Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 858/2010

U S N E S E N Í

EURO PRIM, spol. s r. o.,

INTER EFEKT spol. s r. o.,

se sídlem v Mladé Boleslavi, Českobratrské náměstí 133/II, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 25 03 42 51, zastoupené Mgr. Ondřejem Maderem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 14, PSČ 170 00, o určení vlastnictví, vedené Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č. j. – 196, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. listopadu 2005, č. j. – 95, kterým tento soud určil, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí uvedených ve výroku (dále jen „nemovitosti“). Přitom jde v pořadí již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí rozsudek ze dne 28. srpna 2006, č. j. - 152, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č. j. - 180, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.

Nejvyšší soud ve svém předchozím zrušujícím rozsudku s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. , ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. a ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. dovodil, že v projednávané věci byly naplněny podmínky pro uplatnění ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák.; předestřené právní otázky týkající se splnění podmínek aplikace ustanovení § 196a tedy vyřešil již v tomto rozhodnutí a ty proto přípustnost dovolání založit nemohou.

Přípustnost dovolání není – za situace, kdy dovolatelka ani netvrdí, že kupní cena za převedené nemovitosti odpovídala obvyklé (tržní) ceně – způsobilé založit ani její tvrzení, že nemovitosti měly pro společnost vzhledem k jejímu tehdejšímu majetku zanedbatelný majetkový význam a zájmy společnosti či jejích věřitelů proto nebyly žádným způsobem dotčeny či ohroženy.

A konečně nelze založit přípustnost dovolání ani na námitce, že určením vlastnického práva k nemovitostem se žalobkyně výrazně obohatí na úkor žalované a manželů M. a R. Š., a že tedy uplatňuje právo na určení v rozporu s dobrými mravy. Otázku, zda je možno v rámci žaloby na určení vlastnického práva argumentovat uplatněním práva v rozporu s dobrými mravy již Nejvyšší soud vyřešil v rozsudku ze dne 22. března 2005, sp. zn. (a k závěru v tomto rozsudku uvedeném se přihlásil i v rozsudku ze dne 27. května 2010, sp. zn. a rozsudku ze dne 22. června 2010, sp. zn. ), ve kterém uzavřel, že uplatnění žaloby na určení vlastnictví nemůže být posuzováno jako výkon práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl. Protože neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení , věty první, , , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu