Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 538/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobkyně I. Š., zastoupené Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168 – „Na Rybárně“, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o 500.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 27. 5. 2010, č.j. – 140, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 12. 2009, č. j. – 100, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 500.000,- Kč. Té se žalobkyně domáhala coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí nesprávným úředním postupem správních orgánů v přestupkovém řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, že přestupek (napadení mezi Z. a žalobkyní) se stal 3. 4. 2007, přestupkové řízení bylo zahájeno dne 3. 7. 2007. Během přestupkového řízení žalobkyně opakovaně žádala o odročení ústního jednání. Dne 3. 10 2007 o přestupku rozhodl správní orgán prvního stupně, který shledal žalobkyni vinnou spácháním přestupku proti občanskému soužití a uložil jí pokutu ve výši 1.500,- Kč. Jeho rozhodnutí potvrdil odvolací orgán. Rozhodnutí odvolací instance bylo zrušeno soudem ve správním soudnictví. Věc byla vrácena krajskému úřadu (odvolacímu orgánu), který dne 22. 10. 2008 zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a přestupkové řízení zastavil z důvodu uplynutí jednoroční preklusivní lhůty. Během soudního řízení v období od 11. 1. 2008 do 28. 7. 2008 došlo ke stavení jednoroční preklusivní lhůty k projednání přestupku podle , o přestupcích. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně na vyplacení přiměřeného zadostiučinění mimosoudně.

Odvolací soud přitakal právnímu závěru soudu prvního stupně v tom, že bylo porušeno právo žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené době, přičemž samotné konstatování porušení práva se jeví jako dostačující. Ztotožnil se s provedeným hodnocením kriterií dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk). Soudy shledaly období nečinnosti krajského úřadu od vrácení věci po zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu krajským soudem, tj. od 28. 7. 2008 do 17. 10. 2008. Řízení hodnotily jako méně složité, s nižším významem pro žalobkyni. Jednání žalobkyně posoudily tak, že přispěla negativně k celkové délce řízení, a to opakovanými žádostmi o odročení jednání. Žalobkyni způsobená újma nebyla nijak závažná vzhledem k neveřejnosti správního řízení a k jeho výsledku, proto je odškodnění ve formě konstatování porušení práva adekvátní.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. (dále jen ) a opírá je o dovolací důvody dle pro nesprávné právní posouzení a dále pro vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ). Má rovněž za to, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod dle ). Za otázku zásadního právního významu považuje, zda průtahy a nečinnost správních orgánů vedoucí až k zastavení řízení pro uplynutí lhůty k projednání přestupku ospravedlňují pouze konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době a nikoli přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích. Pro stručnost dovolatelka odkázala na předchozí podání svého právního zástupce, zejména doplnění žaloby a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek ve výroku, kterým potvrdil zamítnutí žaloby a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby zrušil i výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým zamítl žalobu,

a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený výrok odvolacího soudu, kterým potvrdil zamítnutí žaloby, není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Dovolání není přípustné, neboť žalobkyně v posuzované věci dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá.

Vymezení kritérií pro určení formy náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, jež spočívá v nevydání rozhodnutí ve stanovené, popř. přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), která jsou demonstrativně uvedena v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, samo o sobě otázku zásadního právního významu nepředstavuje. Nejvyšší soud se k nim a jejich aplikaci na konkrétní spor z hlediska stanovení formy odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vyjádřil ve své judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. , jež je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí a stanovisko Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz), jakož i v části V. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zodpovězení otázky formulované dovolatelkou je závislé na okolnostech konkrétního sporu, nelze ji zodpovědět obecně a nemá tudíž potřebný judikatorní přesah pro dovození přípustnosti dovolání.

Již ze znění je zřejmé, že případná vada řízení ( ), kterou však žalobkyně nijak nespecifikuje a námitky proti skutkovým zjištěním ( ), rovněž nijak blíže neurčené, nejsou způsobilé založit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Ostatně i za předchozí úpravy přípustnosti dovolání, obsažené v ve znění do 30. 6. 2009, platilo, že přípustnost dovolání dle (vždy spjatá se závěrem o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce) pro uplatnění dovolacího důvodu podle , přichází v úvahu jen výjimečně, a to v případě, že posouzení otázky existence takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. ). O takovou situaci však v projednávané věci nejde.

Námitka proti skutkovým zjištěním nebyla ani dříve důvodem pro připuštění dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ).

Pokud tedy žalobkyně jiné důvody, pro které by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu shledáno zásadně právně významným, nepředkládá, je zjevné, že podmínky pro připuštění dovolání v této věci ve smyslu a odst. 3 nejsou dány.

Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné. Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé. Proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).

Nad rámec uplatněných dovolacích důvodů a vzhledem k dovolatelkou zvolené formulaci dovolacích námitek v části, ve které odkazuje na argumentaci uplatněnou v předchozích podáních, Nejvyšší soud dodává, že v tomto směru nelze považovat dovolání za odůvodněné. Pouhý odkaz na jiná podání učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nesplňuje požadavek vyplývající z ustanovení , tj. aby v dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá. Podání předcházející vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu totiž z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí, nehledě na to, že akceptace názoru, podle něhož by bylo možno z hlediska odůvodnění dovolání (jen) odkázat na dřívější podání (ať již učiněné v řízení před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím) by nejen odporovala výše zmíněnému ustanovení , ale i znemožňovala soudu dostát požadavku vyplývajícímu z ustanovení ve spojení s ustanovením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z toho důvodu dovolací soud k argumentaci žalobkyně neobsažené v dovolání nepřihlížel.

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle věty první, ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 19. září 2011

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu