Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 299/2011

28

Cdo 299/2011

ROZSUDEK

DRUŽBA, stavební bytové družstvo

, IČ: 000 47 708, se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 100/6, proti žalovanému:

statutární město Brno

, IČ: 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1,

o zaplacení 404.999,- Kč

, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2010, č. j. -192, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. února 2009, č.j. -175, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 404.999,- Kč (výrok I); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Soud prvního stupně takto rozhodl po té, co jím dříve vydaným rozsudek (ze dne 31. ledna 2001, č.j. -67), jímž bylo žalobě vyhověno, odvolací soud usnesením ze dne 2. března 2006, č.j. -78, zrušil se závazným právním názorem, na němž soud prvního stupně založil v dalším řízení vydané rozhodnutí.

Při přezkumu odvoláním napadeného rozsudku vycházel i odvolací soud ze zjištění, že žalobce jako vlastník (podílový spoluvlastník) domů v Brně v ulicích Hlinky č.1, č. 3/5 a Výstavní č. 1, provedl v roce 1996 a 1997 stavební práce na kanalizačních přípojkách označených domů, jež mu byly uloženy rozhodnutím stavebního úřadu Městské části Brno-střed ze dne 16. 10. 1995, č.j. SU 2777-II/94-Na/289/K. Současně vzal za prokázané, že k předání veřejných částí kanalizačních přípojek shora označených domů správci (tj. organizaci vykonávající právo hospodaření s veřejnými vodovody a kanalizacemi) došlo až dne 1. 7. 1998, kdy žalobce darovací smlouvou převedl veřejnou část kanalizačních přípojek do vlastnictví žalovaného, který je téhož dne předal do správy Brněnským vodovodům a kanalizacím a.s. Po právní stránce odvolací soud posuzoval žalobcem uplatněný nárok na zaplacení nákladů vynaložených na opravu kanalizačních přípojek podle , o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, ve znění (dále jen „ “), ze které – podle závěru odvolacího soudu – vyplývá, že do předání veřejné části kanalizační přípojky příslušnému správci ( vyhlášky) nese veškeré náklady na její opravy a rekonstrukce (ve smyslu vyhlášky) výlučně vlastník této přípojky ( vyhlášky). Jelikož zmíněné kanalizační přípojky byly správci předány do správy až v roce 1998, zkoumal odvolací soud, kdo byl v době provádění prací vlastníkem kanalizačních přípojek. Dovodil, že je jím ten, kdo přípojky zbudoval za účelem jejich využití k odvodu odpadních vod ze svých nemovitostí. Takovou osobou byl stavebník, jímž v případě družstevní bytové výstavby bylo bytové družstvo, tedy žalobce. Jelikož v době vynaložení nákladů na stavební práce na kanalizačních přípojkách nebyly jejich veřejné části předány správci, nesl veškeré náklady na opravy a rekonstrukce přípojek žalobce (vlastník). K řečenému odvolací soud dodal, že žalobce by ve věci nemohl být vůči žalovanému úspěšný i proto, že žalovaný není správcem veřejných částí kanalizačních přípojek ve smyslu vyhlášky. Ustanovení vyhlášky pak shledal neaplikovatelným v případě nákladů vynaložených žalobcem na kanalizační přípojku domu v ulici Hlinky č. 3/5, jelikož v tomto případě nešlo o opravu a rekonstrukci stávající přípojky, nýbrž o zhotovení nové přípojky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení „ a c) odst. 3“ , co do důvodů (posuzováno dle obsahu dovolání; ) má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítal, že odvolací soud nesprávně určil, kdo je vlastníkem (event. spoluvlastníkem) kanalizačních přípojek a při řešení této otázky nepřihlédl k tomu, že jde o veřejnou část kanalizační přípojky sloužící též k odvodu dešťové vody z veřejných pozemků. Na závěr o vlastnictví žalovaného usuzoval žalobce též ze znění , s tvrzením, že ke kanalizaci je připojen nikoliv dům v jeho vlastnictví, ale pozemek žalované. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhl proto, aby bylo podané dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), za níž jedná osoba s právnickým vzděláním ( ), ve lhůtě stanovené a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle , přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání ( věty prvé ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.

Vady řízení, k nimiž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalobkyní v dovolání, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem ( ).

Rozsudek odvolacího soudu je založen na právním závěru, že v době vynaložení žádaných nákladů na opravu a údržbu kanalizačních přípojek byl vlastníkem přípojek žalobce, který je jako stavebník při výstavbě domů zbudoval za účelem jejich využití k odvodu odpadních vod ze svých nemovitostí. Jelikož veřejné části těchto kanalizačních přípojek v době vynaložení nákladů na jejich opravu a údržbu nebyly předány příslušnému správci, nese veškeré náklady žalobce (vlastník) a nemá proto vůči žalované právo na jejich uhrazení.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. b/ ) může jíž tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle nesprávného právního předpisu, nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, je kanalizační přípojka potrubí, kterým se odvádějí odpadní vody z místa vyústění vnitřní kanalizace až po zaústění do stokové sítě veřejné kanalizace.

Podle do doby předání veřejných částí vodovodních a kanalizačních přípojek, jsou povinni dosavadní vlastníci zajišťovat jejich řádnou údržbu a provoz.

Podle , o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem.

Podle vlastníkem vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak.

Obecně platí, že vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe, tedy stavebník (z mnohých rozhodnutí Nejvyššího soudu řešících uvedou problematiku srov. např. rozsudek ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1536; rozsudek ze dne 2. listopadu 2006, sp. zn. ; nebo rozsudek ze dne 3. května 2011, sp. zn. ). Ze skutkových zjištění odvolacího soudu (dovoláním nezpochybněných) vyplývá, že stavebníkem domů v ulici Hlinky č.1, č. 3/5 a v ulici Výstavní č. 1, včetně kanalizačních přípojek sloužících k odvodu odpadních vod z těchto domů (až po jejich zaústění do stokové veřejné kanalizace) byl žalobce. Proto je správný závěr odvolacího soudu, že předmětné kanalizační přípojky (jako celek) jsou ve vlastnictví žalobce, jenž až do doby předání veřejných částí kanalizačních přípojek správci nesl náklady na opravu a rekonstrukce (celé) kanalizační přípojky (§ 40a odst. 4 vyhlášky), včetně její veřejné části.

Počínaje 1. lednem 2002 je pak otázka vlastnictví vodovodních a kanalizačních přípojek řešena přímo zákonem. Z cit. ustanovení vyplývá, že vlastníkem vodovodní nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejich částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy před 1. 1. 2002, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak. Proto ani aplikace tohoto ustanovení – jíž se žalobce dovolává – nemůže být žalobci ku prospěchu, je-li podle výsledků dokazování nejenom zhotovitelem předmětných přípojek, ale (nesporně) i vlastníkem všech staveb na kanalizaci připojených. Otázka, kdo je vlastníkem pozemku, v němž je přípojka umístěna, pro určení jejího vlastníka významná není (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2003, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání zamítl ( části věty před středníkem).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a 142 odst. 1 za situace, kdy žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2011

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu