Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5095/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce T. D., proti žalované I. V., zastoupené JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem se sídlem Praha 2, Nám. Míru 15, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. dubna 2009, č. j. -50, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 4. 2009, č.j. -50, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně (soudu prvního stupně) ze dne 17. 7. 2008, č.j. -8, kterým byla žalované uložena povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt 3+1 v domě č. p. v H. Ch. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poté, co doplnil, resp. zopakoval dokazování zprávami města Chřibská, evidenčními listy ze dne 19. 3. 1992 a 13. 9. 1994, výslechem žalované, nájemními smlouvami ze dne 13. 9. 1994 a 1. 12. 2006 a dopisem žalobce, vzal (ve shodě se soudem prvního stupně) za prokázáno, že žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemkyně uzavřeli dne 1. 12. 2006 smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu určitou do 31. 12. 2007 a že byt užívá i po tomto datu; naopak nebylo prokázáno tvrzení žalované, že byt byl v roce 1969 přidělen jejím rodičům a že po jejich smrti na ni přešel nájem předmětného bytu, a to na dobu neurčitou. Odvolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná po skončení nájmu užívá byt bez právního důvodu a žaloba na vyklizení je proto ve smyslu § 126 odst. 1 obč. zák. důvodná a že jí nepřísluší právo na bytovou náhradu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvod podle Namítá, že došlo k závažnému zásahu do jejích procesních práv, neboť ač zaslala soudu prvního stupně plnou moc udělenou advokátu JUDr. Stanislavu Křečkovi, odvolací soud ve věci rozhodl, aniž byl její zástupce o jednání vyrozuměn a mohl se ho tak zúčastnit; její práva tak nemohla být náležitě chráněna. Uvádí, že její právní zástupce by u jednání odvolacího soudu namítl, že soud prvního stupně nevzal v úvahu skutečnost, že v bytě bydlí již řadu let a nájemní právo jí mohlo vzniknout konkludentním jednáním pronajímatele, a že v průběhu nájmu jí byla změněna nájemní smlouva na dobu určitou (s cílem ji bez jakékoliv bytové náhrady vystěhovat), a to za situace, kdy trval nájem k předmětnému bytu. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání vyjádřil tak, že rozsudky v této věci již nabyly právní moci, a považuje tudíž věc za vyřízenou.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. dubna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastnicí řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelka neoznačila otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a výslovně uplatnila dovolací důvod podle Z obsahu dovolání ( ) pak vyplývá, že ve skutečnosti nenamítá existenci vady řízení ve smyslu ), ale tzv. zmatečnostní vady dle spočívající v tom, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. K tzv. zmatečnostním vadám (tj. k vadám uvedeným v , a b/ a ) ovšem Nejvyšší soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. ) a samy způsobilým dovolacím důvodem nejsou. Proto také nelze jejich prostřednictvím založit přípustnost dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp.zn. ). Má-li žalovaná za to, že jí nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednání před soudem, může svou námitku uplatnit (samozřejmě za předpokladu, že ji dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.

Je tedy zřejmé, že dovolání směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se o opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. července 2011 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu