Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cul 12/2011

U S N E S E N Í

Mgr. M. K.

I. Návrh navrhovatelky M. K. na určení lhůty Nejvyššímu soudu České republiky v Brně k rozhodnutí o dovolání navrhovatele

se zamítá

.

II. Navrhovatelka

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31.5.2010 č.j. -371, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27.1.2009 č.j. -243, podala dovolání žalobkyně M. K. Věc byla soudem prvního stupně předložena Nejvyššímu soudu ČR dne 11.10. 2010.

Návrhem podaným dne 23.11.2011 se navrhovatelka domáhá, aby Nejvyšší soud ČR určil „lhůtu k provedení procesního úkonu - rozhodnutí“, a to „s ohledem na délku soudního projednávání celé věci, ale i délku, po kterou je věc u NS“.

Předseda senátu 23 Cdo se vyjádřil tak, že s ohledem na věci napadlé v dřívější době lze rozhodnutí očekávat předběžně v závěru prvního čtvrtletí roku 2012.

Nejvyšší soud České republiky (jeho senát příslušný podle rozvrhu práce - část druhé věty za středníkem , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“, jemuž byla věc předložena dne 8. 3. 2011) dospěl k závěru, že návrh navrhovatelky M. K. není důvodný.

Podle ustanovení upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

V posuzovaném případě k průtahům v řízení nedošlo, neboť s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudů je ve věci postupováno s přiměřenou pečlivostí a nedošlo dosud k tomu, že by se přístup soudu k této věci odlišoval od obvyklého vysokého standardu v přístupu ke konkrétnímu projednávanému případu. Na tom nemůže nic změnit ani sdělení předsedy senátu, že předpokládá rozhodnutí věci v závěru prvního čtvrtletí 2012, popřípadě počátkem čtvrtletí následujícího. Pro posouzení důvodnosti návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích je totiž rozhodující stav v době rozhodování o tomto návrhu a nikoli posuzování, zda v budoucnu budou předpoklady pro vyhovění takovému návrhu splněny.

Stranou úvah nelze - bez ohledu na výše uvedené závěry - ponechat rovněž skutečnost, že navrhovatelka v návrhu neoznačuje úkon, ve vztahu k němuž jsou průtahy namítány. Je totiž třeba mít na zřeteli, že při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a odst. 2, věty druhé, zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst. 7, věty první, zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu jen tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.1.2005 sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Z uvedeného vyplývá, že již uvedené důvody samy o sobě představují skutečnost, pro kterou návrhu nelze vyhovět.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích a , neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2011

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu