Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1920/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Janem Hraško, advokátem, se sídlem v Liberci, Revoluční 123, PSČ 460 01, proti žalovanému P. G., jako správci konkursní podstaty úpadce P. W., zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, za účasti REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě - Porubě, Svojsíkova 2/1596, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, PSČ 708 00, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovoláních žalovaného a vedlejší účastnice proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2010, č. j. -230, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného a vedlejší účastnice proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2009, č. j. -179, kterým byly ze soupisu konkursní podstaty úpadce P. W. vyloučeny ve výroku specifikované nemovitosti, Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále jen „“), jako nepřípustná.

Ve vztahu k dovolání vedlejší účastnice tak učinil proto, že vedlejší účastník z příčin popsaných v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž se odkazuje) není osobou oprávněnou k podání dovolání.

Ve vztahu k dovolání žalovaného tak učinil proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Žalovaný v dovolání napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 33/93, uzavřená 8. června 1993 mezi L. P. jako zástavcem a AB Bankou, a. s. jako zástavní věřitelkou (dále jen „zástavní smlouva“) měla zajišťovat pouze pohledávku ze směnky znějící na 53,000.000,- ATS, nikoli ze směnky znějící na jinou sumu či jinou měnu, neboť L. P. neprojevil v zástavní smlouvě vůli, aby - pro případ zrušení směnky znějící na 53,000.000,- ATS a jejího nahrazení směnkou znějící na 8,000.000,- DEM - byla zástavou zajištěna i pohledávka z této další směnky (od které odvozuje svou pohledávku vedlejší účastnice). Jelikož AB Banka, a. s. nikdy částku 53,000.000,- ATS za úpadce neplnila, pohledávka banky, která by měla být zástavním právem zajištěna, neexistuje, a protože k zajištění jiné pohledávky zástava nesloužila, „není zde důvod pro realizaci zástavního práva“ (tj. není zde důvod pro soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce).

Posouzení otázky, na které pohledávky se zajištění zástavním právem podle zástavní smlouvy vztahovalo, je však významné pouze pro projednávanou věc, postrádá potřebný judikatorní přesah a přípustnost dovolání jeho prostřednictvím založit nelze (k tomu srov. např. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výklad obsahu smluv a jejich dodatků, jak jej provedly soudy nižších stupňů, přitom plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními , , a , obchodního zákoníku, a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

Nelze-li přípustnost dovolání založit námitkou, že zajištění zástavním právem ke sporným nemovitostem se vztahuje na pohledávku za úpadcem posléze nabytou vedlejší účastnicí, pozbývá významu i polemika dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle něhož k nabytí pohledávky vedlejší účastnicí nepostačovalo pouhé postoupení, ale bylo třeba i indosace směnky.

Důvod připustit dovolání žalovaného podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné být nemůže.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání byla odmítnuta a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení , , a ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty celkem činí 3.060,- Kč.

Protože dovolání žalovaného a vedlejší účastnice vystupující v řízení na jeho straně byla odmítnuta, dovolací soud jim podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobkyni její náklady společně a nerozdílně nahradili k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval ( ).

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení , o úpadku a způsobu jeho řešení (), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i v témže znění.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 16. listopadu 2011

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu