Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 355/2008

25

Cdo 355/2008

U S N E S E N Í

J. Z.

, zastoupeného advokátem, proti žalovanému

F. D.

, o zaplacení 60.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 13. června 2007, č.j. -87, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 60.000,- Kč, jež má odpovídat hodnotě jeho osobního automobilu F., který v dubnu 2004 předal žalovanému do opravy, avšak pro nesouhlas s cenou odmítl opravu uhradit, a žalovaný proto automobil žalobci nevydal.

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 5. 9. 2006, č.j. -58, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti žalobce, který se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání. Zjistil, že žalobce předal žalovanému k provedení opravy osobní automobil tovární značky F., předběžná cena opravy byla stanovena částkou 6.000,- Kč, skutečná cena opravy činila 7.646,- Kč. Žalobce cenu provedené opravy neuhradil, předmětný automobil zůstal u žalovaného. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci nesvědčí žádný právní důvod, na jehož základě by mohl po žalovaném požadovat žalovanou částku.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. 6. 2007, č.j. -87, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, neboť žalobce byl k jednání řádně předvolán a nepožádal o jeho odročení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a uzavřel, že žalobce netvrdil ani neprokázal žádný důvod svědčící oprávněnosti žaloby.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v tom, že jeho nárok nebyl v souladu s ustanovením obč. zák. posouzen jako nárok na náhradu škody, která dovolateli vznikla neoprávněným zadržováním jeho věci ze strany žalovaného. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za správná, neboť žalobce v předchozím řízení nepředložil žádné důkazy k prokázání oprávněnosti svého nároku a jako nárok na náhradu škody jej specifikoval až v dovolání. Podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu však u žalovaného nejsou dány, neboť řádně provedl opravu automobilu, a poté vyzval žalobce k jeho vyzvednutí. Žalovaný proto ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „ “) - a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením , jak je tomu v posuzovaném případě, je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

V dovolání žádná otázka zásadního právního významu ve smyslu shora uvedeného výslovně vymezena nebyla.

Závěr, že za situace, kdy žalovaný zadržuje věc, jejímž vlastníkem je žalobce, nemá žalobce právo na náhradu škody formou peněžitého plnění ve výši hodnoty zadržované věci, byl soudy obou stupňů dovozen v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. ). Nárok na finanční náhradu za věc, kterou mu jiný neoprávněně zadržuje, vzniká vlastníkovi v situaci, že věc již nelze vydat, protože již neexistuje, byla zničena, není známo, kde se nachází apod. I tento nárok je nárokem na náhradu majetkové újmy, jež vlastníkovi vznikla snížením jeho majetkového stavu právě o hodnotu této jeho věci. Za situace, že v době rozhodování odvolacího soudu ( ) bylo doloženo, že předmětná věc (automobil) stále existuje, a je známo, že je v držení žalovaného, který ji zadržuje v souvislosti se sporem o cenu opravy, nebyl splněn jeden z obligatorních předpokladů vzniku občanskoprávní odpovědnosti za škodu, a to existence majetkové újmy, jejíž náhrada je požadována. Řešení uvedené otázky tedy zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá.

Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovanému náklady spojené s advokátním zastoupením, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu