Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D88FDE7EC8271B2EC1257A4E0065EC74.html
HTML · 17.43 KB
No categories available
32 Cdo 542/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně R. Č., zastoupené JUDr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Horní 2a/1433, proti žalovaným 1)V. Z., zastoupenému JUDr. Petr Dutkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 2, 2) M. L. a 3) A. L., zastoupeným JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Dělnická 1a/434, o zaplacení částky 2,669.692,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 127/2003 , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2009, č. j. 15 Co 113/2008 -297, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem pro uznání ze dne 25. listopadu 2003, č. j. 11 C 127/2003 -38, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 1,308.883,28 Kč (představující jistinu poskytnutého úvěru), úrok z této částky za dobu od 1. července 2001 do 31. srpna 2002 ve výši 130.960,05 Kč, úrok z částky 1,308.883,28 Kč ve výši 7,6 % za dobu od 1. září 2002 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 1,308.883,28 Kč za dobu od 1. července 2001 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. prosince 2003.
Rozsudkem ze dne 18. září 2007, č. j. 11 C 127/2003 -201, ve znění usnesení ze dne 3. prosince 2007, č. j. 11 C 127/2003 -215, Okresní soud v Přerově rozhodl o zbývající části žalobou uplatněného nároku tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobkyni částku 181.648,90 Kč představující úrok z jistiny od 2. února 1999 do 30. června 2001, částku 685.799,30 Kč představující 20% úrok z prodlení z jistiny od 30. listopadu 1998 do 30. června 2001 a částku 2.100,- Kč a prvnímu žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 10% úrok z prodlení z částky 1,308.883,28 Kč od 1. července 2001 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 54.058,43 Kč představující úrok z prodlení z neuhrazených splátek úroků a o zaplacení 20% úroku z prodlení z částky 312.608,95 Kč od 1. září 2002 do zaplacení a o zaplacení částky 16.500,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. září 2007, č. j. 11 C 127/2003 -201, ve výrocích I. a III. ve vztahu ke druhému žalovanému a třetí žalované a v tomto rozsahu řízení zastavil (první výrok), ve vztahu k prvnímu žalovanému rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení (třetí, čtvrtý a pátý výrok).
Proti druhému a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, odkazuje co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “). Dovolatel namítá, že bylo-li ve věci rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání, nelze z toho dovozovat, že by kromě dlužné částky uznal cokoliv jiného, zvláště „neuznal podmínky, za kterých byly prostředky poskytnuty“. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřipustil zpracování znaleckého posudku k výpočtu úroků z úvěru a úroků z prodlení, přestože výpočet provedený dovolatelem se lišil od výpočtu žalobkyně. Vyjadřuje přesvědčení, že smlouva o úvěru, v níž byly dohodnuty úroky a úroky z prodlení v nepřiměřené výši, takže spolu s poplatky za vedení úvěru několikanásobně převýšily jistinu, by měla být neplatná pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání žalovaného za nepřípustné.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání proti části druhého výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a prvním žalovaným a proti čtvrtému výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 25. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1357/2006 , in www.nsoud.cz). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti části druhého výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve vztahu k prvnímu žalovanému může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Výhrada, kterou dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že neakceptoval jeho návrh na zpracování znaleckého posudku ke zjištění výše úroků a úroků z prodlení, je podřaditelná pod dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. Námitka vady řízení není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu. Dovolatel v rámci námitky procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10 , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným rovněž námitka, že smlouva o úvěru, v níž byly sjednány sazby úroku a úroku z prodlení ve výši, kterou dovolatel považuje za nepřiměřenou, by měla být neplatná pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku, protože odvolací soud žádný závěr o platnosti smlouvy o úvěru z pohledu ustanovení § 265 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) neučinil. V rozporu se zásadami poctivého obchodního styku může být jen výkon práva, nikoliv právní úkon - v dané věci smlouva o úvěru - samotný, z něhož je právo uplatňováno. Právě předpokladem aplikace ustanovení § 265 obch. zák. je platný právní úkon, z něhož je právo uplatňováno. I kdyby však tato námitka směřovala proti výkonu práva na úroky a úroky z prodlení, posouzení, zda jde o výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, předpokládá tvrzení a prokázání konkrétních skutečností, které v daném případě vedou k závěru, že výkon práva je šikanózní. Dovolatel tento svůj názor odůvodnil jen tím, že úroky a úroky z prodlení „v kombinaci“ s poplatky z úvěru několikanásobně převýšily jistinu. Dovolatel patrně přehlédl, že na poplatcích za vedení úvěru byl zavázán jen k úhradě částky 2.100,- Kč, kdežto co do částky 16.500,- Kč představující rovněž poplatky spojené s vedením úvěru, byla žaloba zamítnuta, a že výše úroků a úroků z prodlení je dána celkovou dobou prodlení se zaplacením jistiny, nikoliv samotnou procentní výší úroku a úroku z prodlení.
Jelikož dovolání ve zbývajícím rozsahu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 10.000,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 7. prosince 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu