Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 30 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (35)DBC32E8B1D8F5076C1257A4E00658BF7.html
HTML · 20.46 KB
No categories available
28 Cdo 590/2011
28
Cdo 590/2011
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 7, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, o zaplacení 91.392,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 195/2008 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2010, č.j. 17 Co 271/2010 -72, takto:
O d ů v o d n ě n í
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 91.392,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. Uplatněné právo odůvodňoval tím, že jde o škodu, jež mu vznikla porušením povinnosti Úřadu práce v Moravském Krumlově, který jej protiprávně odmítl zaregistrovat jako uchazeče o zaměstnání. Následkem toho stát neplatil za žalobce pojistné na veřejné zdravotní pojištění a za dobu od 1.1.1993 do 4. 12. 2001 vznikl žalobci na pojistném dluh v uvedené výši, který je po něm exekučně vymáhán.
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 1. června 2010, č.j. 11 C 195/2008 -40, žalobu zamítl (výrok I) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o výši odměny ustanoveného zástupce žalobce (výrok III). Uplatněné právo kvalifikoval jako „obecnou náhradu škody“ (tedy právo na náhradu škody způsobené porušením právní povinnosti; § 420 obč. zák.). Dovodil, že jde o právo promlčené, jestliže ke škodné události mělo dojít před rokem 2002 a žaloba v této věci byla u soudu podána až 12. 8. 2008, po uplynutí tříleté (objektivní) promlčecí doby podle ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. října 2010, č. j. 17 Co 271/2010 -72, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III). Vycházeje z tvrzení žalobce (z nichž vyplývá, že příčinou vzniku škody má být nesprávný postup úřadu práce) kvalifikoval uplatněné právo jako právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb. “). Dovodil, že promlčení práva se řídí podle ustanovením § 32 tohoto zákona, jež pro promlčení práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem stanoví pouze promlčecí dobu subjektivní. V takovém případě – pokračoval odvolací soud – „je třeba pro posouzení otázky objektivní promlčecí doby použít ustanovení občanského zákoníku svou povahou a účelem nejbližší, jímž je ustanovení § 106 odst. 2 “. I při jiné právní kvalifikaci nároku proto odvolací soud označil závěr soudu prvního stupně o promlčení nároku za správný, ponechávaje stranou, zda a kdy uplynula promlčecí doba subjektivní. Dodal, že vzhledem ke konkrétním okolnostem případu nelze uplatnění námitky promlčení pokládat za výkon práva odporující dobrým mravům (§ 3 odst. 1 obč. zák.) a žalobu označil za nedůvodnou i proto, že jejímu podání nepředcházelo předběžné uplatnění nároku u úřadu uvedeného v § 6 odst. 1 zákona (§ 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. ).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal za ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Za nesprávné, odporující judikatuře vyšších soudů, označil řešení otázek promlčení práva. Dále namítal, že soudy obou stupňů přehlédly, že žalobu v této věci podal již v roce 2007 a byť měla žaloba vady, již okamžikem jejího podání došlo ke stavění promlčecí doby. Cituje z nálezů Ústavního soudu dovozoval, že uplatnění námitky promlčení i v dané věci odporuje dobrým mravům. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
V posuzované věci spočívá rozsudek odvolacího soudu na závěru o promlčení práva. Odvolací soud zde vychází z názoru, že i v případě práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ) se uplatní ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák. o objektivní promlčecí době. Jelikož řešení uvedené otázky odvolacím soudem se odchyluje od ustálené judikatury (a z tohoto pohledu jde o řešení nové), shledává Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Vady řízení, k nimž u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je naplněn žalobcem uplatněný dovolací důvod, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v označených právních otázkách.
O nesprávné právní posouzení věci, které jako dovolací důvod žalobce uplatňuje (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ), může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právního předpisu, který na skutkový stav nedopadá, nebo správně použitý předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem .
Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se nárok promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
Zákon č. 82/1998 Sb. je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru předpisu speciálního k obecnému. Obecnou úpravu je možnou použít tam, ke speciální předpis její aplikaci nevylučuje, buď výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. Jak z výše citovaných ustanovení vyplývá, zákon č. 82/1998 Sb. obsahuje zvláštní úpravu promlčení práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, týkající se zejména počátku a délky lhůt, a proto použití ustanovení § 106 odst. 1 a 2 obč. zák. vylučuje. V ustanovení § 32 odst. 1 je samostatně upravena délka a počátek běhu promlčecí doby, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem i nezákonným rozhodnutím (vyjma práva na náhradu škody způsobené rozhodnutí o vazbě, trestu či ochranném opatření, jehož promlčení má samostatnou povahu; srov. § 33 zákona). Počátek běhu této promlčecí doby (jež je proto promlčecí dobou subjektivní) se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dověděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001 , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1168, sv. 16). V ustanovení § 32 odst. 1 a 2 zákona jde pak o kombinaci doby subjektivní a objektivní, která ovšem platí pouze pro případy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (jak plyne z dikce ust. § 32 odst. 2 , které počátek běhu objektivní promlčecí doby váže pouze na okamžiku doručení /oznámení/ rozhodnutí, jímž bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno). U nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se tedy uplatní pouze jediná, a to subjektivní promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , která počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl, tedy když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004 ).
Jelikož v dané věci odvolací soud závěr o promlčení práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ) založil na aplikaci ustanovení § 106 obč. zák. (namísto použití zvláštního ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ) a počátek běhu tříleté promlčecí doby spojil již s okamžikem, kdy došlo ke škodné události (k nesprávnému úřednímu postupu), je jeho právní posouzení věci nesprávné.
K podmínce předběžného uplatnění nároku na náhradu škody (§ 14 zákona č. 82/1998 Sb. ) pak Nejvyšší soud poznamenává, že jde o podmínku, jejíž nedostatek má toliko procesní důsledky a nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby z věcného hlediska. Byla-li žaloba podána bez předběžného projednání, jde o odstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 103 a 104 o.s.ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, ročník 2010).
Protože rozsudek odvolacího soudu správný není, Nejvyšší soud jej (bez nařízení jednání; § 243a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ) zrušil (§ 243b odst. 2 in fine o. s. ř. o. s. ř. ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věty první o. s. ř. o. s. ř. ).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1 , § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). V novém rozhodnutí o věci rozhodnou soudy nižších stupňů i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věty druhé, § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2011Mgr. Petr Krauspředseda senátu