Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3115/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně SELVEM, s. r. o., se sídlem v Hruškách čp. 720, identifikační číslo osoby 49977717, zastoupené JUDr. Hanou Helešicovou, advokátkou, se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 4, proti žalované MOUSASHI FACTORING GROUP s. r. o., se sídlem v Brně, Řeznická 367/1, PSČ 602 00,identifikační číslo osoby 25302311, zastoupené J. Š., obecným zmocněncem, v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o „odvolání“ obecného zmocněnce žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2011, č. j. -445, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně v řízení, v němž zkoumal důvodnost námitky podjatosti uplatněné vůči soudkyni okresního soudu, v záhlaví označeným usnesením uložil obecnému zmocněnci žalované J. Š. pořádkovou pokutu ve výši 2.000,- Kč, neboť jeho podání z 18. ledna 2010 a 28. dubna 2010 posoudil jako hrubě urážlivá.

Toto usnesení napadl zmocněnec žalované podáním označeným jako odvolání. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. října 2000 vyjádřil přesvědčení, že proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty musí vždy být možnost odvolání, polemizoval se závěrem krajského soudu o hrubé urážlivosti svých podání a uložení pořádkové pokuty označil za pokus jej umlčet. Navrhl, aby „nadřízený soud pořádkovou pokutu zrušil, a když ne, aby to šlo na ústavní soud jako stížnost, protože ústavní soud to zruší“.

Podle ustanovení věty první (dále též jen „ “) o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Podle ustanovení účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ustanovení krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (odstavec 1). O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (odstavec 2).

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 11/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že rozhodnutím „nadřízeného soudu“ je i pořádkové opatření, které krajský soud přijme v době, kdy rozhoduje podle ustanovení mimo odvolací řízení o tom, zda je soudce okresního soudu vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Není dána funkční příslušnost k projednání dovolání proti usnesení „nadřízeného“ soudu o uložení pořádkové pokuty; řízení o takovém „dovolání“ proto musí být zastaveno. Nejvyšší soud vyložil, že nadřízenému soudu v řízení o vyloučení soudce přísluší i právo přijmout nezbytná procesní opatření, včetně práva rozhodnout o pořádkovém opatření, kterým je též pořádková pokuta podle ustanovení Pojem „nadřízený soud“, je-li použit k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (jak bylo dovozeno již ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněném pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li rozhodnutí krajského soudu o vyloučení soudce okresního soudu rozhodnutím soudu odvolacího, nýbrž nadřízeného, nelze logicky přisuzovat jinou povahu ani rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, vydanému v rámci řízení o vyloučení soudce. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutím “nadřízeného“ soudu neupravuje a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ( ).

Tyto závěry, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil též např. v usnesení ze dne 26. září 2001, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2001, pod číslem 129, se mutatis mutandis uplatní i v souzené věci. neupravuje funkční příslušnost soudu ani pro projednání odvolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 1999, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2006, sp. zn. , obě in www.nsoud.cz), neboť nepočítá s jinými odvolacími soudy než s krajskými soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů ( ), a s vrchními soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně ( ). Pojem „nadřízený soud“ přitom nelze zaměňovat ani s pojmem „soud prvního stupně“ (srov. shodně citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 1999, sp. zn. , in www.nsoud.cz), rozhoduje-li tedy krajský soud v řízení o vyloučení soudce okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně.

Rozhodl-li tedy v souzené věci Krajský soud v Brně o uložení pořádkové pokuty jako soud nadřízený, není tu soud, jenž by byl podle funkčně příslušný k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí.

Podání zmocněnce žalované by nemohlo být – z důvodů vyložených v R 11/2004 - projednáno ani jako dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacíhosoudu ( ), jímž rozhodnutí nadřízenéhosoudu není (srov. shodně např. již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. větu první ).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že je to on jako vrcholný článek soustavy obecných soudů, kdo je v případě nedostatku funkční příslušnosti povolán rozhodnout o zastavení „odvolacího“ řízení (srov. např. usnesení ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, a dále usnesení ze dne 12. ledna 2005, sp. zn. , ze dne 15. září 2010, sp. zn. , a ze dne 16. března 2011, sp. zn. , vše in www.nsoud.cz).

Argumentace zmocněnce žalované nálezem Ústavního soudu ze dne 17. října 2000, sp. zn. , není přiléhavá, neboť v tomto rozhodnutí Ústavní soud posuzoval jinou procesní situaci, totiž praxi obecných soudů, podle níž jsou odvolání proti rozhodnutí o pořádkové pokutě vydaná v odvolacím řízení odmítána s odkazem na ustanovení jako nepřípustná. Otázku, zda je tu soud funkčně příslušný pro rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu či nadřízeného soudu, Ústavní soud v tomto nálezu nezkoumal. Důsledky absence soudu funkčně příslušného k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu se Ústavní soud zabýval v nálezu ze dne 25. května 2000, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 77/2000 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, jímž zamítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1998, sp. zn. . Nejvyšší soud tímto rozhodnutím podle ustanovení zastavil řízení o odvolání proti usnesení, jímž vrchní soud jako soud nadřízený ve smyslu ustanovení rozhodl o uplatněných námitkách podjatosti soudců krajského soudu. Nejvyšší soud dovodil, že rozhoduje-li vrchní soud o vyloučení soudců krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně, přičemž funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí ani neupravuje. Nejvyšší soud neshledal možným posouzení podání ani jako dovolání, jež je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž rozhodnutí nadřízeného soudu není rovněž. Ústavní soud se s argumentací Nejvyššího soudu ztotožnil a vysvětlil, že rozhodovací důvody, jež jej v nálezech sp. zn. a sp. zn. v případě ustanovení § 142 odst. 1 trestního řádu vedly k extenzivní interpretaci, na dotčené ustanovení nedopadají, neboť procesní konstrukce obsažená v plně garantuje projednání a rozhodování návrhů na vyloučení soudců z důvodu jejich podjatosti nezávislým a nestranným soudem. Shora vyloženou rozhodovací praxi, z jejíchž závěrů Nejvyšší soud v souzené věci vychází, tedy Ústavní soud shledal ústavně konformní.

Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání“ zmocněnce žalované z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívající v nedostatku funkční příslušnosti soudu, podle ustanovení a zastavil.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2011

JUDr. Pavel Příhodapředseda senátu