Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3991/2009

U S N E S E N Í

Ing. V. K.,

proti žalované

H. E.,

o zaplacení částky 262.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2009, č.j. -164, takto:

I.

Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. února 2009, č.j. -164, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. listopadu 2006, č.j. -133, kterým byla žaloba v označené věci zamítnuta. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce předal své osobní vozidlo v říjnu 1996 do autobazaru, který je následně vydal žalované, ta je půjčila třetí osobě, která s ním dne 15.10.1997 způsobila dopravní nehodu, v jejímž důsledku došlo k poškození automobilu. Předmětný automobil se stále nachází v držení žalované. Žalobce se žalobou ze dne 22. února 2000 domáhal vydání vozidla, dne 12. prosince 2002 pak změnil skutková tvrzení a domáhal se náhrady škody spočívající v zaplacení částky 262.400,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud konstatoval, že bylo prokázáno, že předmětné vozidlo jako věc stále existuje, její vydání je možné, a proto, v souladu s ustanovením a násl. (dále jen „obč. zák.“), stejně jako podle ustanovení obč. zák., nelze požadovat poskytnutí peněžitého ekvivalentu, ale pouze vydání vozidla.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 14. května 2009 dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení a a podává je z důvodu podle a odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Domnívá se, že žalobci náleží právo výběru toho, zda žalovat na vydání poškozené věci nebo na vydání jejího peněžního ekvivalentu, pokud je věc tak poškozena, že její oprava by byla mimořádně obtížná a bylo by na ni třeba vynaložit částku přesahující hodnotu, kterou věc měla před poškozením. Zásadní význam této právní otázky spatřuje v tom, že např. u pojistných událostí by takový postup byl v rozporu s dobrými mravy a principem náhrady škody. Domnívá se také, že podáním návrhu na vydání věci dochází k zastavení promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na vydání jejího peněžního ekvivalentu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a aby věc vrátil Okresnímu soudu Brno - venkov k novému projednání.

K dovolání se žalovaná nevyjádřila.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání, jímž je napaden rozsudek odvolacího soudu, není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Závěr, že za situace, kdy žalovaná zadržuje věc, jejímž vlastníkem je žalobce, nemá žalobce právo na náhradu škody formou peněžitého plnění, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. října 2009, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 27. ledna 2010, sp.zn. ). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , za situace, kdy žalobce nemá na jejich náhradu nárok, přičemž však žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu