Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 807/2011

U S N E S E N Í

Würth, spol. s r.o.

AQ NORTH s.r.o.

, se sídlem v Praze 9, Kolbenova 159/7, identifikační číslo osoby 256 85 066, zastoupené Mgr. Petrem Plavcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 12, pro 1.354.478,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2010, č. j. - 61, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 3. 2010, č. j. - 49, částečně zastavil k návrhu povinné exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 23. 6. 2008, č. j. - 8, pro úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 1.354.478,80 Kč od 2. 5. 2008 do zaplacení. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. přisvědčil tvrzení povinné, že z formulace jejího závazku zaplatit smluvní úrok v případě, že se jako dlužnice dostane do prodlení s úhradou kterékoliv ze splátek uvedených v exekučním titulu - notářském zápisu sepsaném JUDr. Helenou Divišovou dne 11. 4. 2008 pod sp. zn. NZ 307/2008, tj. „že dlužník je povinen uhradit věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni, kdy se celá dlužná částka stala splatnou“, neodpovídá zákonu z hlediska doby plnění, neboť není zřejmé, kdy je smluvní úrok splatný a „dokdy se má platit“. Dospěl k závěru, že ohledně úroků z prodlení je podkladový notářský zápis materiálně nevykonatelný, a k návrhu povinné proto exekuci podle „ “ ve spojení s exekučního řádu částečně zastavil. Námitku oprávněné, že povinná mohla argumentaci uvedenou v návrhu na částečné zastavení exekuce uplatnit již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, nepovažoval obvodní soud za relevantní, neboť návrh na zastavení exekuce může povinná podat „v jakékoliv době exekučního řízení z důvodů uvedených v “.

K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2010, č. j. - 61, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekuční titul není vykonatelný v části, v níž je dohodnut smluvní úrok z prodlení, neboť není zřejmé, kdy je splatný a do kdy se má platit (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. ). Za nedůvodnou považoval rovněž námitku oprávněného, že návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu nelze vyhovět, pokud se jedná o takové jeho nedostatky, které byly seznatelné v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení exekuce. V tomto ohledu dovodil, že podle se exekuce zastaví ve všech případech, v nichž je nepřípustná, tj. pro vadu exekučního titulu, pro pochybení při nařízení exekuce, pro okolnosti, které nastaly při provádění exekuce, nebo z jiných důvodů (viz komentář k C. H. Beck); to je i případ souzené věci, v níž je exekuce pro vadu exekučního titulu nepřípustná. Argument oprávněné, že tuto vadu mohla povinná namítat již ve stadiu rozhodování o nařízení exekuce, resp. v případném odvolání proti rozhodnutí o nařízení exekuce, není správný, neboť nepřípustnost lze namítat v kterémkoli stádiu řízení, jak správně dovodil soud prvního stupně.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu uvedeného v , přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázky, „zda lze vyhovět návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, pokud se jedná o takové tvrzené nedostatky exekučního titulu, které byly seznatelné z exekučního titulu v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení exekuce“, a „zda je notářský zápis po materiální stránce vykonatelný i tehdy, pokud je splatnost úroku z prodlení vymezena slovy do zaplacení“. Setrvává na svém názoru, že námitky týkající se materiální vykonatelnosti exekučního titulu provádí exekuční soud již před tím, než usnesením rozhodne o nařízení exekuce, z čehož dovozuje, že povinná měla takovéto námitky uplatnit v usnesení o nařízení exekuce a že nevyužije-li tohoto svého práva, nemůže tytéž skutečnosti úspěšně uplatnit v návrhu na částečné zastavení exekuce. Má za to, že lze použít pouze v situaci, kdy nedostatek materiální vykonatelnosti exekučního titulu vyjde najevo až po právní moci usnesení o nařízení exekuce, což však v daném případě nenastalo. K otázce materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu v části týkající se úroku z prodlení dovolatelka vyslovuje názor, že ohledně jeho splatnosti není třeba ničeho sjednávat, neboť dospívá každým dnem prodlení, a pokud by tomu bylo jinak, musely by soudy v řízeních o žalobách na zaplacení - mimo jiné - příslušenství, představovaného úrokem z prodlení, trvat na tom, aby žalobce tvrdil a prokázal, že se jím požadovaný úrok z prodlení stal již splatným. Dále konstatuje, že požadavek na uvedení doby plnění je třeba vztáhnout k pohledávce, nikoli k jejímu příslušenství; v opačném případě by se vymáhání příslušenství pohledávky (s dobou plnění stanovenou např.: „vždy jednou měsíčně, do posledního dne každého kalendářního měsíce“) stalo nanejvýš komplikované, protože by bylo spojeno s opakovanými návrhy na nařízení exekuce, a to vždy pro úrok z prodlení, ohledně něhož by již nastala doba plnění. Nesouhlasí přitom s názorem vyjádřeným v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , podle kterého zákonu neodpovídá určení doby plnění úroku, kdy je splatnost vymezena pouze počátečním datem a stanovena do zaplacení, a domnívá se, že tento závěr je problematický i ve vztahu k promlčení. Bylo by totiž třeba dovodit, že promlčecí doba ohledně úroku z prodlení počíná běžet vždy od doby jeho plnění, což je v rozporu s názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. , podle něhož povinnost dlužníka platit úroky z prodlení nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu v celém rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 a neshledal je podle , odst. 2, ve spojení s a přípustným.

Rozhodnutí odvolacího soudu je totiž v otázce materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu v souladu s ustálenou judikaturou, od níž Nejvyšší soud nemá důvodu se ani v této věci odchýlit, podle níž notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže dále obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění tedy - vyjádřeno jinak - jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů v notářském zápise poskytnout oprávněné osobě) a

doba plnění

(přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Pokud jde o úrok z prodlení, sjednaný účastníky označeného notářského zápisu, vyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti, je-li v podkladovém rozhodnutí nebo jiném titulu vyjádřena jejich výše (sazba z jistiny), jestliže je určeno období, za které se stanoví (např. měsíčně, ročně), a od kdy a do kdy je povinnost je platit (časový nebo jiný určitý údaj) - k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001,

sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. ).

Jestliže z předmětného notářského zápisu ze dne 11. 4. 2008 nevyplývá stanovení doby k plnění (splatnost) smluvních úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení ode dne následujícího po dni, kdy se celá dlužná částka stala splatnou, není v uvedené části materiálně vykonatelný. Právní názor odvolacího soudu, že zákonu neodpovídá určení doby plnění úroku, kdy je splatnost vymezena pouze počátečním datem bez určení, „do kdy se má platit“, je tedy v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž je nerozhodné, jakou formulaci užívají ohledně úroků z prodlení soudní rozsudky, neboť má v tomto směru vlastní úpravu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 17. května 2007, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou formulovaná otázka, „zda lze vyhovět návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, pokud se jedná o takové tvrzené nedostatky exekučního titulu, které byly seznatelné z exekučního titulu v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení exekuce“, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v tomto směru rovněž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení tohoto soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. , či usnesení ze dne 23. března 2011, sp. zn. ), podle níž „byl-li výkon rozhodnutí nesprávně nařízen, musí být v každém stádiu i bez návrhu zastaven“. Stejný názor zastává i odborná literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2239), která dovodila, že shledal-li soud ve fázi nařízení exekuce titul vykonatelným, nebrání to povinnému, aby následně navrhl zastavení exekuce s tvrzením, že zde je nevykonatelný titul; nepanuje zde překážka věci pravomocně rozhodnuté. Nikoli zcela přiléhavý je jen odkaz odvolacího soudu na , ačkoliv na danou věc dopadá ; z tohoto důvodu ovšem dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu nezpochybnila.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( ).

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu