Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
786603B04F8BD8A9C1257A4E0067C769.html
HTML · 18.96 KB
No categories available
20 Cdo 3578/2011
U S N E S E N Í
a) M. K.
a
b) M.
K.
, zastoupených Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem se sídlem v Brně, Novobranská 14, proti povinné
REALITY Z LIPÉ develop s.r.o.
, se sídlem v Kuřimi, nám. 1. května 1305, identifikační číslo osoby 27671917, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 22 Nc 5986/2008 , o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 7. 2009, č. j. 26 Co 658/2008 -35, takto:
Dovolání
se
v části, jíž směřovalo proti výroku o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce,
odmítá
, jinak
se zamítá
.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení z 23. 9. 2008, č. j. 22 Nc 5986/2008 -17, jímž okresní soud podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. zastavil exekuci s odůvodněním, že ta byla nařízena, ačkoli se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným, jelikož k exekuci navržený platební rozkaz z 28. 11. 2007, č. j. 5 C 32/2007 -64, byl v důsledku podání odporu povinnou zrušen; současně se zrušením usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. odvolací soud řízení o zastavení exekuce podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že s podáním povinné z 3. 7. 2008 na č. l. 6 – obsahovalo-li výlučně námitku nevykonatelnosti k exekuci navrženého platebního rozkazu – bylo nutno naložit jako s odvoláním proti usnesení z 23. 5. 2008, č. j. 22 Nc 5986/2008 -5, jímž byla exekuce nařízena. Odvolací soud uzavřel, že zastavit exekuci podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. by bylo možno jedině tehdy, byla-li by pravomocně nařízena, o kterýžto případ v souzené věci nejde právě proto, že usnesení, jímž soud prvního stupně exekuci nařídil, bylo napadeno odvoláním, takže právní moci nenabylo. Dalším důvodem pro zastavení řízení o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. byla podle odvolacího soudu právě absence návrhu na její zastavení, jelikož podání z 3. 7. 2008 bylo nutno vyřídit jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce.
V dovolání, podaném „především z důvodu opatrnosti, když dovoláním napadají rovněž meritorní usnesení o nařízení exekuce,“ oprávnění namítají existenci vady, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ), spočívající podle nich „v nedostatečném zkoumání autenticity listin y označené jako odpor proti platebnímu rozkazu.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. ).
Dovolání, přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , není důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1 , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že řízení před soudem prvního stupně nemělo pro vady spočívající v nedostatku podmínek řízení proběhnout, takže jeho rozhodnutí nutno podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. zrušit a celé řízení že je třeba pro absenci návrhu na zastavení exekuce (jelikož s podáním z 3. 7. 2008 bylo nutno naložit jako s odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce), jakož i proto, že exekuce dosud nebyla pravomocně nařízena, podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. zastavit.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu v souzené věci není.
Ustálená soudní praxe (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 180 -181) dovodila, že „se zřetelem na požadavek rychlosti řízení o soudní výkon rozhodnutí je nutno vždy posoudit ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. co nejdůsledněji obsah podání povinného a uvážit, zda jde o odvolání či o návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (nejde-li o návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí). Jestliže podání obsahuje námitky, které lze vyřídit v odvolacím řízení, je-li totiž vytýkáno, že soud při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nesplnil povinnosti, které pro toto období řízení a rozhodování vyplývají ze zákona, že tedy např. soud přehlédl nedostatek některé z podmínek řízení nebo že neporovnával, zda návrh na nařízení výkonu rozhodnutí je podložen vykonatelným rozhodnutím či neposuzoval navrhovaný rozsah a vhodnost způsobu výkonu rozhodnutí, jde o odvolání, a to bez ohledu na to, jak bylo podání povinným označeno, a je třeba takové podání předložit se spisem odvolacímu soudu. To platí i v případě, že podání obsahuje jak údaje, které nutno posoudit jako obsah odvolání, tak i údaje, jež mohou být předmětem návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Rozhodování o odvolání má v takovém případě přednost, protože je zpochybněno přímo vydané usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a odkládá se tak ve smyslu ustanovení § 206 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právní moc usnesení, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí. Zvláštní případ nastane, namítá-li povinný v podání, že vykonávané rozhodnutí nebylo v době nařízení výkonu vykonatelné. Tato námitka může být předmětem odvolání, protože soud je povinen zkoumat, zda je návrh na nařízení výkonu podložen vykonatelným rozhodnutím, ale může být i důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. I tu je však třeba dát přednost vyřízení podání jako odvolání, čímž bude vyřízeno podání i pokud obsahovalo současně také návrh na zastavení soudního výkonu rozhodnutí. Z tohoto postupu také vyplývá, že o zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. lze rozhodovat jen tehdy, by-li návrh na zastavení podán až po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.“ S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu se tyto závěry vztahují i na řízení exekuční. Týž názor zastává literatura (srov. např. Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, s. 365).
V daném případě, jak plyne z obsahu spisu, krajský soud s podáním povinné z 3. 7. 2008 (označeným jako „Odvolání – návrh na zastavení exekučního řízení“) naložil (i) jako s odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce, a to tak, že usnesení soudu prvního stupně – právě proto, že k exekuci navržený platební rozkaz považoval (podáním odporu) za zrušený a tudíž nevykonatelný – změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. O tom, že za zrušený považoval platební rozkaz samotný nalézací soud, svědčí nejen skutečnost, že tento soud odstranil doložku vykonatelnosti chybně na platebním rozkaze vyznačenou, ale také okolnost, že v nalézacím spise je na č. l. 66 zažurnalizován vidimací opatřený opis odporu, jakož i – a to zejména – skutečnost, že v odůvodnění posléze vydaného rozsudku z 29. 8. 2008, č. j. 5 C 32/2007 -71 (dnem 14. 11. 2008 pravomocného a tedy závazného), z nějž
je exekuční soud povinen vycházet
, a jímž byla povinná zavázána k zaplacení stejných částek jako předtím vydaným platebním rozkazem, nalézací soud
výslovně uvedl
, že proti platebnímu rozkazu
povinná podala odpor
, a že tudíž nyní vydává rozhodnutí nové, a to rozsudek, v daném případě rozsudek pro uznání podle § 153a o. s. ř. o. s. ř. , z čehož mimo jakoukoli pochybnost plyne, že předchozí platební rozkaz považoval v důsledku podaného odporu za zrušený (odklizený).
Závěr odvolacího soudu, že řízení (o zastavení exekuce) před soudem prvního stupně nemělo pro vadu spočívající v nedostatku podmínek řízení proběhnout, takže jeho rozhodnutí nutno podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. zrušit, a že celé řízení je třeba pro absenci návrhu na zastavení exekuce (jelikož s podáním z 3. 7. 2008 bylo nutno naložit jako s odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce), jakož i proto, že exekuce dosud nebyla pravomocně nařízena, podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. zastavit, je tudíž v souladu s judikaturou, a právní posouzení věci tedy správné; protože se oprávněným prostřednictvím uvedených dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 , části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , zamítl.
Směřovalo-li dovolání (i) do výroku o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce exekuce (srov. dikci „...proti
všem výrokům
...“), není v této části přípustné. Přípustnost podle ustanovení § 238 , § 238a ani § 239 o. s. ř. o. s. ř. není dána proto, že usnesení o náhradě nákladů řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. proto, že takové usnesení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Protože dovolání v této části není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) podle ustanovení § 243b odst. 5 , § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Protože tímto usnesením se řízení nekončí (v souzené věci probíhá řízení o dovolání oprávněných proti rozhodnutí /ve věci samé/, jímž krajský soud rozhodl o odvolání povinné proti usnesení o nařízení exekuce), Nejvyšší soud o povinnosti k náhradě nákladů dovolacího řízení nerozhodl (§ 151 odst. 1 , věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu