Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4417/2009

U S N E S E N Í

P. B.

J. K.

, zastoupené Mgr. Jiřím Karpíškem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, o zaplacení 1.178,10 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2009, č. j. -80, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám Mgr. Rostislava Šustka, advokáta se sídlem v Praze 1, Vladislavova 17.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 9. 10. 2008, č. j. -39, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 1.178,10 EUR se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 30. 11. 2006 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na podzim 2006 poptávala žalovaná u žalobce elektronicky možnost ubytování v jeho penzionu v rakouském Kaprunu v termínu od 30. 11. - 3. 12. 2006 pro nejméně 20 osob. Žalobce měl za to, že byla uzavřena smlouva o ubytování a s příjezdem žalované počítal; žalovaná považovala poptávku pouze za nezávaznou, neuhradila proto zálohu a ve stanoveném termínu do penzionu nedorazila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na absenci volby hmotného práva je právem rozhodným podle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (sdělení č. m. s. Ministerstva zahraničních věcí – dále též jen „Úmluva“) právo rakouské. Z korespondence mezi stranami vzal za prokázané, že mezi stranami došlo dne 6. 11. 2006 k uzavření smlouvy o ubytování, neboť žalovaná ubytování objednala závazně a zároveň slíbila uhradit i zálohu. Zrušení objednaného ubytování, které žalovaná adresovala žalobci přede dnem avizovaného nástupu, nebylo žalobci doručeno. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci 85 % sjednané ceny ubytování podle Všeobecných obchodních podmínek pro hoteliérství jako subsidiární úpravy k rakouskému Obecnému (dále též jen „ABGB“).

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2009, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že ve věci je dána mezinárodní pravomoc českých soudů podle čl. 16 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (dále též jen „Nařízení“) a věc byla správně posouzena podle čl. IV. ve spojení s čl. VIII. Úmluvy. Neztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že nárok žalobce je plněním z nerealizované smlouvy, ale škodou, která žalobci v důsledku jednání žalované vznikla. Uzavřel, že mezi stranami nikdy nedošlo k akceptaci zcela bezpodmínečné a určité oferty, žalobce však byl z obsahu a průběhu korespondence s žalovanou připraven požadované služby poskytnout. Bylo povinností žalované vyvinout takový stupeň píle a pozornosti, aby žalobce na jeho právech nezkrátila. Jestliže tak neučinila, jednalo se o zaviněné jednání způsobené nedostatkem náležité pozornosti nebo řádné píle podle ve spojení s ABGB, za nějž má žalobce právo požadovat plné zadostiučinění ( a ABGB). Žalobcem požadovaných 85 % smluvní ceny odpovídá zjištěným okolnostem jak „z pohledu soudcovské úvahy provedené podle “, tak i Všeobecným obchodním podmínkám pro hoteliérství.

Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z Aniž by výslovně formulovala otázku zásadního právního významu, uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b) Je přesvědčena, že žalobce netvrdil a neprokázal výši uplatňovaného nároku, míru jejího zavinění a neoznačil řádně důkazy k prokázání svých tvrzení. Odvolací soud se v rámci odlišného právního posouzení věci nezabýval výší škody, mírou zavinění žalované, případným spoluzaviněním žalobce podle ABGB či příčinnou souvislostí mezi jednáním žalované a údajnou škodou. Dovolatelka nesouhlasí s použitím za situace, kdy nebyla učiněna dostatečná skutková zjištění a prokázány okolnosti vzniku škody. Žalovaná částka je navíc zjevně nepřiměřená případnému zisku žalobce v případě poskytnutí jeho služeb. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání žalované bylo odmítnuto pro nepřípustnost, neboť dovoláním nastolené otázky nezakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle , odst. 3 nemůže být při posuzování přípustnosti dovolání podle přihlíženo.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolatelka namítá nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , nikoliv v této věci.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá ani námitka týkající se aplikace , kterou dovolatelka zpochybňuje přiměřenost výše přiznané náhrady. I když ustanovení o určení výše nároku úvahou soudu lze užít jen v situaci, kdy poškozený prokáže v řízení vznik škody, ale neprokáže její výši uplatněnou v žalobě (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 12. 1983, sp. zn. , publikovaný pod č. 13/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odvolací soud odkaz na toto ustanovení použil jen podpůrně, když vyšel zejména z toho, že žalobci ušel zisk „v rozsahu nabízených ubytovacích služeb včetně režie“, přičemž požadavek na náhradu 85 % takto určené škody, nepovažoval za nepřiměřený. Nelze přisvědčit ani námitce, že se odvolací soud nezabýval splněním podmínek odpovědnosti, neboť vyložil, v čem spočívalo zaviněné protiprávní jednání žalované, které vyústilo v újmu žalobce, jenž se o tom, že žalovanou objednané ubytovací kapacity nebudou využity, dozvěděl v době, kdy již nemohl zajistit jejich obsazení jiným zákazníkem.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem ; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla podle a , ve znění , vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (1.178,10 EUR), a podle a citované vyhlášky byla sazba snížena na horní limit 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle věty první vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle ; to vše zvýšeno o částku 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % na celkových 12.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2011

JUDr. Petr V o j t e k, v. r. předseda senátu