Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 764/2010

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky,

H. T.

, zastoupené Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova 17, pro 130 148,- Kč, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2008, č. j. -10, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání proti usnesení ze dne 23. 8. 2007, č. j. -2, jímž Okresní soud v Blansku nařídil exekuci podle platebních výměrů vydaných VZP ČR Územním pracovištěm Blansko ze dne 7. 5. 2007 č. 4240700806, a z téhož dne č. 2140700805, pro částku 38 910,- Kč a 91 238,- Kč a pro náklady exekuce, jejichž výše bude určena exekutorem, a provedením exekuce pověřil Mgr. D. T. Odvolací soud uzavřel, že skutečnosti uplatněné povinnou nejsou rozhodné pro nařízení exekuce ( o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění do 31. 10. 2009, dále jen „ “).

Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, namítá, že odvoláním napadla oprávněnost platebních výměrů, jimiž se pojišťovna domáhá zaplacení dlužného pojistného a penále za období od 11. 11. 2003 do 2. 4. 2007. Krajský soud se měl odvoláním zpochybňujícím správnost exekučních titulů i dlužné částky zabývat. Má za to, že oprávněné nic nedluží, jelikož se 28. 3. 2003 přihlásila k Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, jíž také od 1. 4. 2003 hradí řádně pojistné, což VZP ČR v souladu s oznámila. Vytýká, že platební výměry nebyly povinné řádně doručeny ( ), a ona se tak nestihla proti nim bránit. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci (a takovým je z obsahového hlediska i usnesení o odmítnutí odvolání podle ), je dovolání ve smyslu ve spojení s přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. , nález ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. ) důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze. O existenci dovoláním otevřené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde a odvolací soud ani ve svém rozhodnutí neuplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinná (úvahami, že oprávněné ničeho nedluží) zpochybňuje věcnou správnost k exekuci navržených exekučních titulů - platebních rozkazů. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Argumentace povinné, že pojistné v daném období hradila jinému subjektu, je tudíž v této fázi bezcenná a odvolací soud nepochybil, jestliže se touto námitkou jako nerozhodnou pro nařízení exekuce nezabýval.

Pokud dovolatelka namítá, že exekuční titul jí nebyl řádně doručen, jedná se v projednávané věci o novou skutečnost ve smyslu , kterou v dovolání již nelze uplatnit (viz odvolání povinné na č. l. 4 spisu).

Protože odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se standardní judikaturou, jeho rozhodnutí zásadní právní význam ve smyslu , odst. 3 nemá. Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu