Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1931/2010

-323

U S N E S E N Í

P. M.

J. R.

, zastoupenému Mgr. Marcelou Hřebíčkovou, advokátkou se sídlem Jihlava, Jiráskova 3960/32,

o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11.650.000,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č. j. – 297, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 12.360,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem Praha 2, Sokolská 60.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 5. 2008, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v , tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Žalovaný v dovoláni ze dne 22. 2. 2010 namítal, že soud prvního stupně nerozhodl o změně žaloby, ač ta byla zřejmá z úkonu žalobce. Dále uvedl, že pochybení soudu prvního stupně nebylo odstraněno ani soudem odvolacím, v důsledku čehož je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / /. Žalovaný dále namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru:

„pro posouzení věci není podstatné, jak se peníze dostaly do dispoziční sféry žalovaného a pro jaký konkrétní účel byly použity, ale jen to, že se peněžní prostředky náležející žalobci dostaly do dispozice žalovaného,“

který je chybný, a rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci / /.

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v , zásadní právní význam napadeného rozhodnutí shledává ve výše uvedených námitkách a dále pak v řešení právní otázky, zda lze za bezdůvodné obohacení považovat stav, kdy účastník vztahu dle dohody poskytne druhému účastníku peněžní prostředky za účelem úhrady části kupní ceny nemovitostí vydražených do vlastnictví tohoto druhého účastníka a vlastník vydražených nemovitostí je nepřevede dle dohody na účastníka, jež mu poskytl peněžní prostředky právě za účelem úhrady části kupní ceny vydražených nemovitostí, aniž by se tento účastník nejdříve, v případě nesplnění závazku druhým účastníkem (smlouvy o smlouvě budoucí) domáhal zákonnou cestou nahrazení projevu vůle tohoto druhého účastníka jakožto budoucího převodce ve smyslu hmotného práva, upravujícího podstatu a důsledky smlouvy o smlouvě budoucí.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že vady řízení nemohou zakládat přípustnost dovolání podle , navíc, že ke změně žaloby nedošlo a že smlouva o smlouvě budoucí musí být uzavřená v písemné formě. Dále uvedl, že pro posouzení věci není podstatné, jakým způsobem se peníze do dispoziční sféry žalovaného dostaly, ani to, pro jaký účel byly nebo měly být použity.

Podle věty za středníkem ve znění po novele provedené (srov. přechodná ustanovení k ) se při posuzování otázky, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a , tedy ani k uplatněným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Námitka dovolatele, že v řízení nebylo rozhodnuto o změně žaloby, ač o ní rozhodnuto být mělo, proto nemůže založit přípustnost dovolání. Dovolací soud by se touto námitkou zabýval pouze v případě, byla-li by přípustnost dovolání založena jinak.

Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2). Bezdůvodné obohacení je objektivně vzniklý stav, kdy bez právem uznaného důvodu dojde k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Tento princip vyjadřuje § 451 odst. 1 obč. zák. slovy „kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat“. Ačkoliv toto ustanovení v dosavadní judikatuře není pojímáno jako obecná skutková podstata bezdůvodného obohacení, má uvedený smysl v tom, že formuluje sjednocující princip, na němž je právní institut bezdůvodného obohacení založen, princip, jenž musí být šetřen při každé aplikaci § 451 a násl. obč. zák. na skutkové okolnosti konkrétního případu. Jde o princip, jenž je prověřený časem a známý již z dob římského práva:

„Nam hoc natura aequum est neminem cum alterius detrimento fieri locupletiorem“

. I autoři obecného zákoníku občanského s odvoláním na jeho přirozenoprávní základ pokládali tuto zásadu za natolik samozřejmou, že nepovažovali za nutné, aby byla výslovně vyjádřena v textu zákona, který se omezoval pouze na úpravu speciálních žalob z bezdůvodného obohacení. (srov. Rouček F., Sedláček J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl V. Kodex Bohemia v Praze r. 1998, s. 627.). Obdobně přistupuje k bezdůvodnému obohacení současná soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. ). Lze tedy uzavřít, že princip, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, tvoří podobně jako jiné principy nepominutelný atribut materiálního právního státu (y ČR). Z tohoto úhlu pohledu je nutno přistoupit i k posouzení nároku žalobce. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný vybral z účtu žalobce žalovanou částku a použil ji na úhradu kupní ceny za nemovitosti, které předtím vydražil pro svou osobu. Naopak žalovanému se nepodařilo prokázat, že částku vybral jakožto odměnu za činnost, kterou pro žalobce vykonával nad rámec mandátní smlouvy, jak tvrdil. Na straně žalovaného tedy došlo k získání majetkových hodnot na úkor žalobce, aniž k tomu existoval, resp. byl prokázán právní důvod. Za této situace je možno uzavřít, že žalovaný se na účet žalobce obohatil a právní závěr odvolacího soudu, že

pro posouzení věci není rozhodné, jak přesně se peníze dostaly do dispoziční sféry žalovaného a pro jaký konkrétní účel byly použity,

není nesprávný a je v souladu s konstantní judikaturou, dle které

předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví

(z poslední doby srov. např. rozsudek NS ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. ; rozsudek NS ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. ; usnesení NS ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. a další). Jak a kdy přesně k bezdůvodnému obohacení došlo by mohlo být významné např. s ohledem na námitku promlčení, ta však v řízení uplatněna nebyla. Ostatně vzhledem k tomu, že žalovaná částka byla z účtu žalobce vybrána 27. 2. 2004 a žaloba byla podána již 23. 2. 2006, ani úspěšně být uplatněná nemohla.

K námitce dovolatele týkající se plnění na základě smlouvy o smlouvě budoucí je nutno uvést, že smlouva o smlouvě budoucí uzavřená podle ( an. obč. zák.) i podle obchodního zákoníku ( an. obch. zák.) vyžaduje ke své platnosti písemnou formu. Existence žádné takové písemné smlouvy nebyla účastníky v řízení tvrzena. V případě, že jeden účastník ústně uzavřené a tudíž i neplatné smlouvy o smlouvě budoucí poskytne druhému účastníkovi smlouvy peněžní prostředky za účelem úhrady části kupní ceny, lze tento stav považovat za bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z neplatného právního úkonu. Otázkou, zda v případě, že tato smlouva je uzavřena platně, je nutno se nejdříve domáhat zákonnou cestou nahrazení projevu vůle, se dovolací soud nezabýval, protože je ve vztahu k posuzovanému případu ryze hypotetickou, nemůže mít na právní posouzení věci vliv, a tudíž ani založit přípustnost dovolání.

Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu je k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.

Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání žalovaného jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000,- Kč (, , , , věta první ) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (, , 3 ), vše zvýšeno o DPH ve výši 20 %. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 16. prosince 2010

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu