Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 43/2010

U S N E S E N Í

Statutárního města Kladna

R. Ď.

, pro 3.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 24. 8. 2009, č. j. -31, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 16. 6. 2009, č. j. -13, jímž okresní soud zastavil exekuci (výrok I.), oprávněnému uložil zaplatit náhradu nákladů exekuce (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dospěl k závěru, že exekuční tituly nelze vykonat, protože prekluzívní pětiletá lhůta zakotvená v ustanovení , o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále též jen „ “), uplynula, jestliže bloky na pokuty byly vykonatelné 14. 10. 2002, 18. 4. 2003, 22. 2. 2003 a 31. 10. 2003. I když bylo ustanovení zrušeno, odvolací soud dovodil, že je nutno podle tohoto ustanovení postupovat, neboť „je třeba lhůtu, do kdy lze rozhodnutí vykonat – jako vlastnost exekučního titulu – posuzovat podle právní úpravy upravující její běh v době vydání exekučního titulu.“

Oprávněný v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “). Uvedl, že , byl článkem XV k 1. 1. 2006 zrušen, aniž bylo upraveno, jak se posuzuje lhůta, která počala běžet před tímto datem. Proto je třeba běh lhůty posuzovat podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), jenž ve svém odkazuje na , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, upravující v režim promlčení. Návrh na nařízení exekuce byl podán 29. 5. 2007, a proto šestiletá promlčecí lhůta nemohla uplynout. Dále oprávněný nesouhlasil ani s výroky o nákladech exekuce a nákladech řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí spolu s usnesením okresního soudu zrušil.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle , občanský soud řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ve spojení s – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel, jenž se ostatně otázkou přípustnosti dovolání nezabývá, netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a k tomuto závěru nelze dospět ani hodnocením námitek v něm obsažených.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Exekučním titulem jsou v souzené věci bloky na pokutu z 27. 9. 2002 (č. j. 0233512), 2. 4. 2003 (č. j. 0057620), 6. 1. 2003 (č. j. 0131223) a 15. 10. 2003 (0058221), kterými bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému celkem 3.000,- Kč ve lhůtě patnácti dnů od jejich vydání. Zmíněné bloky lze vykonat jen v pětileté prekluzívní lhůtě, stanovené v době jejich vydání ustanovením ve znění účinném do 31. 12. 2005, tedy do 15. 10. 2007, 18. 4. 2008, 22. 1. 2008 a 31. 10. 2008.

Jak již uvedl odvolací soud, Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze 30. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83/2009) uzavřel, že pojí-li se otázky významné pro exekuci správního rozhodnutí s předpisem, na základě něhož byl vydán (přičemž rozhodné je znění předpisu, účinné v době vydání rozhodnutí), je také třeba lhůtu, do kdy lze rozhodnutí vykonat – jako vlastnost exekučního titulu – posuzovat podle právní úpravy upravující její běh v době vydání exekučního titulu.

Nedošlo-li k vykonání povinnosti uložené exekučními tituly do 15. 10. 2007, 18. 4. 2008, 22. 1. 2008 a 31. 10. 2008, odvolací soud správně v souladu se zmíněnou judikaturou dovodil, že uplynutím uvedené lhůt nároky oprávněného zanikly.

Dovolání není přípustné ani pokud směřovalo výslovně proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž byly potvrzeny výroky soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a nákladech exekuce.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení (nákladech exekuce) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , neboť usnesení o nákladech řízení (stejně jako usnesení o nákladech exekuce) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura čísle 5 ročníku 2005 pod pořadovým číslem 70, případně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Oprávněný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, povinnému však náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků ( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu