Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3384/2010

U S N E S E N Í

JUDr. M. K.,

proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 4.100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010, č.j. – 143, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 5. 2009, č. j. - 102, kterým soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 4.100.000,- Kč jako náhrady majetkové škody (1.000.000,- Kč jako ušlý zisk, 100.000,- Kč za ztrátu času) a nemajetkové újmy (3.000.000,- Kč), jež jí měla být způsobena trestním stíháním pro spáchání trestného činu poškozování věřitele ve formě pomoci, ve věci vedené proti ní u Okresního soudu v Táboře pod sp.zn. , které skončilo zproštěním obžaloby; rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze skutkových zjištění, že trestní řízení vedené proti žalobkyni bylo zahájeno usnesením policejního orgánu dne 4. 4. 2002, proti tomuto usnesení podala žalobkyně neúspěšnou stížnost. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, který nabyl právní moci 27. 1. 2005, byla žalobkyně zproštěna obžaloby v celém rozsahu. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně o náhradu újmy jí způsobené.

Soudy dospěly k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním nelze v případě žalobkyně v režimu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk) odškodnit, neboť umožňuje náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím až ve vztahu k rozhodnutím vydaným po nabytí účinnosti (od 27. 4. 2006). Po doplnění dokazování k nároku na náhradu majetkové škody odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím, resp. nesprávným úředním postupem. Ztotožnil se s názorem, že tvrzená ztráta času nemůže být bez dalšího škodou ve smyslu ust. 442 obč. zák. Konstatoval, že ušlý zisk nelze dovodit z nižších příjmů uvedených v daňových přiznáních z let 2002 až 2004, jak tvrdila žalobkyně. Proto odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby soudem prvního stupně.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s odkazem na již podaná vyjádření týkající se majetkové škody a daňová přiznání, která podle ní tuto škodu prokazují. Uvedla, že z důvodu trestního stíhání došlo ke snížení jejích příjmů, musela si půjčovat finanční prostředky na zajištění své rodiny. Jelikož podle dovolatelky nelze výši ušlého zisku přesně určit, je potřeba uplatnit postup dle (dále jen „ “). Je přesvědčena, že v podmínkách právního státu musí, v případě, že se ukáže, že osoba byla stíhána nesprávně, stát zajistit odškodnění za úkony, kterým byla tato osoba vystavena. Namítla, že nárok na náhradu imateriální újmy jí plyne přímo z čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. ve znění pozdějších zákonů, (dále jen „Úmluva“).

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Dovolatelka v posuzované věci však dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá (nepředkládá totiž otázku žádnou) a s výjimkou obecné nespokojenosti s rozhodnutím odvolacího soudu nelze z jejího dovolání zjistit, v čem považuje rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné ve smyslu Pokud mají její námitky směřovat proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (dovolací důvod dle o. s. ř), nelze k nim při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu přihlížet.

Odkaz dovolatelky na přímou aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy je lichý, neboť tento článek garantuje odškodnění osobě, která byla omezena na svobodě v rozporu s ust. čl. 5 odst. 1 Úmluvy. V posuzované věci byla žalobkyně stíhána na svobodě, tj. k jejímu omezení na svobodě nedošlo.

K odkazu dovolatelky na její předešlá podání ve věci Nejvyšší soud upozorňuje, že pouhý odkaz na jiná podání učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nesplňuje požadavek vyplývající z ustanovení , tj. aby v dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá. Podání předcházející vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu totiž z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí, nehledě na to, že akceptace názoru, podle něhož by bylo možno z hlediska odůvodnění dovolání (jen) odkázat na dřívější podání (ať již učiněné v řízení před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím) by nejen odporovala výše zmíněnému ustanovení , ale i znemožňovala soudu dostát požadavku vyplývajícímu z ustanovení , ve spojení s ustanovením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z toho důvodu dovolací soud k argumentaci žalobkyně, obsažené v jiných podáních než v dovolání, nepřihlížel.

Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání podle , ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 16. srpna 2011

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu