Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1095/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně V. P., bytem v O., zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Musorgského 14, proti žalované S. P., bytem v O., zastoupené JUDr. Jarmilou Jařabáčovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. -102, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2008, č. j. -116, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č. j. -116, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 7. 11. 2007, č. j. -102, kterým uložil povinné vyklidit byt č. 11 o velikosti 2+1 s příslušenstvím v domě v O. (dále jen „předmětný byt“, popř. „byt“) do šesti měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně se na základě platně uzavřené dohody o převodu členských práv a povinností uzavřené s žalovanou dne 25. 8. 2003 (dále jen „Dohoda“) stala za finanční protiplnění členkou bytového družstva a nájemkyní předmětného bytu na dobu neurčitou, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu, že nevede s žalobkyní společnou domácnost, a že žaloba není v rozporu s dobrými mravy ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ,

(dále též jen „ “), zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily platnost Dohody. Poukázala na to, že soudy posuzovaly platnost Dohody z hlediska existence omylu a tísně žalované při uzavírání smlouvy, pominuly však rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a skutečnost, že Dohoda nesplňuje požadavky , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obch. zák.“ Poukazujíc na její obsah, zdůraznila, že Dohoda postrádá určení hodnoty družstevního podílu, stanovení úplatnosti nebo bezplatnosti převodu a dohodu o vzájemném vypořádání. Má za to, že postrádá-li Dohoda podstatné náležitosti, pak vůbec nevznikla. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. 3. 2008, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátkou ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp., jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnila. Dovolatelka výslovně neoznačila právní otázku (obecné konstatování, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, nelze za konkrétní vymezení otázky považovat), s níž spojuje zásadní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání ( ) se podává, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o platnosti Dohody, a činí tak prostřednictvím námitek, jež směřují proti zjištěnému skutkovému stavu.

Je-li však přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). S přihlédnutím k obsahu dovolání právě takový nepřípustný dovolací důvod dovolatelka uplatnila (námitkou, že „v Dohodě si převádějící a nabyvatelka vypořádávají jen zůstatkovou hodnotu členského podílu v družstvu, schází však určení hodnoty družstevního podílu, že z ní nevyplývá, zda se jedná o úplatný převod, ani jakým způsobem se vypořádává hodnota členského podílu“) a je nerozhodné,

že takto uplatněné dovolací námitky formálně podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , který však nijak obsahově nekonkretizovala.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudkuNejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ).

Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována

(podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a o skutečnost, že žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Miroslav F e r á kpředseda senátu