Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3624/2009

U S N E S E N Í

O. B.,

1) obchodní společnosti Mostecká realitní a bytové agentura s.r.o.,

IČO 250430072,  se sídlem v Mostě, Čsl. armády 1856, zastoupené  JUDr. Jaroslavem Koutským, advokátem se sídlem v Mostě, Moskevská 12, a

2) M. S.,

zastoupené, Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, o zaplacení 299.127,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 6. května 2009, č.j. -111, takto:

I. Dovolání druhé žalované

se odmítá.

II.

Žádný z účastníků

nemá

  právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

      Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 15. září 2005, č.j. -89, výrokem I. uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni částku 220.877,20 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle (dále jen „obč. zák.“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhou žalovanou, výrokem II. zastavil řízení do částky 78.250,- Kč, výrokem III. zamítl návrh na zaplacení částky 220.877,20 Kč vůči první žalované a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a první žalovanou.

      Vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a první žalovanou byla uzavřena mandátní smlouva, na základě které se mandatář (první žalovaná) zavázala vyvíjet činnost směřující k uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitosti žalobkyni. Na základě této smlouvy po sdělení čísla účtu pracovnicí první žalované, poukázala žalobkyně sjednanou částku 310.000,- Kč na oznámený účet. Jednalo se však o soukromý účet druhé žalované u Union banky, na kterou bylo krátce po zaslání platby vyhlášen konkurs. Odvolací soud dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení vzniklo na straně druhé žalované, neboť mezi těmito účastnicemi nebyla žádná dohoda či smlouva, na základě které by žalobkyně měla druhé žalované poskytnou peněžité plnění. Na straně první žalované pak soud důvod pro vyhovění návrhu neshledal a konstatoval, že pokud došlo k pochybení pracovnice první žalované při oznamování údajů pro poukaz platby, nelze tuto skutečnost podle soudu přičítat k tíži žalobkyně.

      K odvolání druhé žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne  6. května 2009, č.j. -111, rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku I. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a druhou žalovanou. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním a právním posouzením věci soudem prvního stupně a dále konstatoval, že i když druhá žalovaná skutečnost, která vedla ke vzniku bezdůvodného obohacení na její straně nevyvolala, nemůže na tom nic změnit ani to, že se banka dostala do finančních problémů. Druhá žalovaná jako klientka banky se mohla domáhat (což také učinila) vyplacení náhrady pojištěných vkladů prostřednictvím Fondu pojištění vkladů a ve zbývající části přihlásit svoji pohledávku do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce Union Banky, a.s.

    Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala druhá žalovaná dne 1. července 2009 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „“). Domnívá se, že odvolací soud řešil otázku bezdůvodného obohacení na straně druhé žalované v rozporu s hmotným právem a uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle obč. zák. se nesmí nikdo bezdůvodně obohacovat na úkor jiného a pokud k tomu dojde, je takový získaný prospěch povinen vydat. V předmětné věci za takový majetkový prospěch podle dovolatelky nelze považovat ovšem celou částku zaslanou žalobkyní, ale pouze tu část, o kterou se dovolatelka obohatila. Dovolatelka tím upozorňuje na tu skutečnost, že samotným připsáním částky na její účet nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, pokud jí zároveň nebylo umožněno s těmito prostředky nakládat. Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Bylo již uvedeno, že dovolatelka uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení , který se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží.

Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musí obohacení vydat (odstavec 1).

Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

Podle ustanovení § 456 věty prvé obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

S ohledem na projednávanou věc lze poukázat  na analogii rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který např. v usnesení ze dne 16. prosince 2010, sp. zn. , za situace, kdy žalovaný vybral částku z účtu žalobce bez žalobcova vědomí, judikoval, že na straně žalovaného došlo k získání majetkových hodnot na úkor žalobce, aniž k tomu existoval, resp. byl prokázán právní důvod a  není rozhodné, jak přesně se peníze dostaly do dispoziční sféry žalovaného a pro jaký konkrétní účel byly použity, protože předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví. V rozsudku ze dne 26. května 2004, sp.zn. , dospěl dovolací soud k závěru, že povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká podle zákona tomu, kdo je získal. Tím, kdo plnění získal, není osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která jej skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez právního důvodu plněno. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tudíž adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení vzniká podle zákona jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení vzniklo, apod. (obdobně lze z posledního období odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. června 2011, č.j. -82).

Protože pak v souzeném případě zjištěnému skutkovému stavu  odpovídala aplikace ustanovení § 451 obč. zák., kdy se odvolací soud nedostal při jeho výkladu do případných interpretačních obtíží ve vztahu k vyloženým zásadám, nelze proto  napadenému  rozhodnutí  přisuzovat případný judikatorní přesah a nelze tak ve smyslu ustanovení toto rozhodnutí klasifikovat jako po právní stránce zásadního významu. Není tak naplněn dovolací důvod podle   a tím ani případ přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení téhož zákona.

Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , za situace, kdy druhá žalovaná nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu