Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1136/2010

U S N E S E N Í

a/ E. H.

a

b/ V. Š.

, zastoupených Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova 1, proti žalované

S. K.

, zastoupené JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, o zaplacení částky 153.136,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2009, č. j. -201, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.472,- Kč k rukám Mgr. Davida Nováka, advokáta se sídlem v Praze 2, Ladova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali, aby jim žalovaná a původně žalovaný 1/ Ing. M. K. (dále jen „původně žalovaný“) společně a nerozdílně zaplatili částku 153.136,- Kč s příslušenstvím (v podobě poplatku z prodlení) z titulu dlužného nájemného z bytu (z

„bytu č. 4, o velikosti 3+1 s přísl., II. kategorie, nacházejícího se v domě č. p. 1153, Janáčkovo nábř. 13, P.“

– dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“) a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále jen „úhrady za služby“) za období od dubna 2003 do února 2006 (dále jen „rozhodné období“).

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. března 2009, č. j. -173, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2009, č. j. -179, uložil žalované a původně žalovanému povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům v tam uvedených splátkách částku 347.214,- Kč (z toho částku 152.924,- Kč z titulu dlužného nájemného a úhrad za služby za rozhodné období a částku 194.290,- Kč z titulu kapitalizovaného poplatku z prodlení za období od 6. května 2003 do 5. března 2006) s tam specifikovaným poplatkem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 212,- Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení tehdejších účastníků a státu (výroky III. a IV.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. října 2009, č. j. -201, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. potvrdil ohledně částky 269.670,77 Kč (z toho ohledně částky 119.238,- Kč z titulu dlužného nájemného za rozhodné období a ohledně částky 150.432,77 Kč z titulu kapitalizovaného poplatku z prodlení za období od 6. května 2003 do 5. března 2006) a tam specifikovaného poplatku z prodlení (výrok II. část před středníkem – dále jen „potvrzující výrok“) a změnil ohledně částky 77.543,23 Kč (tj. ohledně dlužného nájemného a úhrad za služby v částce 33.686,- Kč a ohledně kapitalizovaného poplatku z prodlení za období od 6. května 2003 do 5. března 2006 v částce 43.857,23 Kč) a tam specifikovaného poplatku z prodlení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. část za středníkem); odvolání žalované proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení tehdejších účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu (výroky III., IV. a V.).

Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především za zjištěno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky předmětného domu, a to každý v rozsahu jedné ideální poloviny, že žalovaná a původně žalovaný uzavřeli dne 21. června 1990 manželství, že původně žalovaný jako nájemce a žalobce a K. P. (právní předchůdkyně žalobkyně) jako pronajímatelé uzavřeli dne 26. června 1992 smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále jen „nájemní smlouva“) na dobu neurčitou, že ohledně výše nájemného a úhrad za služby odkázali v nájemní smlouvě mimo jiné na vyhlášku dřívější Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství č. , o úhradě za užívání bytu a za služby spojené s užíváním bytu, ve znění účinném ke dni uzavření nájemní smlouvy, a že splatnost nájemného a úhrad za služby si dohodli měsíčně pozadu vždy do 5. dne následujícího měsíce. Dále zjistil, že manželství žalované a původně žalovaného bylo pravomocně rozvedeno dne 22. května 1998 a že rozsudkem ze dne 20. října 2005, č. j. -25, který nabyl právní moci dne 13. června 2006, Obvodní soud pro Prahu 5 přivolil k výpovědi žalobců z nájmu žalovaných k předmětnému bytu, určil tříměsíční výpovědní lhůtu a žalované a původně žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do patnácti dnů

„po přidělení“

přístřeší. Vzal rovněž za zjištěno, že v citovaném rozsudku Obvodní soud pro Prahu 5 mimo jiné dovodil, že v době jeho rozhodování existovalo právo společného nájmu bytu manželů (žalované a původně žalovaného) a že nezaniklo – z důvodů tam rozvedených – trvalým opuštěním společné domácnosti žalovanou a že žalovaná a původně žalovaný žalobcům v rozhodném období nic nezaplatili na nájemném a úhradách za služby.

Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že uzavřením nájemní smlouvy (za trvání manželství) vzniklo žalované a původně žalovanému právo společného nájmu předmětného bytu podle , , ve znění účinném ke dni uzavření nájemní smlouvy. Současně dovodil, že toto právo existovalo i v rozhodném období (nezaniklo v dřívější době trvalým opuštěním společné domácnosti ze strany žalované). V této souvislosti uvedl, že bylo-li ve věci sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 5 pravomocně přivoleno k výpovědi žalobců z nájmu žalované a původně žalovaného k předmětnému bytu, pak bylo pro účastníky i soud tímto výrokem závazně (ve smyslu a 4 , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) rozhodnuto o tom, že ke dni vydání rozsudku v této věci byli žalovaná a původně žalovaný společnými nájemci předmětného bytu; z tohoto právního závěru musí soud vycházet i v daném řízení vedeném mezi týmiž účastníky. Dodal, že popsaná závaznost uvedeného závěru mu brání jej přezkoumat přesto, že ho žalovaná zpochybňovala námitkami, že již v roce 2000 trvale opustila společnou domácnost, kterou s původně žalovaným v předmětném bytě vedla, resp. že s ním v srpnu toho roku uzavřela ústní dohodu o zrušení práva společného nájmu bytu manžely. Uzavřel, že společný nájem bytu žalované a původně žalovaného v rozhodném období trval (skončil až dne 30. září 2006 uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty určené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. října 2005, č. j. -25), a je proto oprávněný požadavek žalobců na zaplacení dlužného nájemného, které za toto období vyčíslil – stejně jako soud prvního stupně, byť s odlišným výsledkem – podle vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. , o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění účinném do 1. ledna 2002. Na rozdíl od soudu prvního stupně však pokládal za neopodstatněný požadavek žalobců na zaplacení úhrad za služby za rozhodné období, neboť je žalované a původně žalovanému řádně nevyúčtovali. Za této situace potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ohledně dlužného nájemného ve výši 119.238,- Kč a jemu odpovídajícího poplatku z prodlení (dále opět jen „potvrzující výrok“).

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. větu za středníkem ). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila skutkovými námitkami, že

„v srpnu 2000 se … z … bytu odstěhovala a byt opustila“

, že předmětný byt pak přenechala

„ústní dohodou“

původně žalovanému a že

„v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. značka … se nezkoumalo, zda došlo k zániku společného nájmu bytu manžely opuštěním jednoho z manželů společné domácnosti“

, ani se nezjišťovalo,

„zda … v bytě bydlela či nikoli“

.

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , z 31. května 2010, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Dovolací důvod podle dovolatelka uplatnila dovolacími námitkami, že soudy obou stupňů nevedly dokazovaní k okolnostem týkajícím se zániku společného nájmu bytu manžely jejím trvalým opuštěním společné domácnosti, že v tomto směru nevyslechly původně žalovaného a že neřešily její námitku, že

„v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. značka … se nezkoumalo, zda došlo k zániku společného nájmu bytu manželi opuštěním jednoho z manželů společné domácnosti“

, a ani se nezjišťovalo,

„zda … v bytě bydlela či nikoli“

; tím ji měly zkrátit na jejích procesních právech a porušit zásady spravedlivého procesu a „rovnosti zbraní“. Uvedené dovolací námitky však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a navíc – z posléze uvedených důvodů – nejsou ani opodstatněné, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit. Uvedené dovolací námitky nemohou být opodstatněné už proto, že soudy obou stupňů se zabývaly námitkami dovolatelky stran zániku společného nájmu předmětného bytu manžely před rozhodným obdobím. Přitom v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s ustanovením vyložily, z jakých příčin těmto námitkám nepřiznaly právní význam, a rovněž uvedly, že právě z tohoto důvodu neprovedly důkazy, jimiž dovolatelka hodlala prokázat zánik společného nájmu bytu manžely před rozhodným obdobím, popřípadě důkazy provedené k této otázce nehodnotily (nečerpaly z nich žádné právně relevantní skutečnosti). Pro úplnost zbývá dodat, že přivolil-li Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 20. října 2005, č. j. -25, pravomocně k výpovědi žalobců ze společného nájmu bytu dovolatelky a původně žalovaného, pak v tomto výroku současně dovodil, že v době jeho rozhodování svědčilo dovolatelce a původně žalovanému ve vztahu k předmětnému bytu právo společného nájmu bytu manžely, jinak řečeno že toto právo nezaniklo v dřívějším období trvalým opuštěním společné domácnosti ze strany dovolatelky. Je-li uvedený výrok pravomocného rozsudku závazný nejen pro účastníky, nýbrž i pro všechny orgány ( ), nemohl soud v nynějším řízení (vedeném mezi týmiž účastníky) znovu přezkoumávat otázku existence společného nájmu bytu ke dni vydání citovaného rozsudku, resp. odchýlit se od řešení, které Obvodní soud pro Prahu 5 ve vztahu k této otázce zaujal ve výroku zmíněného rozhodnutí; pak je ovšem nadbytečné v tomto ohledu provádět (další) dokazování či hodnocení důkazů.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a 146 odst. 3 a zavázal dovolatelku, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 8.960,- Kč (srov. , . ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 krát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 1.912,- Kč představující 20 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. listopadu 2011

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu