Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3575/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně obchodní společnosti Potrusil s.r.o., IČO 25310119, se sídlem ve Šlapanicích, Hybešova 1647/51, zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 11, proti žalovaným a) obchodní společnosti STAEG, spol. s r.o., IČO 25520059, se sídlem ve Vyškově – Předměstí č.p. 738, Průmyslová 8 F, zastoupené Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 19, b) obchodní společnosti DIRICKX BOHEMIA spol. s r.o., IČO 49810090, se sídlem v Havlíčkově Brodě, U Panských 1447, zastoupené JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Žižkova 280, c) obchodní společnosti StavMat-obchodně stavební společnosti, s.r.o., IČO 26284511, se sídlem v Blučině, Cezavy 627, zastoupené Mgr. Romanem Stýblem, advokátem se sídlem v Brně, Husova 8a, a d) České republice – Ministerstvu obrany České republiky, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, o zaplacení částky 4.560.602,- Kčs příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. -44, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2009, č.j. -61, takto:

Dovolání třetí žalované se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhá žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 13. prosince 2007 proti žalovaným zaplacení částky 4.560.602,- Kč s příslušenstvím za provedené práce na akci „Oplocení vojenské základny N. n. O.“.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. září 2008, č.j. -44, připustil, aby na straně žalované jako další účastníci do řízení přistoupily: jako žalovaná č. 2 obchodní společnost DIRICKX BOHEMIA spol. s r.o., se sídlem U Panských 1447, 580 01 Havlíčkův Brod, IČO 498 10 090, jako žalovaná č. 3 StavMat-obchodně stavební společnost, s.r.o., se sídlem Cezavy 627, 664 56 Blučina, IČO 262 84 511, jako žalovaná č. 4 Česká republika – Ministerstvo obrany České republiky, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, IČO 601 62 694.

Vyšel z podání žalobkyně, která jej mimo jiné odůvodnila tím, že výše uvedená druhá a třetí žalovaná společnost byly první žalovanou označeny jako zhotovitelé-subdodavatelé díla, které bylo fakticky provedeno žalobkyní a zástupcem první žalované převzato. Čtvrtá žalovaná pak byla zadavatelem předmětné veřejné zakázky, přičemž výsledek provedených prací se stal součástí pozemků ve vlastnictví České republiky a oplocení jako stavba a samostatná věc v právním slova smyslu jejím vlastnictvím. Uzavřel, že pokud žalobkyně výslovně navrhla přistoupení dalších účastníků na straně žalované podle (dále jen „“), soud jejímu návrhu vyhověl, neboť byly splněny zákonné podmínky a návrh nebyl v rozporu s dosavadním průběhem řízení. Navíc je odůvodněn závěr, že bude hospodárné v jednom řízení projednat věc i za účasti nově přistoupivších účastníků.

K odvolání třetí žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. února 2009, č. j. -61, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k třetí žalované obchodní společnosti StavMat-obchodně stavební společnost, s.r.o., podle potvrdil. Konstatoval především, že je na žalobkyni, aby zvolila, proti komu povede spor ( ), a uvedl, že podle jeho názoru jsou splněny podmínky ustanovení , neboť soud prvního stupně ve věci dosud nejednal a možnost věcné pasivní legitimace v řízení třetí žalované je dána, když soud je povinen uvažovat o nároku žalobkyně a tento nárok jí přiznat z jakéhokoliv právního důvodů, pokud to tvrzení obsažená v žalobě a navržené důkazy umožňují.

Proti výroku tohoto usnesení, pokud jím bylo rozhodnuto ve vztahu ke třetí žalované, podala tato žalovaná dne 28. dubna 2009 včasné dovolání, v němž namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení (dále jen „“). Soudy obou stupňů se podle jejího názoru nezabývaly hlouběji, zda je třetí žalovaná pasivně legitimována. Žalobkyně nijak netvrdila ani nedoložila, že prováděla práce např. na základě smlouvy o dílo pro třetí žalovanou a proto mezi ní a žalobkyní nemůže existovat právní důvod k plnění (vydání) bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se ani nezabýval tím, že usnesení soudu prvního stupně nebylo řádně odůvodněno a proto bylo nepřezkoumatelné. Třetí žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

K dovolání se vyjádřila žalobkyně i druhá žalovaná. Žalobkyně uvedla, že svůj návrh na přistoupení dalších účastníků do řízení řádně zdůvodnila a to, zda se přistoupivší žalovaní na úkor žalobce skutečně obohatili a v jakém rozsahu bude předmětem dokazování v nalézacím řízení. Navrhla proto odmítnutí dovolání třetí žalované. Druhá žalovaná se ztotožnila s důvody uvedenými v dovolání třetí žalované a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným /vydaným/ přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno), uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení Dovolací soud poté napadené usnesení odvolacího soudu přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné ( ).

Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Bylo již uvedeno, že dovolatelka napadá zmiňované usnesení odvolacího soudu z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy z důvodu uvedeného v Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Tato situace však v souzené věci při rozhodování odvolacího soudu nenastala.

Podle ustanovení na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že změny v účastenství upravené instituty může vyvolat jedině žalobce. Má-li k jeho návrhu nový účastník vystupovat na straně žalující, musí s tím souhlasit. Má-li podle návrhu žalobce do řízení vstoupit nový žalovaný, je jeho vůle (neúčastnit se sporu) nevýznamná. Při rozhodování soudu o připuštění nového účastenství by měla být zejména zvážena hospodárnost takové subjektivní změny a využitelnost dosavadních výsledků řízení pro jeho další průběh. Je pak zcela lhostejné, zda případné pochybení v žalobcově představě o věcné legitimaci způsobily subjektivní či objektivní okolnosti. Soud nemůže bránit žalobci v pokusu o nápravu zejména tam, kde by žaloba musela být zamítána pro nedostatek ve věcné legitimaci v těch sporech, kde podle hmotného práva musí vystupovat nerozluční společníci (). V ostatních případech se uplatní kriterium hospodárnosti ve smyslu využitelnosti dosavadního řízení vůči nově přibraným účastníkům. Zvláštní pozornost ze strany soudu vyžadují zejména ty případy, kdy žalobce „z opatrnosti“ hodlá vedení sporu rozšířit na dalšího žalovaného. Takové postupy bývají z hlediska ekonomiky řízení únosné zejména u případů s takovým skutkovým základem, na němž se objektivně mohlo podílet více subjektů.

Přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného soud na návrh žalobce připustí, protože z , odst. 1 nevyplývají žádné podmínky omezující tento dispoziční úkon žalobce (obdobně viz např. rozhodnutí ve věci Vrchního soudu v Praze sp.zn. ). Je třeba současně zdůraznit, že soud při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení neřeší otázku jeho věcné legitimace, neboť se jedná o otázku hmotněprávní, jež soud posuzuje až v konečném rozhodnutí ve věci a při jejím nedostatku je důsledkem zamítnutí žaloby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci ).

Z dovoláním napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud z vyložených zásad fakticky vycházel. Samotné dovolání přitom neobsahuje argumentaci, která by byla v daném případě způsobilá správnost tohoto rozhodnutí zpochybnit. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud České republiky dovolání třetí žalované podle ustanovení části věty před středníkem zamítl. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu