Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2831/2010

ROZSUDEK

Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce J. V., bytem H., zastoupeného JUDr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem Kroměříž, nám. Míru 3760, proti žalovanému městu Hulín, se sídlem Hulín, nám. Míru 162, zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 31. března 2010, č. j. -208, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 7. 2009, č. j.

-184 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 11. 9. 2008, č. j.

-124, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Brně

– pobočky ve Zlíně /soudu odvolacího/ ze dne 7. 1. 2009, č.j. -145, a věc mu byla – se závazným právním názorem – vrácena k dalšímu řízení), zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu „bytu v H.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) daná žalovaným žalobci, je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2010, č. j.

-208, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal zejména za prokázáno, že žalobce (nájemce bytu) užíval předmětný byt na základě nájemní smlouvy ze dne 22. 10. 1992, uzavřené se žalovaným (vlastníkem předmětného domu), že v období od 6. 8. 2003 do 5. 8. 2005 a od 19. 9. 2005 do 4. 2. 2007, nevykonával podnikatelskou činnost, která by mu bránila zdržovat se v místě jeho bydliště, že občas jezdil a jezdí do K. za svou matkou a stará se jí o hospodářství, že vodoměr v předmětném bytě nevykazoval v letech 2005 a 2006 žádnou spotřebu vody a čerpání „jiných energií“ bylo minimální. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaný dal žalobci dopisem ze dne 26. 3. 2007 výpověď z nájmu předmětného bytu (dále jen „Výpověď“) odůvodněnou tím, že byt „dlouhodobě neužívá či jej neužívá bez závažných důvodů“, přičemž současně odkázal na ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud, stejně jako ve svém zrušujícím usnesení ze dne 7. 1. 2009, č. j. -145, zaujal právní názor, že „samotné znění výpovědního důvodu podle ust. obč. zák. …. skutkové vymezení neobsahuje a obsahovat nemůže … nejen z důvodu, že přesné časové vymezení neužívání bytu pronajímatel nemusí a nemůže znát, ale i proto, že doba trvání neužívání bytu není pro použitý výpovědní důvod rozhodná“. Opakovaně konstatoval, že Výpověď nelze shledat neplatnou pro neurčitost vymezení výpovědního důvodu; vzhledem k tomu, že vyhovuje všem ostatním obecným i speciálním zákonným náležitostem, jde o platný právní úkon. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně o existenci výpovědního důvodu podle , neboť bylo prokázáno, že žalobce byt bez vážného důvodu neužívá. Ostatně žalobce ani nenamítal, že byt užívá a spíše uváděl důvody, pro které byt neužíval; tyto však nebylo možno uznat jako vážné ve smyslu uvedeného ustanovení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod podle Vyjadřuje nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že k platnosti výpovědi z nájmu bytu ve smyslu obč. zák. postačí, je-li výpovědní důvod vymezen třeba jen citováním příslušného zákonného ustanovení a že v ní není třeba uvádět jeho skutkový základ. Namítá, že i v případě výpovědi z důvodu podle obč. zák. je třeba výpovědní důvod skutkově vymezit (stejně jako v případě ostatních výpovědních důvodů podle až e/ obč. zák.), neboť pouze tehdy může nájemce v rámci své obrany uplatňovat tvrzení a důkazy o jeho neexistenci; právě z důvodu absence skutkového vymezení uplatněného výpovědního důvodu však reálnou možnost obrany neměl. Současně vyjadřuje názor, že není-li výpovědní důvod podle obč. zák. ve výpovědi co nejpřesněji skutkově vymezen, je tento právní úkon neurčitý a ve smyslu obč. zák. absolutně neplatný. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že zjištěný skutkový stav mu nedovoloval učinit právní závěr o tom, že v dané věci je uplatněný výpovědní důvod naplněn. Uvádí, že pokud nebyl od roku 2000 do roku 2007 v bytě někdy přítomen, nelze to považovat za důvod k Výpovědi a vyjadřuje přesvědčení, že výpovědi svědků a ani ostatní důkazy nedovolovaly učinit závěr, že předmětný byt neužíval nebo jej užíval jen občas. V této souvislosti poukazuje na to, že na jedné straně bylo prokázáno, že z předmětného bytu vytopil svoji sousedku a na straně druhé neměl

– dle nevěrohodných zpráv o stavu vody – používat vodu vůbec. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím, vyvracel námitky žalobce a navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4

), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovoláním namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.

Přestože dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil vedle dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle (a to námitkami, jimiž brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení existence výpovědního důvodu podle ), zabýval se dovolací soud nejdříve – z důvodů, které posléze vyjdou najevo – otázkou správnosti právního posouzení věci.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 710 odst. 1 obč. zák. nájem bytu zanikne (též) písemnou výpovědí.

Podle § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu, neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas.

V soudní praxi (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. , ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. ) nejsou žádné pochybnosti o tom, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu (v tomto případě bez přivolení soudu) je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele a musí tudíž splňovat obecné náležitosti právního úkonu (§ 34 a násl. obč. zák.), tj. i požadavek určitosti.

Vedle toho musí obsahovat též náležitosti specifikované v ustanovení § 711 odst. 3 věty druhé obč. zák., tedy i (dostatečně určité) vymezení výpovědního důvodu.

Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel dostojí nejen tím, že v písemné výpovědi odkáže na ustanovení § 711 odst. 2 písm. a) až e) obč. zák., nýbrž i tím, že použitý výpovědní důvod (nejlépe odkazem na příslušné ustanovení) skutkově vymezí (uvede skutečnosti,

které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají) tak, aby tento skutek – zejména z důvodu perfektnosti výpovědi bez přivolení soudu jako hmotněprávního úkonu pronajímatele a také z důvodů právní jistoty a možnosti obrany ze strany nájemce – byl nezaměnitelný s jiným skutkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. , a dále např. jeho rozsudky z 21. 4. 2011, sp. zn. , z 25. 11. 2009, sp. zn. , z 12. 5. 2010, sp. zn.

, a z 15. 7. 2010, sp. zn. ).

Uvedený požadavek určitosti výpovědi pronajímatele je odůvodněn i tím, že nájemce musí v případné žalobě na neplatnost výpovědi podle 711 odst. 5 obč. zák. uvést,

v čem spatřuje neplatnost této výpovědi – neexistenci uplatněného výpovědního důvodu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, jimiž se ve smyslu ustanovení věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci skutku.

Byl-li v projednávané věci – vedle odkazu na § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák.

– výpovědní důvod vymezen toliko tak, že žalobce byt „dlouhodobě neužívá či jej neužívá bez vážných důvodů“, nelze dospět k závěru, že by Výpověď vyhovovala požadavku určitosti ve výše uvedeném smyslu.

Nelze rovněž přehlédnout, že ustanovení § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. upravuje dvě skutkové podstaty zde uvedeného výpovědního důvodu, a to jednak situaci, kdy nájemce byt „neužívá“, jednak situaci, kdy jej „užívá jen občas“ (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 15. 1. 2003, sp. zn. , ve vztahu k výpovědnímu důvodu upravenému v ustanovení ve znění účinném do 30. 3. 2006, jehož znění bylo obsahově totožné). V tomto směru však Výpověď (a ani napadený rozsudek) vůbec nerozlišují, o kterou z uvedených situací se jedná.

Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil ( část věty za středníkem ), aniž se – z důvodu nadbytečnosti – zabýval otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu, resp. dovolacími námitkami, směřujícími proti skutkovým zjištěním soudu ohledně něho. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud jej rovněž zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu