Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3081/2010

U S N E S E N Í

I. J.

, bytem P., zastoupené JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Ondříčkova 16, proti žalované

Mgr. M. V.

, bytem P., zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Nad Štolou 18, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2010, č. j. -150, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 9. 2009, č. j. -150, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 10. 2009, č. j.

-153, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu domu, P. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a předmětný dům“ či „dům“), ze dne 27. 4. 2006, dané žalovanou žalobkyni; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne

2. 2. 2010, č. j. -150, potvrdil rozsudek soud prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalovaná a B. Š. jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci předmětného domu (každý z ½), že nájemní smlouvou z 30. 5. 1992 přenechali předmětný byt do užívání žalobkyni, že v prosinci roku 2005 se do bytu nastěhoval její syn s manželkou a svými dvěma dětmi, že nejdříve dne 3. 5. 2006 obdržela u datovanou dnem 27. 4. 2006, označenou jako „výpověď nájmu bytu“ (dále též „Výpověď“), že v ní byly vymezeny dva výpovědní důvody slovy: „Protože byt bez vážného důvodu neužíváte nejméně od ledna 2006 a tento byt Mgr. V. potřebuje pro svého syna ….“, dále uvedeny výpovědní lhůty, poučení o možnosti podat žalobu na neplatost výpovědi u výpovědního důvodu neužívání bytu a poučení o bytové náhradě a že k ní byla připojena nazvaná „Prohlášení“, z níž vyplývá, že druhý spoluvlastník domu nemá námitek proti dání Výpovědi žalovanou. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že Výpověď je platným právním úkonem, vyhovujícím všem zákonným náležitostem, a to i požadavku určitosti, že výpovědní důvod podle ve znění účinném po novele provedené (dále jen „obč. zák.“) – jehož naplněním se dále zabýval – v ní byl dostatečně vymezen uvedením skutkových okolností, které jej zakládají a že jeho existence byla prokázána provedenými důkazy. Shledal správným i jeho závěr, že Výpověď byla dána v souladu s ustanovením obč. zák., když druhý z podílových spoluvlastníků

s ní souhlasil, a že plná moc, udělená žalovanou advokátce JUDr. L. S., je platná a zahrnuje i dání výpovědi, jakož i zastupování v soudním řízení o přivolení k výpovědi dané z důvodu podle obč .zák. Neshledal – z důvodů uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku – opodstatněnou námitku žalobkyně o naplnění vady řízení, spočívající v porušení poučovací povinnosti dle

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustností ani označením dovolacích důvodů se nezabývala. V úvodu odkázala na obsah svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (jež učinila součástí dovolání), s tím, že odvolací námitky jsou současně i námitkami dovolacími. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný, že není dostatečně zdůvodněn a že se důkladně nezabýval okolnostmi, v dovolání výslovně vyjmenovanými. Dovolatelka má dále za to, že se „nepřezkoumatelně vyjádřil“ k odvolací námitce ohledně poučovací povinnosti soudem prvního stupně, polemizuje s jeho argumenty a poukazuje na jeho (v dovolání blíže specifikované) pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (

), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není v dané věci přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení , když rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání z hlediska

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Dovolatelka výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle , který dovolatelka dle obsahu dovolání ( ) uplatňuje, přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura 7/2004, a z 23. 8. 2006, sp.zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1. 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu z 7. 3. 2006, sp. zn. , z 28. 2. 2008, sp.zn. , a z 28. 7. 2010, sp. zn.

). O takovou situaci však v posuzovaném případě zjevně nejde,

neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo),

na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního významu.

Dovolatelka dále uplatňuje dle obsahu dovolání ( ) dovolací důvod podle prostřednictvím námitek zpochybňujících skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel. K takovýmto námitkám však – jak již bylo uvedeno výše

– nelze při posuzování přípustnosti dovolání podle přihlížet.

Dovolací soud se nezabýval ani námitkami obsaženými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť podání předcházející vydání (vyhlášení) napadeného rozhodnutí totiž z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí, nehledě na to, že akceptace názoru, podle něhož by bylo možno z hlediska odůvodnění dovolání (jen) odkázat na dřívější podání by nejen odporovala ustanovení , ale i znemožňovala soudu dostát požadavku vyplývajícímu z ustanovení ve spojení s ustanovením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp.zn. ).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalobkyně není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první

a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2011Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu