Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 400/2010

U S N E S E N Í

Zemědělskému družstvu Beroun

, se sídlem v Králově Dvoře, identifikační číslo osoby 00102849, za účasti soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, se sídlem Exekutorského úřadu v Berouně, Palackého 31/2, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, vydražitelky V. B. a přihlášených věřitelů 1) Finančního úřadu v Berouně, se sídlem v Berouně, Tyršova 634, 2) J. S., zastoupeného JUDr. Alenou Drulákovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Kostelní 7, pro 1 409 147,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. -67, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím

potvrdil

usnesení ze dne 19. 9. 2007, č. j. -50, kterým Okresní soud v Berouně rozhodl, že se z rozdělované podstaty 2 200 000,- Kč uspokojuje ve třetí skupině částečně pohledávka Finančního úřadu v Berouně ve výši 2 200 000,- Kč. Dospěl k závěru, že pohledávku soudního exekutora nelze uspokojit v první skupině podle , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), neboť nebylo možné postupovat podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekutorský řád), ve znění , účinného od 1. 1. 2008 (dále též jen „ “), ale bylo třeba postupovat podle dosavadní právní úpravy, která platila v době rozhodování soudu prvního stupně. Odvolací soud současně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. , a nálezy Ústavního soudu např. sp. zn. a ÚS sp. zn. ze dne 13. 6. 2002. Dovodil dále, že přihlášený zástavní věřitel doložil pohledávku zajištěnou zástavním právem ze dne 19. 4. 2001 ve výši 2 330 371,- Kč.

Soudní exekutor v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Napadenému usnesení přisuzuje po právní stránce zásadní význam, neboť otázka náhrady nákladů soudního exekutora je odvolacími soudy a soudem dovolacím řešena rozdílně. Náklady soudního exekutora je podle jeho názoru třeba považovat za náklady státu, neboť jeho činnost je výkonem státní správy a úředním postupem. Úmyslem zákonodárce nebylo vytvářet situace, ve kterých by exekutor bez svého zavinění prováděl exekuci zcela či zčásti bezplatně. Pro závěr, že pohledávka soudního exekutora se uspokojuje ve skupině podle svědčí i důvodová zpráva k novele exekučního řádu. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nesprávně vypořádal s otázkou zpětné účinnosti a povahou právních norem v souvislosti s novelou exekučního řádu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoliv dovolatel argumenty ve prospěch názoru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam přednesl, hodnocením jejich obsahu k tomuto názoru dospět nelze.

K otázce použité právní úpravy je třeba dodat, že Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 1562/09) uzavřely, že exekuční řízení realizované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, vydaného před účinností je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože v souzené věci se o takový případ jedná, je třeba současně odkázat i na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2006. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí” skupině ( ).

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto; žádnému z účastníků, jenž by jinak měl podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu