Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1670/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně NOVERA spol. s r. o., se sídlem v Psárech 65, PSČ 252 44, identifikační číslo osoby 26119374, zastoupené JUDr. Vladislavou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 45, proti žalované GTS NOVERA a. s., před vymazáním z obchodního rejstříku (1.7.2009) se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2845/43, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 61058904, o ochranu před porušováním práv z ochranné známky, o ochranu před nekalou soutěží a o ochranu obchodní firmy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č.j. -685, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 8. září 2008, č.j. -638, rozhodl ve věci samé tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby: Žalovaná byla povinna upravit svou obchodní firmu v zakladatelské ě tak, aby tato neobsahovala slovo „NOVERA“, a podat příslušnému rejstříkovému soudu návrh na změnu zápisu obchodní firmy v obchodním rejstříku (výrok I.); Žalovaná byla povinna trvale odstranit ze všech svých obchodních dokumentů, nabídky výrobků a služeb v tisku a na internetu, movitého i nemovitého majetku označení NOVERA (výrok II.); Žalovaná byla povinna zdržet se užívání označení NOVERA ve vztahu k podnikatelské činnosti v oborech: zřizování, montáž, údržba a servis telekomunikačních zařízení, poskytování telekomunikačních služeb, realitní činnost, zpracování dat, služby databanky, správa sítí, činnost technických poradců v oblasti telekomunikací (výrok III.); Žalobkyni bylo přiznáno právo uveřejnit pravomocný rozsudek v plném znění na svých internetových stránkách www.novera.cz nebo www.novera.eu a dále právo uveřejnit pravomocný rozsudek v plném znění a nebo jeho podstatnou část v rozsahu maximálně poloviny jedné strany denního tisku v deníku MF DNES formou placené inzerce na náklady žalované (výrok IV.); Výrokem V. Městský soud v Praze rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. -685, rozsudek soudu prvního stupně opravil v záhlaví (výrok I.) a změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalovaná je povinna změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovo NOVERA a podat návrh na zápis změny své obchodní firmy příslušnému rejstříkovému soudu ve lhůtě 90 dnů od právní moci rozsudku; ve výrocích II. až IV. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné v té části, jíž brojí proti výroku I. soudu prvního stupně.

Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně v otázce posouzení tvrzeného porušení práva k obchodní firmě podle § 8 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). S poukazem na § 10 a § 12 odst. 1 obch. zák. uzavřel, že je v dané věci dán stav objektivní zaměnitelnosti obchodních firem účastníků, přičemž právem se žalobkyně domáhá odstranění tím vzniklého závadného stavu. Vzhledem k dominanci prvku NOVERA není podle názoru odvolacího soudu jiné možnosti, jak navodit stav nezaměnitelnosti firem, než uložit žalované, aby ze znění své firmy předmětnou část NOVERA, v níž se znění firem shoduje, vypustila. Pokud soud prvního stupně žalobu o povinnosti žalované změnit svou obchodní firmu vypuštěním slova NOVERA z jejího znění zamítl, pak jeho rozhodnutí nebylo správné a odvolací soud je proto v daném rozsahu změnil podle a tuto povinnost žalované s upřesněním (zestručněním) žalobního návrhu uložil.

Odvolací soud se však ztotožnil se soudem prvního stupně v posouzení dalších uplatněných nároků, a proto ve výrocích II. až IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalované nelze podle § 8 odst. 1 zákona o ochranných známkách uložit požadované odstranění označení NOVERA z obchodní dokumentace a zdržení se užívání tohoto označení v činnostech a službách dle žaloby. Rozhodnutí odůvodnil tím, že oba účastníci jsou vlastníky zapsaných ochranných známek slovních i kombinovaných NOVERA a soud je vázán podle rozhodnutími Úřadu průmyslového vlastnictví o těchto zápisech. Konstatoval, že práva obou účastníků užívat znění (podobu) ochranných známek pro zapsané třídy výrobků a služeb jsou navzájem rovnocenná. Jestliže podle žaloby má spočívat porušování práv jednoho vlastníka ochranných známek v tom, že druhý vlastník svou ochrannou známku užívá v obchodním styku v souladu s tím, jak je mu zapsána a ve spojení s výrobky a službami, pro něž je zapsána, nelze žalobě, opírající se o práva z ochranné známky, v tomto směru vyhovět. Odvolací soud uzavřel, že nelze zakázat vlastníkem ochranných známek druhému subjektu ani např. řádné užívání obchodní firmy pro oblast jeho podnikání, tj. obchodní firmy, jež obsahuje ochrannou známkou chráněné označení, pokud volba a užívání obchodní firmy není v rozporu s dobrými mravy.

Odvolací soud se dále zabýval posouzením uplatněných požadavků na odstranění označení NOVERA z obchodní dokumentace a zdržení se užívání tohoto označení v činnostech a službách z titulu ochrany proti jednání nekalé soutěže podle § 44 a násl. obch. zák. Odkázal na uvedené ustanovení, podle něhož je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že uvedené předpoklady pro hodnocení jednání jako nekalé soutěže v daném případě chybí. Konstatoval, že každý účastník se prosazuje na jiném trhu, žalobkyně v realizaci stavební činnosti, zatímco žalovaná v telekomunikačních službách. Neshledal jakýkoli soutěžní moment v jednání žalované vůči žalobkyni a dovodil, že mezi účastníky se objektivně nejedná o soutěžní situaci. Za stavu, kdy chybí první podmínka generální klauzule § 44 odst. 1 obch. zák., tj., že k jednání došlo v rámci hospodářské soutěže, bylo podle odvolacího soudu nadbytečné zabývat se splněním podmínek dalších, naplněním skutkových podstat nekalé soutěže podle § 44 odst. 2 obch. zák. Odvolací soud proto uzavřel, že pokud se v daném případě nejedná o nekalou soutěž mezi účastníky, pak žalobkyni nelze přiznat žádný z uplatněných nároků podle § 53 obch. zák.

S ohledem na potvrzení zamítavého výroku II. a III. soudu prvního stupně nevyhověl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně ani vedlejšímu nároku žalobkyně na zveřejnění rozsudku (výrok IV.), a to pro nedostatek podmínek k přiznání tohoto práva (§ 12 odst. 3 obch. zák.).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž brojí proti potvrzující části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil zamítavé výroky II. až IV. rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost opírá o ustanovení , neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přičemž důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu písm. 2 odst. b)

Podle dovolatelky měl odvolací soud posoudit užívání označení NOVERA žalovanou, jako jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Žalobkyně namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil důkazy, které vypovídají o tom, že účastníci jsou vůči sobě v soutěžním vztahu. Poukazuje na to, že žalobkyně v rámci své hlavní podnikatelské činnosti (stavební činnosti) zajišťuje komplexní služby také v oblasti rozvodů telekomunikačních sítí. Z předložených důkazů je podle žalobkyně zřejmé, že je užíváním označení NOVERA žalovanou poškozována při podnikatelské činnosti, neboť dochází k záměně obou společností a služeb jimi poskytovaných, je ohrožován a omezován rozvoj její podnikatelské činnosti a postavení žalobkyně na trhu je oslabováno. Zdůrazňuje, že byla prvním subjektem, o mnoho let dříve než žalovaná, který začal používat dominantní část své obchodní firmy – NOVERA.

Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v části výroku II., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. až IV. zrušen, a stejně tak i výroky rozsudku soudu prvního stupně II. až IV, a věc vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (17.6.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ) a byla řádně zastoupena advokátkou ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle , byl-li ve věci samé vydán soudem prvního stupně jediný rozsudek.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. ), přípustnost dovolání neumožňují.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu

Podle § 44 odst. 1 obch. zák. je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům.

Jestliže odvolací soud neshledal jakýkoli soutěžní moment v jednání žalované vůči žalobkyni, správně dovodil, že mezi účastníky se objektivně nejedná o soutěžní situaci. Chybí-li tak první podmínka generální klauzule § 44 odst. 1 obch. zák., tj., že k jednání došlo v rámci hospodářské soutěže, odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, když uzavřel, že se v daném případě mezi účastníky nejedná o nekalou soutěž a žalobkyni nepřiznal žádný z uplatněných nároků podle § 53 obch. zák.

Pokud dovolatelka nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů, které podle soudů vypovídají o tom, že účastníci nejsou vůči sobě v soutěžním vztahu, je třeba konstatovat, že přezkoumávání hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolací řízení při uvažované přípustnosti dovolání podle (srov. a , komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).

Dovolání žalobkyně není tedy přípustné a Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení věty první a proto odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. října 2011

JUDr. Kateřina Hornochovápředsedkyně senátu