Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3721/2009

U S N E S E N Í

PNEU SPÁLENSKÝ spol. s r.o.

EUROFRIGO s.r.o.

, se sídlem v Praze 6, Karlovarská 814/111, identifikační číslo osoby 26163381, zastoupené JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 23, pro 56.998,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 14. 4. 2005, č. j. -12, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze 14. 4. 2005, č. j. -12, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 z 2. 8. 2004, č. j. -4,

se ruší

a věc

se vrací

obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud podle § 44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 odmítl odvolání povinné proti usnesení 2. 8. 2004, č. j. -4, (jímž soud nařídil exekuci) s odůvodněním, že obsahovalo-li pouze námitku, že povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí exekučním titulem jen proto, že „jí nebyl vyčíslen úrok z prodlení ani jí nebylo sděleno, kam má tento úrok a náhradu nákladů řízení zaslat, když v opačném případě by plnila,“ nebyly odvoláním uplatněny skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

V dovolání (podle názoru povinné „má zásadní právní význam uvedení, pro jakou částku je veden výkon rozhodnutí) povinná namítá, že „exekuce nemůže být v žádném případě vedena pro částku 56.998,- Kč, avšak pouze a jen pro příslušenství, tj. pro úroky z prodlení a náklady řízení, které pak v souladu se sdělením oprávněné takovou částku nečiní. V průběhu řízení došlo mezi účastníky k jednání ohledně vyčíslení úroků z prodlení, resp. sdělení místa, kam má uvedenou částku uhradit, když pouze tato povinnost zbyla povinné, neboť jistina byla uhrazena.“ Proto povinná „považuje za zavádějící údaj o tom, že exekuce je nařízena pro částku 56.998,- Kč, když tato částka se poprvé objevuje v rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 2. 2004, č. j. -26.“

Nejvyšší soud, který věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné je.

V usnesení z 27. 10. 2005, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že ačkoli argument zmatečnostní vadou způsobilý dovolací důvod nepředstavuje (podle věty druhé dovolací soud k takové vadě přihlédne pouze za podmínky, že dovolání je přípustné), je přiléhavé jej při úvaze o přípustnosti dovolání v exekučním řízení podrobit stejnému režimu, jako námitku vadou jinou než zmatečnostní (jež také může výjimečně založit přípustnost dovolání podle , a to v případě, že otázka, zda taková vada existuje či nikoli, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu); jinak tomu nemůže být už proto, že v exekučním řízení je vyloučeno, aby tato vada byla odstraněna v režimu žaloby pro zmatečnost (srov. , věta druhá za středníkem, ). Dovolání tedy dovolací soud posoudí jako přípustné podle , odst. 3

Tak je tomu v souzené věci, byť to v dovolání explicitně vyjádřeno není, jelikož povinná v bodě 5. dovolání zdůrazňuje, že „exekuce nemůže být v žádném případě vedena pro částku 56.998,- Kč, avšak pouze a jen pro (přisouzené) příslušenství pohledávky, tj. úroky z prodlení a náklady řízení.“

Jak Nejvyšší soud zdůraznil ve svém usnesení z 29. 11. 2000, sp. zn. , není v právní teorii (srov. např. učebnici Československého občanského práva, svazek I, Orbis Praha 1974, str. 284, nebo učebnici Občanského práva hmotného, svazek I, Codex Praha 1995, str. 147) ani v soudní praxi (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. září 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 6, ročník 1998, str. 331) pochyb o tom, že příslušenství věci je samo věcí v právním smyslu, a že tedy lze činit právní úkony (a tudíž i vést samostatná řízení) týkající se pouze jeho, přičemž na uvedeném závěru nic nemůže změnit pravidlo, že příslušenství sdílí osud věci (v daném případě pohledávky) samotné. Týž závěr Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí vztáhl i na příslušenství pohledávky.

Jak plyne z rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 2. 2004, č. j. -26, byla povinná zavázána k zaplacení

úroků z prodlení z částky 56.998,- Kč

a k náhradě nákladů řízení v částce 7.384,- Kč. Tomu také odpovídá návrh, jímž se oprávněná domáhá nařízení exekuce k vymožení (již vypočtených a tedy kapitalizovaných) úroků z prodlení v částce 19.176,70 Kč a náhrady nákladů řízení v částce 7.384,- Kč. Obvodní soud však exekuci nařídil

k uspokojení

pohledávky

oprávněné ve výši 56.998,- Kč,

úroků z prodlení

ve výši 19.176,70 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 7.384,- Kč

a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny. Ačkoli tedy oprávněná výslovně – a v tomto směru je návrh na nařízení exekuce zcela určitý a přesný – jako předmět exekuce vymezila pouze a jen (přisouzený) úrok z prodlení a náhradu nákladů nalézacího řízení, tedy příslušenství pohledávky, nárok na jehož zaplacení (i vymožení) je za těchto okolností nárokem samostatným, soud prvního stupně exekuci nařídil i k vymožení jistiny pohledávky, ač vymožení této (odlišné, jiné) samostatné částky navrženo nebylo; řečeno slovy ustanovení exekuce k vymožení jistiny byla nařízena bez návrhu, ačkoli ho podle zákona bylo třeba. Tím soud prvního stupně řízení zatížil zmatečnostní vadou podle ustanovení , způsobilou založit přípustnost (podle , viz výše) a v daném případě i důvodnost dovolání. Protože k uvedené vadě krajský soud nepřihlédl a naopak odvolací námitku (shodnou s argumentací uplatněnou v dovolání) nesprávně kvalifikoval podle exekučního řádu jako skutečnost pro nařízení exekuce nerozhodnou ( ), zůstalo touto vadou (jež měla za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí) zatíženo i řízení odvolací.

Protože dovolání je důvodné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný ( část první věty za středníkem ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu