesení ze dne 28. června 2010, sp. zn. , jímž odmítl ústavní stížnost proti tomuto rozsudku).

Posuzovat za těchto okolností, zda smlouva o převodu sporné bytové jednotky, uzavřená mezi žalovanými, byla uzavřena v souladu s požadavky ustanovení § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, by bylo nadbytečné, neboť výsledek sporu v projednávané věci tato otázka (a její zodpovězení) ovlivnit nemůže (nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné (ustanovení , ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. prosince 2011

JUDr. Petr Šuk.

předseda senátu