Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2303/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně I. K., zastoupené JUDr. Milanem Wachtlem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Masarykovo náměstí 628/A, proti žalovanému R. Š., zastoupenému Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 500, o zaplacení částky 335.265,80 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2010, č. j. -191, takto:

Odůvodnění:

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. dubna 2009, č. j. -168, ve výroku pod bodem I přisuzujícím žalobkyni částku 225.900,20 Kč, není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění účinném od 1. července 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) [dále též jen „ “], dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)].

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Z dovoláním nezpochybněných závěrů soudů nižších stupňů vyplývá, že žalobkyně jako podnikatelka, jejíž předmět podnikání spočíval v pronajímání movitých věcí, přenechala žalovanému jako podnikateli s týmž předmětem podnikání (provozovateli půjčovny strojů) na základě tří nájemních smluv k užívání za účelem jeho podnikání celkem tři odvlhčovače a jednu blokovou pilu. Žalobkyně v řízení uplatnila nároky na dlužné nájemné a nároky na náhradu škody, která jí vznikla tím, že pronajaté věci byly z provozovny žalovaného odcizeny a nebyly jí tudíž po skončení nájemních vztahů vráceny. Podle (též dovoláním nezpochybněného) právního posouzení odvolacího soudu se na věc vztahují obecná ustanovení o nájmu (§ až 684 obč. zák.) a zvláštní ustanovení o podnikatelském nájmu věcí movitých (§ až 723 obč. zák.).

Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi vychází ze závěru, že věcí obchodní pro účely občanského soudního řízení je třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která (ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku) vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti (srov. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 1/2000 a 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále též např. usnesení ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Obchodní právo č. 4, ročník 2000, str. 28, usnesení ze dne 30. července 2009, sp. zn. , in www.nsoud.cz, a usnesení ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 7199, svazek CD-10/2009). Ve světle těchto závěrů je zřejmé, že posuzovaná věc je věcí obchodní.

Ačkoliv soud prvního stupně rozhodl o povinnosti k zaplacení částky 225.900,20 Kč jedním výrokem, rozhodoval o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyni přiznaná částka 225.900,20 Kč je totiž součtem (byť ne zcela přesným) částek představujících jednak dlužné nájemné podle tří nájemních smluv v celkové výši 47.114,- Kč, jednak náhradu škody za porušení povinností vrátit pronajatou věc po skončení nájmu pronajímateli (k povaze takového nároku srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 20/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), vyplývajících z týchž tří nájemních smluv. Náhrada škody vzniklé porušením smlouvy o pronájmu č. l ze dne 3. ledna 2005 (nevrácením dvou kusů odvlhčovače KROLL – T40) byla přitom přiznána v částce 63.565,04 Kč, náhrada škody vzniklé porušením smlouvy o pronájmu č. 2 ze dne 10. ledna 2005 (nevrácením odvlhčovače KROLL – T90) byla přiznána v částce 47.400,08 Kč a náhrada škody vzniklé porušením smlouvy o pronájmu č. 10 ze dne 3. února 2005 [nevrácením blokové pily TUSCH(TL)-700 s příslušenstvím] byla přiznána v částce 67.830,- Kč.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je třeba posoudit u každého nároku, o němž bylo rozhodnuto, zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9, a dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2000, pod číslem 55, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 3431, svazek CD-3, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2008, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod číslem C 6303, svazek CD-8).

Bylo-li napadeným rozsudkem rozhodnuto o nárocích na úhradu nájemného ze tří nájemních smluv v celkové výši 47.114,- Kč, pak je bez dalšího zřejmé, že žádný z těchto nároků limit 100.000,- Kč stanovený pro obchodní vztahy nepřesahuje. Tuto částku pak nepřesahuje ani žádný ze tří přisouzených nároků na náhradu škody. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o peněžitých plněních nepřevyšujících částku 100.000,- Kč je ustanovením vyloučena, byť celková výše přiznaného plnění z titulu jednotlivých nároků uvedenou částku převyšuje, dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalovaného pro nepřípustnost podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a ; žalobkyni, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2011

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu