Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1578/2010

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný 1) Ing. T. V. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Jaroslava Hostinského.III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ ( dále „ “).

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 2. února 2009, č. j. -72, uložil žalovaným povinnost „zdržet se obtěžování žalobkyně a členů její rodiny na pozemcích a v domě v M. hlukem z hudebních produkcí z jejich pozemků a rekreační chaty a garáže na pozemku v M., B., a to do tří dnů od právní moci rozsudku“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 2. listopadu 2009, č. j. -103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobkyně vzala svoji žalobu proti žalované 2) R. V. zpět a navrhla v tomto rozsahu zastavení řízení podáním (č. l. 110), které bylo doručeno k rukám předsedy senátu odvolacího soudu až po vyhlášení výše uvedeného rozsudku. Proto k němu nebylo přihlédnuto. Žalovaná 2) jako účastnice dovolacího řízení je zastoupena advokátem Mgr. M. K. na základě univerzální plné moci z 21. 7. 2008.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolání není přípustné.

Soud prvního stupně i soud odvolací vyšly z tohoto skutkového stavu: Obec,

ve které k rušení dochází, je klidná, je zde oblast klidného bydlení. Reprodukovaná hudba z pozemku žalovaných je slyšet jako hlučná na protějších svazích, obyvatelé tam ležících domů ji vnímají jako obtěžující. Hudba je slyšet nepravidelně po celý rok, o víkendech však pravidelně, a to nejméně 6 hodin denně, někdy i po 22. hodině. Je ji slyšet i přes zavřená okna v domě a dcera žalobkyně má vzhledem k nedostatku klidu způsobeného hlukem zdravotní problémy. Obtěžování žalobkyně hlukem tak převyšuje míru přiměřenou místním poměrům.

Za této skutkové situace, ze které dovolací soud musí při úvaze o přípustnosti dovolání vycházet, je rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu s konstantní judikaturou. Dovolatel poukazuje na skutečnost, že v několika případech Nejvyšší soud vyslovil, že je třeba míru obtěžování v místě obvyklou zvažovat s přihlédnutím k poměrům v jiných obdobných lokalitách. Tuto úvahu však nelze vytrhnout z kontextu rozhodnutí, ve kterých se objevila. Ovšem skutečnost, že v lokalitě určené k bydlení není přípustné rušit sousedy hlukem z audio zařízení takovým způsobem, že hluk pravidelně proniká nejen na sousední pozemky, ale dokonce i dovnitř obytných budov je natolik zřejmá, že by porovnávání obvyklých poměrů v jiných lokalitách nemohlo k posouzení věci přispět.

V rozsudku ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. , publikovaném v informačním systému ASPI, Nejvyšší soud uvedl: " zakazuje obtěžování jdoucí nad míru přiměřenou poměrům. Jde tu jak o poměry místní, tak o poměry druhové (např. při obtěžování provozem restaurace se přihlíží k jak poměrům v místě, tak i k poměrům obecně daným při provozu určitého druhu restaurací). Stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je věcí soudcovského uvážení. Soud však musí vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak

i v konkrétním místě; bude-li však obvyklá míra obtěžování hlukem v daném místě vyšší, než je míra obvyklá v jiných obdobných lokalitách (např. v obytných sídlištích), přičemž tato vyšší míra bude způsobena jednáním, pro které není území v takových lokalitách určeno (např. hlučné hudební produkce v obytné zástavbě či v její blízkosti), bude pro posouzení věci rozhodující nižší míra obtěžování obvyklá v obdobných místech; místní zvyklosti v tomto případě nejsou rozhodující. Pokud by se totiž hranice mezi přípustným a nepřípustným obtěžováním měla určovat jen podle poměrů v daném místě a čase a ne podle poměrů, které jsou žádoucí a které by měly přetrvávat, nebylo by možné domáhat se úspěšně ochrany podle § 127 odst. 1 obč. zák. v případě, že i chování všech ostatních fyzických nebo právnických osob v místě je z hlediska tohoto ustanovení závadné“. Jde totiž o otázku, zda by šlo o nepřípustné obtěžování i v případě, že by např. v konkrétní obci bylo shodou okolností více rušitelů hluku (např. osob pořádajících hlučné večírky), takže místní poměry by byly takové, že např. hlasitá hudba pronikající k sousedům by tu byla „normálním“ jevem; pak by místní poměry nebyly rozhodující, pokud by takové rušení v průměrných lokalitách téhož typu bylo nižší. O takovou situaci však v dané věci nejde.

Z uvedeného je zřejmé, že podle judikatury při posuzování žaloby na ochranu proti rušení hlukem je tak třeba vzít v úvahu místní poměry, intenzitu hluku a to, zda jde o rušení jednorázové, opakované nebo úmyslné (R 37/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Teprve v případě, že by se intenzita obtěžování hlukem v dané lokalitě zjevně vymykala stavu v jiných obdobných lokalitách, bylo by třeba při posuzování žaloby přihlédnout i k obvyklým poměrům v takových lokalitách. Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito pravidly v souladu.

Lze dodat, že vzhledem k tomu, že hluk proniká i do domu žalobkyně přes zavřená okna a působí zdravotní potíže, byla na místě i úvaha o tom, že jde již o vážné poškozování výkonu práv žalobkyně; v takovém případě by „míru přiměřenou poměrům“ již nebylo třeba zjišťovat.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , věta první a s tím, že úspěšné žalobkyni vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokáta při jednom úkonu právní služby,

a to za písemné vyjádření k dovolání, která činí podle , , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů, částku

2.250,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů. Náklady jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % podle v částce 510,- Kč, celkem tedy činí 3.060,-Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z , a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) vychází z toho, že žalobkyni nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalované 2) právo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný 1) dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. listopadu 2011JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu