Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5085/2009

U S N E S E N Í

Ing. B. Š.

Pozemkovému fondu České republiky

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo 457 97 072, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu pozemků, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 30. dubna 2009, č. j. -140, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 4. 2008, č. j. -121, zamítl žalobu, aby soud určil, že výpověď žalovaného z nájemní smlouvy č. 66N93/41 doručená žalobci 13. 8. 2003, je neplatná a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 4. 2009, č. j. -140, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že výpověď z předmětné nájemné smlouvy je částečně neplatná, a to ohledně tam uvedených pozemků (dále jen „měnící výrok“); jinak ho – ve vztahu k ostatním pozemkům - potvrdil (dále jen „potvrzující výrok“). Zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. 4. 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Dovolání proti měnícímu výroku není subjektivně přípustné. Subjektivní přípustnost dovolání reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud mohl pro účastníka svým rozhodnutím založit, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li na základě dovolání způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. ).

V souzené věci vyznívá výsledek řízení založený měnícím výrokem ve prospěch žalobce. Ani v případě zrušení měnícího výroku v dovolacím řízení nemůže být výsledek řízení pro žalobce ohledně tam vyjmenovaných pozemků příznivější. Dovolání proti měnícímu výroku proto není subjektivně přípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku není přípustné podle (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený v tomto ohledu napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přitom právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Dovolatel výslovně uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle , že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (námitkou, že „…z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá, na základě jakého ustanovení dovodil, že může o své vůli rozdělit žalobní petit..“). K těmto vadám však dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních).

Dovolatel výslovně uplatnil i další nepřípustný dovolací důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu (námitkou, že „odvolací soud učinil závěry o rozsahu smluvního vztahu, aniž by byly tvrzeny některým z účastníků“, že „z listin je zřejmé, že nájemní smlouvu bylo možné vypovědět jen podle znění posledního dodatku, jenž se váže k samotné nájemní smlouvě“). Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Dovolatel sice namítl i nesprávné právní posouzení věci (aniž by konkretizoval otázky, pro jejichž řešení, lze napadenému rozhodnutí přisoudit zásadní právní význam), a odkázal na , ve skutečnosti však - s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle (námitkou, že odvolací soud nesprávně posoudil vztah uzavřených dodatků k původní nájemní smlouvě).

Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudkuNejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ). Otázka, zda v dané věci směřovala vůle účastníků ke sjednání nové nájemní smlouvy s jinak dohodnutou výpovědní dobou nebo ke sjednání jen dodatků k původní nájemní smlouvě (s původně sjednanou výpovědní dobou), je proto otázkou skutkovou.

Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak založena na kritice správnosti skutkových zjištění. Dovolatel ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž svá skutková zjištění čerpaly, a pro účely posouzení věci v těchto ohledech nabízí „svůj vlastní“ (jiný) skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů (zejména při posouzení, zda byla uzavřena nová nájemní smlouva s nově dohodnutou výpovědní dobou). Vzhledem k tomu, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit, a dovolací důvod podle nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle , nemůže označená otázka založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.

Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení , dovolání žalobce tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a o skutečnost, že žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. listopadu 2011

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu