Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3212/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců: a) Ing. V. P., a b) Mgr. H. M., rozené P., oběma zastoupených JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 16, proti žalované Ing. I. P., Csc., zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 21, o určení že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky,vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolánížalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2011, č.j. -199, takto:

I. Dovolaní žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Brně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. prosince 2009, č.j. -173, určil, že

„žalobce a) a žalobkyně b) jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý v ideální 1/6 garáže zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na LV 1033 pro obec B., k.ú. S. na p.č. 485“

(výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. února 2011, č.j. -199, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále již „“) ve věci samé potvrdil (výrok I.), změnil, jen co se týká nákladů řízení u soudu I. stupně (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, které vychází ze správného závěru o skutkovém stavu věci a odkázal na jeho odůvodnění. Uzavřel, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou každý vlastníkem spoluvlastnického podílu, každý v id. 1/6 na předmětné garáži, neboť spoluvlastnický podíl nabyli jako dědici původního žalobce JUDr. V. P., který, jakožto obdarovaný původním žalovaným 1), jakožto dárcem, nabyl id. 1/3 předmětné garáže na základě darovací smlouvy ze dne 1.6.1992. Původní žalovaný 1) následně smlouvou z 19.4.1996 zamýšlel převést spoluvlastnický podíl na předmětné garáži o velikosti ½ na původního žalovaného 2), avšak s ohledem na dřívější převod 1/3 spoluvlastnického podílu původnímu žalobci již byla smlouva v rozsahu tohoto podílu absolutně neplatná, s ohledem na ust. § 37 odst. 2 obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Dovolatelka uvádí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, protože jednak řeší právní otázku, která je odvolacími soudy a dovolacím soudem rozhodována rozdílně; dále, že řeší otázku, která doposud nebyla dovolacím soudem rozhodována a konečně, že řeší otázku v rozporu s hmotným právem. Nesprávné právní posouzení věci soudy obou stupňů spočívá, dle dovolatelky, v aplikaci jiné právní normy na zjištěný skutkový stav, neboť soudy chybně aplikovaly ve znění novely č. , již neplatné v době uzavření darovací smlouvy, místo ve znění platném v době převodu, tedy v roce 1992, a sice Dále pak dovolatelka uvádí, že předmětná darovací smlouva se odvolává, pokud jde o nabývací tituly, na dvě odevzdávacíy, jejichž předmětem nemohla být předmětná garáž, neboť v této době ještě neexistovala, a že darovací smlouva, pokud jde o garáž, nebyla uzavřena vážně, určitě a srozumitelně (odvolává se při tom na nález ÚS sp.zn. nezbytnost rozlišovat hodnotící kritéria určitosti a srozumitelnosti právních úkonů, jejichž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitostem). Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci ve svém vyjádření k dovolání žalované uvedli, že rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. K namítané aplikaci chybné právní normy uvedli, že chybnou citaci obsahuje pouze rozhodnutí soudu I. stupně, nikoli rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterému dovolání směřuje, navíc pak z hlediska dané problematiky šlo o to, že k účinnosti smlouvy se vyžadovala registrace státního notářství, přičemž toto bylo obsaženo i v právní úpravě účinné před 1.1.1992. K další dovolatelčině argumentaci pak žalobci uvedli, že pro právní posouzení věci není rozhodující, zda darovací smlouva obsahovala nabývací titul k předmětné garáži, nýbrž to, zda ke dni uzavření darovací smlouvy předmětná garáž existovala a zda vůlí dárce a obdarovaného bylo převést i část spoluvlastnického podílu ke garáži dárce na obdarovaného. Odvolací soud odpověděl na tuto otázku kladně a žalobci se s jeho odůvodnění plně ztotožňují. Navrhli odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu je zásadně právně významné, řeší-li právní otázku, jejíž posouzení se promítá nejen do výsledku konkrétního řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe. Takovou otázku s judikatorním přesahem ovšem dovolání vůbec neobsahuje. Navíc nelze uzavřít, že by předběžnou právní otázku platnosti darovací smlouvy ze dne 1. června 1992 řešil odvolací soud v napadeném rozhodnutí v rozporu s hmotným právem, když na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že kupní smlouva z 19. dubna 1996 je neplatná, neboť 1/3 garáže byla platně převedena darovací smlouvou již k 1. červnu 1992. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení (že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věty první ve spojení s a , neboť žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (za písemné vyjádření k dovolání) v částce 6.500,- Kč [viz. ustanovení , snížená na polovinu podle vyhlášky a o dalších 50 % podle a navýšená o 30% podle ] a z náhrady hotových výdajů podle ust. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.360,- Kč) podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8.160,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. října 2011

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.

předseda senátu