Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5002/2009

U S N E S E N Í

A. T.

, proti povinným

1) P. V.

a

2) Š. V.

, za účasti

JUDr. Hany Šajnerové

, soudní exekutorky se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 22, a zástavní věřitelky

Hypoteční banky, a.s.

se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, pro částku 3.395.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 1. 7. 2009, č. j. -252, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze z 1. 7. 2009, č. j. -252, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku z 9. 3. 2009, č. j. -203,

se ruší

a věc

se

okresnímu soudu

vrací

k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením z 9. 3. 2009, č. j. -203, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 3.346.667,- Kč tak, že následující pohledávky budou uspokojeny v tomto pořadí a výši:

1. pohledávka nákladů exekučního řízení ve výši 594.264,- Kč k hotovému zaplacení,

2. pohledávka zástavní věřitelky Hypoteční banky, a.s. ve výši 2.601.920,26 Kč k hotovému zaplacení,

3. pohledávka oprávněného ve výši 150.482,74 Kč k hotovému zaplacení.

Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že z rozdělované podstaty ve shora uvedené výši budou pohledávky uspokojeny ve výši

1) v první skupině pohledávka soudní exekutorky na nákladech exekuce vůči 2. povinné ve výši 590.667,- Kč,

2) ve druhé skupině, prvním pořadí částečně pohledávka přihlášené zástavní věřitelky Hypoteční banky, a.s., včetně příslušenství v celkové výši 2.561.914,- Kč, z čehož na příslušenství připadá 44.909,- Kč,

3) ve třetí skupině, druhém pořadí, částečně pohledávka oprávněného vůči 2. povinné v celkové výši 194.552,- Kč, z čehož na pohledávku z titulu náhrady nákladů připadá částka 24.610,75 Kč.

S odvolací námitkou oprávněného, že jeho pohledávka měla být zařazena do stejné skupiny jako pohledávka soudní exekutorky na náhradě nákladů exekuce, se krajský soud vypořádal závěrem, že „pořadí skupin je dáno zákonem“, v daném případě ustanovením exekučního řádu ve znění účinném po novelizaci provedené od 1. 1. 2008 , podle něhož se náklady exekuce uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v .

V dovolání oprávněný uplatňuje dovolací důvody podle a Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v aplikaci ustanovení exekučního řádu ve znění , účinného od 1. 1. 2008, a vyjadřuje přesvědčení, že v exekuci nařízené 24. 7. 2006 neměla být pohledávka soudní exekutorky zařazena do první skupiny, nýbrž podle do skupiny třetí a uspokojena s jeho pohledávkou poměrně. Pochybení soudu spatřuje také v tom, že exekutorce byly přiznány veškeré náklady exekučního řízení, ačkoli to ještě dále probíhá a prodej nemovitosti byl pouze jedním z několika způsobů jejího provádění. Podle jeho názoru je nepřijatelné, aby exekutorce byla přiznána náhrada veškerých nákladů exekučního řízení již na základě exekuce prodejem nemovitosti, když exekuční řízení dále trvá a exekuce bude k vymožení jeho pohledávky prováděna ještě dalšími způsoby. Vadu řízení podle pak spatřuje v okolnosti, že mu nebyl doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce, nemohl tak nabýt právní moci a soud z něj nemohl při rozhodování o náhradě nákladů exekuce vycházet.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání, přípustné podle ustanovení , odst. 2 ve spojení s ustanovením , odst. 3 , je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , které by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora má být uspokojena ve smyslu ustanovení exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2008 v první skupině podle , a dále posouzení, zda řízení bylo skutečně stiženo namítnutou vadou.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu je v souzené věci.

K uvedené otázce Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. nebo nález téhož soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. ) uzavřely, že exekuční řízení realizované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, vydaného před účinností (před 1. 1. 2008) je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2006. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ). Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů odchýlit.

Jak tedy plyne z uvedeného, právní závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat ustanovení exekučního řádu již ve znění , je nesprávný. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ), aniž se zabýval námitkou proti výši nákladů exekuce (ta ovšem byla vyčíslena usnesením soudní exekutorky z 22. 5. 2008, č. j. 087 Ex 490/06/N1, na č.l. 106, pravomocným dne 7. 6. 2008, z čehož plyne, že toto usnesení, opatřené poučením o možnosti podání námitek do osmi dnů, bylo oprávněnému /jeho zástupci/ doručeno /v opačném případě by pak oprávněnému lhůta k podání námitek ještě nezačala běžet/) podle věty za středníkem zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný ( část první věty za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu