Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 248/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CDV-2, LTD., se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, Londýn, EC4A 2BB, registrační číslo 04434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, proti žalované Ing. J. S., zastoupené JUDr. Ivanou Kejmarovou, advokátkou se sídlem v Sibřině, Sluštice č. p. 1, o zaplacení částky 335.218,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2009, č. j. -209, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 2. října 2008, č. j. -167, jímž Okresní soud v Mělníku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 335.218,- Kč se 17,1% smluvním úrokem a s 15% úrokem z prodlení od 18. srpna 2001 do zaplacení s tím, že žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje ve výroku uvedených nemovitostí, a náhradu nákladů řízení (výrok I.). Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že se nedostatečně zabývaly předloženými důkazy k prokázání rozhodných skutečností, zejména „přehlížely“ písemnou dohodu „o vyjmutí zástavy“ uzavřenou s právní předchůdkyní žalobkyně a tu nesprávně vyložily a zhodnotily. Namítá, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkou promlčení. Odvolacímu soudu, i soudu prvního stupně, dále vytýká, že žalobkyni přiznaly právo na zaplacení úroků ve výši, která je v rozporu s dobrými mravy. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12, čl. II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „ “).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení (ne)důvodnosti námitky promlčení, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, podle něhož není právo žalobkyně proti žalované jako zástavní dlužnici promlčeno, když splatnost nejdříve splatné splátky uplatněné v řízení nastala 22. června 1997, dlužník pohledávku ze smlouvy o úvěru opakovaně písemně uznal (21. října 1999 a 26. března 2001), žaloba proti dlužníkovi byla podána 11. března 2005 a žaloba proti zástavní dlužnici byla podána 22. června 2007, není ani rozporný s hmotným právem [ustanoveními § 402 a § 408 odst. 1 obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“]. Z ustanovení § 408 odst. 1 věty druhé obch. zák. vyplývá, že námitku promlčení podle první věty tohoto ustanovení nelze uplatnit v soudním řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím lhůty určené v první větě tohoto ustanovení.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitky, že odvolací soud (i soud prvního stupně) se nesprávně vypořádal s předloženými důkazy, resp. že z nich učinil nesprávná skutková zjištění. Tato námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

Námitkou, že odvolací soud přiznal žalobkyni úroky ve výši, která je v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení (dále jen „ “), aniž by dovolatelka zdůvodnila, z jakých skutečností dovozuje, že právo požadovat úroky ve výši 17,1 % z žalované částky je v rozporu s dobrými mravy, se Nejvyšší soud nezabýval. Posouzení, zda jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, předpokládá tvrzení a prokázání konkrétních skutečností, které v daném případě vedou k závěru, že výkon práva je nemravný. Dovolatelka žádné takové skutečnosti v předcházejícím řízení netvrdila [zpochybnila pouze výši úrokové sazby s ohledem na ujednání ve smlouvě o úvěru (srov. č. l. 178)], nenamítala, že požadovat úroky v této výši s ohledem na konkrétní okolnosti ve věci je v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud - ani soud prvního stupně - se proto posouzením výše úroku z pohledu ustanovení obč. zák. nezabýval, neučinil žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , 224 odst. 1 a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.300,- Kč podle ustanovení bodu 5, , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 22. listopadu 2011

JUDr. Hana Gajdziokovápředsedkyně senátu