Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 861/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Ing. M. A., zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalované D. Z., zastoupené Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č.j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované, směřující (hodnoceno podle obsahu) proti v záhlaví citovanému rozsudku v části, jíž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 20. 2. 2009, č.j. -45, ve výroku, jímž Okresní soud Praha - západ uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 200.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení od 16. 3. 2008 do zaplacení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (čl. II, bod 1. , dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o.s.ř).

Žalovaná především odvolacímu soudu vytkla, že obsah dopisů účastnic z 7. 2. 2008 a 13. 3. 2008 vyložil v rozporu s vůlí v nich zachycené. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy (případně jednostranného právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46). Z pohledu uvedené judikatury je zřejmé, že výhrady stran k výkladu obsahu dopisů účastnic (včetně toho, jaká byla vůle jednajících a k čemu směřovala) vystihují dovolací důvod podle , jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. ). Proto i kritika právního posouzení věci odvolacím soudem (ústící v jeho závěr, že závazky účastnic ze smlouvy o budoucí smlouvě ze dne 13. 10. 2007 byly zrušeny jejich dohodou podle ustanovení obč. zák.), kterou dovolatelka na svých skutkových námitkách založila, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná.

Nedůvodnost námitky, že odvolací soud se nevyjádřil k platnosti smlouvy o budoucí smlouvě ze dne 3. 9. 2007, se podává přímo z odůvodnění napadeného rozsudku, v němž odvolací soud výslovně uvedl dva důvody, pro které shledal tuto smlouvu neplatnou (1/ absence určení doby, do kdy má být hlavní smlouva uzavřena, 2/ nemovitosti nejsou označeny nezaměnitelným způsobem). Namítá-li dovolatelka, že závazky účastnic ze smlouvy o budoucí smlouvě ze dne 13. 10. 2007 nezanikly pro nemožnost plnění (§ 575 obč. zák.), přehlíží, že odvolací soud své rozhodnutí na takovém právním závěru nezaložil; ani tyto výhrady žalované tedy k přípustnosti dovolání nevedou.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, nerozhodl-li kasačním rozhodnutím, přestože vycházel z jiných skutkových zjištění a věc posoudil po právní stránce jinak, jedná se o námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu však nemůže být k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních).

Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. , není přiléhavý, neboť v označené věci dovolací soud na základě dovolání přípustného podle předně podrobil přezkumu správnost interpretace konkrétního ujednání, jímž byly sjednány předpoklady pro nárok na vrácení rezervačního poplatku, které bylo vtěleno do platné nepojmenované smlouvy, kdežto v souzené věci byla nevratnost zálohy sjednána ve smlouvě o budoucí smlouvě z 3. 9. 2007, kterou odvolací soud shledal z výše uvedených důvodů jako celek absolutně neplatnou.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , bodu 4., , , a , věty první, , ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 , ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. července 2011

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu