Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2237/2008

26

Cdo 2237/2008

ROZSUDEK

M. Š.

, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2, proti žalovanému

M. Z.

, zastoupenému JUDr. Markem Jakubíkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova 190/12, o určení existence nájemního práva, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2007, č. j. -116, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2007, č. j. -116, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 23. 1edna 2007, č. j. -83, ve znění opravných usnesení z 11. července 2007, č. j. -101, z 12. 1istopadu 2007, č. j. -122, a z 24. 1edna 2008, č. j. -153,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově k dalšímu řízení.

Od ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 1edna 2007, č. j. -83, ve znění opravných usnesení z 11. července 2007, č. j. -101, z 12. 1istopadu 2007, č. j. -122, a z 24. 1edna 2008, č. j. -153, určil, že žalobkyně je nájemkyní

„družstevního bytu číslo 32, I. kategorie, v H., Karvinská 1285/23, o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím“

(dále jen „předmětný byt, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a o povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek.

Soud prvního stupně zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Stavební bytové družstvo Havířov jako pronajímatel (dále též jen „bytové družstvo“) a žalobkyně jako nájemkyně a členka bytového družstva uzavřeli dne 13. září 2001 smlouvu o nájmu předmětného bytu. V lednu 2005 kontaktoval žalobkyni na základě jejího inzerátu P. O., který projevil zájem o „koupi“ bytu, a žalobkyně se s ním dohodla, že na něj převede členská práva a povinnosti v družstvu za částku 445.000,- Kč. Poté P. O. sepsalu označenou jako „Dohoda o vyplacení členského podílu k družstevnímu bytu“, která obsahovala ujednání, že on jako „zplnomocnitel“ převede „členská práva a povinnosti k nájmu družstevního bytu převodkyně“ (žalobkyně) na jinou osobu, vyřídí všechny náležitosti související s převodem, žalobkyni zaplatí finanční hodnotu členských práv a povinností a v den podpisu dohody od něj žalobkyně obdrží 15.000,- Kč. Tuto dohodu oba podepsali dne 31. 1edna 2005 s notářsky ověřenými podpisy (dále jen „dohoda z 31. ledna 2005“), přičemž žalobkyně na svém vyhotovení dohody z 31. ledna 2005 dopsala text „zaplatí tedy částku 430.000,- Kč + 3.000,- Kč dětský pokoj a vyrovná měsíční nájem a inkaso“ a P. O. uvedený text podepsal a vyplatil žalobkyni částku 15.000,- Kč. V souvislosti s dohodou z 31. ledna 2005 žalobkyni tvrdil, že se jedná o předběžnou smlouvu, kterou potřebuje k získání úvěru na zaplacení bytu. Na základě dohody z 31. ledna 2005 kontaktoval P. O. realitní makléřku K. B., která se společně s ním a se zástupkyní žalovaného M. S. dostavila dne 3. února 2005 na bytové družstvo, kde žalobkyně zastoupená P. O. a žalovaný (zastoupen M. S.) uzavřeli dohodu o převodu členských práv a povinností (dále jen „dohoda z 3. února 2005“), na jejímž základě zmocněnkyně žalovaného vyplatila P. O. částku 420.000,- Kč, kterou však on žalobkyni nepředal. Dohoda z 3. února 2005 byla předložena bytovému družstvu, které s žalovaným jako svým členem uzavřelo smlouvu o nájmu předmětného bytu. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. června 2006, č. j. -86, byl P. O. v souvislosti s uvedeným jednáním uznán vinným a odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let; současně mu bylo uloženo, aby zaplatil žalobkyni na náhradě škody částku 430.000,- Kč. Žalobkyně se neplatnosti dohody z 31. ledna 2005 dovolala, a to vůči P. O. v prosinci 2006, kdy se do jeho dispozice dostala z 1. října 2006, a vůči žalovanému při jednání dne 15. 1edna 2007. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“). V této souvislosti konstatoval, že prostřednictvím určovací žaloby lze dosáhnout nápravy sporných vztahů účastníků a odstranění stavu právní nejistoty; přitom určení nájemního práva k bytu považoval za dostačující s odůvodněním, že nic nebrání tomu, aby družstvo zapsalo žalobkyni podle určovacího výroku jako svoji členku (zde odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. ). Poté rovněž dovodil, že dohoda z 31. ledna 2005 je – z důvodů tam specifikovaných – relativně neplatná podle ve spojení s , , ve znění účinném v době jejího uzavření (dále jen „obč. zák.“), neboť P. O. svým jednáním úmyslně vyvolal omyl žalobkyně o skutečnosti, která byla podstatná pro uzavření dohody z 31. 1edna 2005; žalobkyně se neplatnosti dovolala, a to vůči P. O. v prosinci 2006, kdy se do jeho dispozice dostala z 1. října 2006, a vůči žalovanému při jednání dne 15. 1edna 2007. V návaznosti na to uzavřel, že byla-li dohoda z 31. 1edna 2005 posouzena jako neplatný právní úkon, nebyl P. Ogrocki žalobkyní zmocněn k převodu členských práv a povinností a jednal-li přesto jejím jménem, nemohlo jeho jednání žalobkyni nijak zavazovat ( obč. zák.); proto je i nadále nájemkyní předmětného bytu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. října 2007, č. j. -116, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Na rozdíl od soudu prvního stupně však shledal dohodu z 31. 1edna 2005 absolutně neplatnou podle § 37 odst. 1 obč. zák. Podle jeho názoru bylo v řízení prokázáno, že úmyslem žalobkyně bylo převést předmětný byt za úplatu na P. O. a nikoli uzavřít s P. O. dohodu, na jejímž základě by byl oprávněn převést jejím jménem členská práva a povinnosti v družstvu na třetí osobu. Takovýto „projev vůle“ mu byl jednoznačně znám, avšak dohoda z 31. 1edna 2005 jej vůbec nezachycuje. Proto nelze podle odvolacího soudu akceptovat odvolací námitku, že žalovaný byl při uzavírání dohody s P. O. dne 3. února 2005 v dobré víře. Vzhledem k tomu, že z absolutně neplatného právního úkonu nemohou jeho účastníkům vzniknout práva a povinnosti, souhlasil se soudem prvního stupně, že žalobkyně nepozbyla práva a povinnosti k předmětnému bytu a že je nadále jeho nájemkyní.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvody podle a b/ Podle jeho názoru je především nesprávný právní názor, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. V této souvislosti namítl, že dohodou z 3. února 2005 bylo převedeno nejen právo na uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu, ale také členství v družstvu, k němuž by se mělo soudní rozhodnutí rovněž vyjádřit. Nemůže být proto dán naléhavý právní zájem na takovém určení podle , dožadovala-li se žalobkyně pouhého určení nájemního práva k bytu. Navíc žaloba nesměřuje vůči bytovému družstvu jako subjektu, jehož práva mohou být takovým rozhodnutím dotčena (zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Za nesprávný pokládal také právní názor o neplatnosti dohody z 31. ledna 2005 podle obč. zák., neboť vychází z nesprávné aplikace ustanovení obč. zák., podle něhož právní úkony se mají vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Text dohody z 31. 1edna 2005 však umožňuje pouze jediný výklad, a to že žalobkyně zmocnila P. O. k převodu členských práv a povinností. O jejím obsahu nemělo žádné pochybnosti ani bytové družstvo, kterému byla předložena spolu s dohodou z 3. února 2005. Odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal ani s odvolací námitkou, že v trestním řízení vedeném proti P. O. žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 430.000- Kč, která jí byla přisouzena. Tím podle dovolatele dodatečně schválila jednání P. O. jako svého zmocněnce ve smyslu obč. zák. Dále uvedl, že podle rozhodnutí soudů obou stupňů bude žalobkyně jako nájemkyně nerušeně užívat předmětný byt a jako „bonus“ obdrží od P. O. částku 430.000,- Kč; zatímco P. O. jejich vrácením nebude nijak poškozen, jediným poškozeným by zůstal právě on, ačkoliv nikoho neuvedl v omyl, jednal s náležitou opatrností a neporušil žádnou právní povinnost. Dodal, že ustanovení obč. zák. ukládá účastníkům, aby při úpravě smluvních vztahů odstranili vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů; bylo tedy povinností žalobkyně, aby se s obsahem dohody před jejím podpisem dne 31. 1edna 2005 seznámila a nemůže se následně dovolávat toho, že dohodu podepsala, aniž jí rozuměla. Tím by byla zpochybněna i další tradiční zásada, že smlouvy je třeba dodržovat, zejména mají-li dopad do práv třetích osob. Legitimní očekávání těchto osob, které nejsou účastníky primárního závazkového vztahu, nelze přehlížet, což vyplývá např. i z nálezu Ústavního soudu z 16. října 2007, uveřejněného pod č. 307/2007 Sb. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatel namítl, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je předmětný byt označen jako byt č. 3, ačkoliv z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů plyne, že jde o byt č. 32. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že označení předmětného bytu nesprávným číslem je zjevná nesprávnost, která byla také postupem soudu podle § 164 o.s.ř odstraněna. Zdůraznila, že odvolací soud správně zjistil, že její vůle nesměřovala k uzavření dohody, kterou by zmocnila P. O. k převodu členských práv a povinností; dohoda z 31. 1edna 2005 je proto absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. října 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený ve výroku o věci samé napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; není jím naopak dovolací důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 19. července 2001, sp. zn. , a ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení ze dne 31. října 2002, sp. zn. , ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. , ze dne 25. září 2003, sp. zn. , ze dne 25. března 2004, sp. zn. , ze dne 27. května 2004, sp. zn. , a ze dne 7. října 2004, sp. zn. proto dovolatel právní názor odvolacího soudu o nedostatku vážnosti vůle žalobkyně při uzavření dohody z 31. ledna 2005 poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků obsažené v této dohodě a jak měla být tato vůle interpretována, ve skutečnosti napadl – za použití – správnost skutkového (nikoliv právního) názoru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto ohledu nepřípustně založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.

Dovolací soud zastává názor, že zásadně právně významná nemůže být otázka, zda žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ; tuto otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s názorem zaujímaným v ustálené soudní praxi.Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 28. července 2005, sp. zn. , uveřejněném pod C 3464 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že je (jako člen družstva) nájemcem družstevního bytu, jestliže kladným rozhodnutím o žalobě na určení bude odstraněn stav nejistoty jeho právního postavení ve vztahu k tomuto bytu a současně se tím předejde i případným dalším sporům; otázku existence členství žalobce v družstvu posoudí soud jako otázku předběžnou. Zbývá dodat, že družstevním bytem se rozumí byt, u něhož je nájem právem spojeným s členstvím v bytovém družstvu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , a , na něž dovolatel v této souvislosti odkázal, se na daný případ nevztahují, neboť jejich předmětem bylo rovněž určení členství v bytovém družstvu.Za zásadně právně významnou však dovolací soud pokládá otázku, zda dohoda z 31. ledna 2005 je neplatná podle obč. zák. pro nedostatek vážnosti vůle na straně žalobkyně při jejím uzavření. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a (existence těchto vad nebyla v dovolání namítána a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Posléze uvedenou vadu řízení dovolatel uplatnil dovolací námitkou, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je předmětný byt nesprávně označen. Zde dovolací soud odkazuje na usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 1edna 2008, č. j. -153, jímž byla tato zřejmá nesprávnost opravena postupem podle Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.Soudní praxe se ustálila v názoru, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není (absolutně) neplatná podle ustanovení obč. zák. pro nedostatek vážné vůle nebo podle ustanovení obč. zák. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy – obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 36 v sešitě č. 4 z roku 2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 36/2008“/, a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 70 v sešitě č. 6 z roku 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K závěrům obsaženým v R 36/2008 (a to právě ve vazbě na trestněprávní souvislosti) se výslovně přihlásil i Ústavní soud České republiky, který v usnesení ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. , mimo jiné s odkazem na R 36/2008 uzavřel, že naplnění trestněprávní skutkové podstaty má v soukromoprávní rovině vliv právě jen na možnou existenci omylu ve smyslu obč. zák.Z uvedeného vyplývá, že nelze pokládat za správný právní názor, že dohoda z 31. 1edna 2005 je absolutně neplatná podle obč. zák. pro nedostatek vážné vůle na straně žalobkyně; dohoda z 31. ledna 2005 může být pouze relativně neplatná podle obč. zák. ve spojení s ustanovením obč. zák.Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle obč. zák., považuje se však právní úkon za platný, dokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá (viz věta první obč. zák.).V ustálené soudní praxi (srov. odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu z 15. února 2007, sp. zn. , uveřejněného pod č. 97 v sešitě č. 10 z roku 2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. z 31. srpna 2010, sp. zn. ) není pochyb o tom, že právní úkon, u něhož je dán důvod tzv. relativní neplatnosti podle ustanovení obč. zák., se považuje za platný (se všemi důsledky z toho na právní vztahy vyplývajícími), dokud se ten, na jehož ochranu je důvod neplatnosti právního úkonu určen, neplatnosti nedovolá. Jestliže se oprávněná osoba dovolala (vůči druhému, resp. všem účastníkům právního úkonu) tzv. relativní neplatnosti důvodně, je právní úkon neplatný od svého počátku (ex tunc).V poměrech projednávané věci se uvedené teze prosadí následovně. Dohoda z 3. února 2005 byla uzavřena v situaci, kdy se žalobkyně relativní neplatnosti dohody z 31. ledna 2005 (jejíž znění – vzhledem k jejímu obsahu a k použitým slovním spojením – nemůže vzbuzovat žádné pochybnosti) ještě nedovolala (k tomu podle nezpochybněného skutkového zjištění došlo vůči Petru Ogrocki až v prosinci 2006). V době uzavření dohody z 3. února 2005 se tedy dohoda z 31. ledna 2005 považovala za platnou (se všemi důsledky z toho na právní vztahy vyplývajícími). Zbývá dodat, že na tom nic nemění ani to, že důvodným dovoláním se relativní neplatnosti právního úkonu (vůči druhému, resp. všem jeho účastníkům) je právní úkon neplatný od svého počátku (ex tunc). Za této situace je zapotřebí pokládat dohodu z 3. února 2005 za platný právní úkon. Jestliže na jejím základě uzavřelo bytové družstvo s žalovaným smlouvu o nájmu předmětného bytu (jejíž platnost nebyla ani zpochybněna), nemůže být žalobkyně úspěšná s žalobou na určení nájemního práva k bytu. Pro úplnost dovolací soud dodává, že pokud se důvodně dovolala relativní neplatnosti dohody z 31. ledna 2005, může příslušné nároky uplatňovat jedině vůči P. O. Z uvedeného vyplývá, že v tomto směru byl dovolací důvod podle použit opodstatněně. Vzhledem k uvedenému není napadený rozsudek z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle a jeho obsahové konkretizace správný. Za této situace Nejvyšší soud podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil, aniž se – zčásti pro předčasnost a zčásti pro nadbytečnost – zabýval dalšími dovolacími námitkami podřazenými pod dovolací důvod podle Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí – vzhledem k výše uvedeným závěrům – i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2011

JUDr. Miroslav Ferák, v. r

předseda senátu