Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4850/2010

U S N E S E N Í

PRISMA-CZ, a. s.

Mgr. V. P.

, o 1,220.670,- Kč s úrokem z prodlení, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. července 2005, č. j. -294, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2010, č. j. -46, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

Dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2010, č. j. -46, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2009, č. j. -21, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že žaloba pro zmatečnost se zamítá), není přípustné podle ustanovení , a , a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , , , neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

V posuzovaném případě žalovaný v žalobě pro zmatečnost napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2005, č. j. -294,

ve výroku,

jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 12. 2004, č. j. -284, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 7. 2003, č. j. -215 (jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1,220.670,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 16. 10. 2001 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení 108.526,20 Kč a „co do zbytku“ žaloba zamítnuta), a to z důvodů uvedených v ustanoveních a Žalobu pro zmatečnost odůvodnil – mimo jiné - tím, že „žalovaný tak, jak je v rozhodnutí krajského soudu a v soudním řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, zmatečně označován, nemá pasivní legitimaci“.

Okolnost, že účastník řízení případně není ve sporu věcně legitimován (není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), však nezakládá zmatečnostní důvod podle ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 107, ročník 1998, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 43, ročník 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 106, ročník 2002).

Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci nebyl naplněn zmatečnostní důvod podle ustanovení , je tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů, na níž nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.

Odvolací soud rovněž v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení vrchního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení krajského soudu o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, nelze z pohledu ustanovení považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. ), a že proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, není žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení přípustná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).

Přípustnost dovolání podle ustanovení , a nemohou založit ani námitky žalovaného, jimiž - jak v dovolání výslovně uvádí - uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Ostatními námitkami uplatněnými v dovolání [zejména tvrzením, že vrchní soud a soudy v obou stupních „v řízení před vydáním svých rozhodnutí při řešení právní otázky oprávněnosti žalobcem uplatněného nároku a právní otázky materiálních předpokladů vykonatelnosti rozhodnutí, včetně vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 7. 2003, č. j. -215 (exekuční titul), nevzaly v úvahu listinné důkazy, které jsou obsahem spisu, prokazující na základě skutečně a objektivně zjištěného skutkového stavu věci, že exekuční titul nesplňuje zákonem stanovené materiální předpoklady vykonatelnosti rozhodnutí, spočívající v neúplné a nepřesné, tedy nesprávné individualizaci účastníků řízení, zejména žalovaného, který je ve smyslu ust. nesprávně individualizován“, a sdělením „individualizace povinného podle skutečného právního stavu“] žalovaný nepolemizuje se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze jeho nesouhlas s usnesením vrchního soudu napadeným zmatečnostní žalobou (případně také s předchozím rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 5. 2003, č. j. -215), a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení , ,

Poukazuje-li žalovaný v dovolání v rámci svých úvah o „nesprávné individualizaci účastníků řízení v této věci“ na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , pak přehlíží, že v jím uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR řešil otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu ve smyslu ustanovení v exekučním řízení, zatímco v posuzované věci jde o projednání žaloby pro zmatečnost jako mimořádného opravného prostředku, který lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v ustanovení a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených. Nejde proto o případ, kdy by právní otázka byla posouzena rozdílně od dřívějšího rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2011

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu