Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3240/2009

U S N E S E N Í

JESAN KOVO s.r.o.

J. B.

, zastoupenému Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem v Šumperku, Hlavní třída 283/2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. března 2009, č. j. -161, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 27. 7. 2007, č. j. -86, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 46.956,48 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně 20.771,52 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaný na počátku roku 2005 odcizil z její provozovny kovové odlitky (převážně stolové litinové segmenty), které následně prodal ve sběrně druhotných surovin. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 1. 4. 2008, č. j. -119, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 16. 10. 2008, č. j. -141, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 3. 2009, č. j. -161, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobkyně neprokázala jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., a to porušení právní povinnosti žalovaným, tj. že žalovaný odcizil označené množství litinových segmentů z areálu žalobkyně. V řízení totiž nebylo postaveno najisto, zda se jednalo o segmenty, které se měly ztratit z objektu ve vlastnictví žalobkyně, nebo zda jde o kovový odpad, nalezený žalovaným na pozemku jeho otce, který obklopuje areál žalobkyně a je od pozemku žalobkyně oddělen stavbami a plotem. Věc šetřila Policie ČR Obvodní oddělení Hanušovice, která ji usnesením ze dne 14. 5. 2005 odložila, neboť trestní stíhání je nepřípustné pro nedostatek věku žalovaného. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 10. 2005, č.j. -17, byl zamítnut návrh Okresního státního zastupitelství v Šumperku na uložení opatření nezletilému podle , o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, neboť nebylo prokázáno, zda nezletilý J. B. (žalovaný) litinové odlitky vzal z pozemku svého otce či zda je odcizil z uzamčené haly ve vlastnictví žalobkyně.Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , popř. písm. c) , a které odůvodňuje podle , odst. 3 Namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť žádný plot a stavby neoddělují pozemek otce žalovaného od objektů (budov) ve vlastnictví žalobkyně. Tyto jednotlivé objekty jsou přímo na pozemku otce žalovaného a žalovaný k nim má zcela volný přístup, tudíž se tam mohl kdykoli dostat a litinové součástky odcizit. Skutková zjištění odvolacího soudu jsou v rozporu se zjištěními učiněnými Policií ČR ve spise sp. zn. ORSU 258/Ha-TČ-2005, která nepochybně zjistila, že žalovaný stolové litinové segmenty odcizil, že se nejednalo o žádný odpad a že také v podstatné části byly tyto litinové segmenty žalobkyni vráceny. Dále dovolatelka vytýká soudu, že hodnotil důkazy zcela odlišně než orgány činné v trestním řízení. Skutečnost, že žalovaný nebyl v řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. potrestán, považuje za bezvýznamné. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce přípustnosti zásadního hodnocení výsledku jiného řízení, jehož dovolatelka jako poškozená nebyla účastníkem, a nemohla tak ovlivnit dokazování, tedy v daném případě hodnocení rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 10. 2005, č. j. -17. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby; soud prvního stupně sice nyní rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, nikoliv však proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho předchozí rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost, aniž by založil tzv. skrytou diformitu závazným právním názorem ve věci samé. Dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Dovolatelka namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , nikoliv v této věci. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení , vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.Žalobkyně v dovolání označuje za otázku zásadního právního významu přípustnost hodnocení výsledku jiného řízení, jehož nebyla účastníkem, tedy v daném případě hodnocení rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 10. 2005, č. j. -17. Otázka, zda je soud v občanském soudním řízení vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, a zda musí vycházet též z jiných rozhodnutí vydaných v trestním řízení, nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť již byla vyřešena např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 1966, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 58/1966 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a ve zprávě Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 10. 1979, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod číslem 27/1977, tak, že i když je soud v občanském soudním řízení výslovně vázán jen odsuzujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení, nemůže ponechat bez povšimnutí zprošťující rozsudek, jestliže se v něm konstatuje, že skutek, z kterého se vyvozuje nárok na náhradu škody, se vůbec nestal, že tento skutek nespáchal žalovaný apod. Okresní soud v Šumperku v odůvodnění citovaného rozhodnutí uvádí, že z provedeného dokazování nelze jednoznačně dovodit, že nezletilý J. B. (žalovaný) se dopustil jednání, které by naplňovalo znaky trestného činu, zejména pokud se týká o úmysl spáchat trestný čin. Prokázáno bylo pouze to, že žalovaný dovezl do sběrny druhotných surovin kovový odpad, nebylo však jednoznačně prokázáno, zda jej vzal z pozemku svého otce či jej skutečně odcizil v uzamčené hale žalobkyně. Soudy obou stupňů v nyní projednávané věci tedy postupovaly v souladu s i ustálenou judikaturou k tomuto ustanovení, a při rozhodnutí vycházely také z rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku, aniž se s ním dostaly do rozporu. Výhrada žalobkyně, že soud hodnotil rozhodnutí příslušného orgánu v jiném řízení, jehož nebyla poškozená (žalobkyně) účastníkem, na věci nemůže nic změnit, neboť skutečnost, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení, nemá na rozhodnutí příslušného orgánu vliv. Ostatně důkazní břemeno, které ukládá poškozenému, aby prokázal tvrzené skutečnosti zakládající podmínky odpovědnosti za škodu, zatěžovalo dovolatelku v tomto občanskoprávním sporu, nikoliv ve věci trestní. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 18. srpna 2011

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu