Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1941/2011

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. srpna 2010, č. j. -81, potvrdil rozsudek ze dne 6. ledna 2010, č. j.

-51, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit do třiceti dnů od právní moci rozsudku „byt

v 1. podlaží domu v ulici M., P., sestávající se z jednoho pokoje, kuchyně, předsíně, koupelny, WC a sklepní koje“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení účastnic; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, k němuž se žalobkyně písemně vyjádřila.

Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci, nemůže být dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ ”). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem

). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila (námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky splnění dohody o výměně bytů podle , , ve znění pozdějších předpisů /dále jen „obč. zák.“/, a otázky její absolutní neplatnosti podle obč. zák. pro obcházení zákona, resp. pro rozpor s dobrými mravy).

Přípustnost dovolání podle nemohou založit ani výtky, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), tj. v daném případě výtky, že „soud neprovedl navržené důkazy, tj. výslech svědků i žalované“, že „byla porušena procesní rovnost účastníků“,

že „k návrhu žalované nevyslechl hlavní svědky, a to manžele O, pana K. (vlastníka domu v ulici M.) a hlavně pracovnici žalobkyně paní R.“,že „soud prvního stupně … se rozhodl žalovanou navržené důkazy neprovést, protože je považuje za nadbytečné …tím byla porušena zásada procesní rovnosti účastníků,“ a že „soudy obou stupňů neprováděly žádné důkazy“ k okolnosti, že „smluvní strany dohody v rozhodné době neměly záměr uspokojit potřebu bydlení ve vyměněných bytech“. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle totiž přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). O takovou situaci však v projednávané věci nešlo. K dovolací námitce, že „soudy nepřihlédly k procesní námitce, že v téže věci již bylo jednou rozhodnuto“,lze dodat, že touto námitkou se ve svém rozhodnutí zabýval již soud prvního stupně a z důvodů v něm uvedených, s nimiž se lze ztotožnit, jí dovolací soud neshledal oprávněnou.

Napadené rozhodnutí spočívá na právním názoru, že dohoda o výměně bytů uzavřená dne 7. května 2003 mezi dovolatelkou (původní nájemkyní „bytu o velikosti 2+1 ve 3. patře domu M. – dále jen „vyměněný byt“) a Ing. O. O. (původním nájemcem předmětného bytu) je absolutně neplatným právním úkonem podle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona, neboť Ing. O. O. neměl od počátku úmysl uspokojovat svou bytovou potřebu ve vyměněném bytě (fakticky v něm nikdy ani nebydlel). Vzhledem k tomu soudy obou stupňů shodně uzavřely, že dovolatelka předmětný byt užívá bez právního důvodu. Dovolatelka správnost uvedeného právního závěru zpochybnila námitkou, že dohoda o výměně bytu může být neplatná jen podle § 49a obč. zák. (neboť byla uzavřena v důsledku jejího omylu vyvolaného Ing. O. O.).

V uvedených souvislostech nelze ztratit ze zřetele, že podle ustálené soudní praxe smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není (absolutně) neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro nedostatek vážné vůle nebo podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle § 49a obč. zák., jehož se může – ve smyslu § 40a obč. zák. – úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 36 v sešitě č. 4 z roku 2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z pohledu takto ustálené soudní praxe nelze pokládat za správný závěr, že dohoda o výměně bytů ze dne

7. května 2003 je absolutně neplatným právním úkonem podle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona, resp. pro rozpor s dobrými mravy. Přesto však rozhodnutí odvolacího soudu, byť z jiných důvodů, obstojí.

Podle § 715 obč. zák. se souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout o výměně bytu. Souhlas i dohoda musí mít písemnou formu. Odepře-li pronajímatel bez závažných důvodů souhlas s výměnou bytu, může soud na návrh nájemce rozhodnutím nahradit projev vůle pronajímatele.

Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 31. května 2001, sp. zn.

, uveřejněném pod č. 7 v sešitě č. 1 z roku 2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že ke dni splnění dohody o výměně bytů (§ 716 obč. zák.) vstupují účastníci dohody (nájemci) ve výměnou získaných bytech do nájemního poměru založeného nájemní smlouvou mezi pronajímatelem a původním nájemcem; ke stejnému okamžiku jim zaniká dosavadní nájemní vztah ke směňovanému bytu. Podmínkou vzniku nájemního poměru k výměnou získanému bytu není uzavření nové nájemní smlouvy. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že ke dni splnění dohody o výměně bytu zaniká účastníkům dohody (nájemcům) právo užívat k bydlení dosavadní byt (neboť jim nájemní poměr k dosavadnímu bytu k tomuto dni zaniká), přičemž k témuž dni jim vzniká právo užívat k bydlení vyměněný byt (neboť k tomuto dni jim vzniká nájemní právo k vyměněnému bytu). Účelem dohody o výměně bytu tedy je, aby prostřednictvím této dohody její účastníci nadále uspokojovali svou potřebu bydlení nikoli v dosavadním bytě, nýbrž v bytě vyměněném (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. března 2008, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozsudku Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 5. února 2009, sp. zn. ). K právnímu nástupnictví v nájemních vztazích k vyměňovaným bytům dochází realizací dohody o výměně bytu oběma (všemi) jejími účastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. března 2008, sp. zn. , uveřejněný pod C 6093 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Z uvedeného logicky vyplývá, že předpokladem toho, aby nastaly právní účinky, jež má na mysli ustanovení § 715 obč. zák., je realizace dohody o výměně bytu. Není-li taková dohoda realizována, k výše uvedenému právnímu nástupnictví nedojde a nadále trvají dosavadní nájemní vztahy k vyměňovaným bytům, neboť předpokladem účinnosti dohody o výměně bytu je právě její faktická realizace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. června 2009, sp. zn.

, uveřejněný pod C 7538 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

V posuzovaném případě podle zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) dohoda o výměně bytů nebyla realizována oběma účastníky. Pak ovšem nenastaly právní účinky dohody o výměně bytů podle obč. zák., resp. k právnímu nástupnictví v nájemních vztazích k vyměňovaným bytům nedošlo, a nadále proto trvá dosavadní nájemní vztah dovolatelky k vyměněnému bytu.

Jestliže odvolací soud vzhledem k uvedenému dovodil, že dovolatelka předmětný byt užívá bez právního důvodu (nesvědčí jí právo nájmu k předmětného bytu, a to ani na základě dohody o výměně bytu ze dne 7. května 2003), neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání

ani z ustanovení , a proto je podle věty první

a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2011

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu