Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1634/2010

29 Cdo 1634/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Air Special, a. s., se sídlem ve Všechově, Letiště Tábor, PSČ 391 31, identifikační číslo osoby 45 27 41 18, zastoupené JUDr. Karlem Maláskou, advokátem, se sídlem v Tišnově, Hornická 901, PSČ 666 03, proti žalované AUDIT ÚČETNICTVÍ, s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 49 45 13 91, zastoupené JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 6, PSČ 604 08, o zaplacení 4,054.340,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2009, č. j. -256, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2008, č. j. -221, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 2,819.900,- Kč a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “) odmítl jako nepřípustné.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitkami, jimiž vytýká odvolacímu soudu tvrzené vady řízení a nedostatky skutkových zjištění dovolatelka vystihuje dovolací důvody vymezené v ustanovení a odst. 3 , jež, jak shora uvedeno, nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení zásadně k dispozici.

Otázka, jíž dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní.

Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně aplikoval , o auditorech a Komoře auditorů České republiky, a , o auditorech, když uzavřel, že žalovaná neporušila svou zákonnou povinnost podle těchto ustanovení, jestliže neupozornila žalobkyni, se kterou měla uzavřené smlouvy o provedení auditu (za rok 1999 a 2000), na existenci zákonné povinnosti připočítat v daňovém přiznání k základu daně z příjmu právnických osob tzv. připočitatelné položky, kterými jsou nezaplacené sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance účtované na vrub osobních nákladů.

Podle , o auditorech a Komoře auditorů České republiky auditor u účetní jednotky ověřuje, a) zda údaje v účetní závěrce, konsolidované účetní závěrce (dále též jen „účetní závěrka“) a ve výroční zprávě věrně zobrazují stav majetku a závazků, rozdíl majetku a závazků, finanční situaci a výsledek hospodaření, b) zda účetnictví je vedeno úplně, průkazným způsobem a správně.

Podle , o auditorech je při provádění auditu auditor povinen ověřit, zda a) informace uvedené v účetní závěrce podávají věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, a b) výroční zpráva je v souladu s účetní závěrkou nebo konsolidovaná výroční zpráva je v souladu s konsolidovanou účetní závěrkou

Jak již Nejvyšší soud opakovaně uzavřel např. v rozhodnutích ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 30. května 2006, sp. zn. či ze dne 24. května 2007, sp. zn. (jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti.

V dané věci přitom nelze z uvedených ustanovení ani z jiných ustanovení obou předpisů upravujících v rozhodné době činnost auditorů dovodit povinnost poskytovat auditovaným společnostem daňové poradenství a kontrolovat správnost a vhodnost daňového přiznání takové společnosti.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení , , , a 18 odst. 1 10.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů určené podle ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (za podané vyjádření k dovolání). Společně s náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 17. srpna 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu