Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2151/2009

-146

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně JUDr. I. B., proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Zahradní Město, se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048, identifikační číslo osoby 00034771, zastoupenému JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, o žalobě na určení neexistence věcného břemene a o vzájemném návrhu žalovaného na určení existence věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2007, č. j. –115, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 4 860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Pavla Fráni.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem

ze dne 21. listopadu 2006, č. j. -84, zamítl žalobu, „podle které by soud určil, že na budově č. p. 1052 v katastrálním území S., zapsané na LV č. 158 u Katastrálního úřadu P., nevzniklo věcné břemeno užívání pro Stavební bytové družstvo Zahradní město, IČ: 00034771“ (výrok I.), ke vzájemnému návrhu žalovaného určil, že „na budově č. p., nacházející se na pozemku parc. č. 262, katastrální území S., obec P., vázne věcné břemeno užívání bytu pořízeného formou nástavby a vestavby v družstevní bytové nástavbě s obecnou finanční úvěrovou a jinou pomocí, nacházející se v 5. nadzemním podlaží budovy, ve prospěch Stavebního bytového družstva Z. M. se sídlem P., IČ 00034771“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. listopadu 2007, č. j. -115, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrdil (výrok I.), ve vyhovujícím výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že „věcné břemeno vázne na budově

č. p. 1052“ (výrok II.), změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV.). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje

v a podává je z důvodu podle Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v a podává je z důvodu podle Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů.

Žalovaný navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, spolu s vyjádřením žalovaného k dovolání tvoří součást procesního spisu a dovolací soud

proto na ně odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle ve spojení s , a to jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky

ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004,

sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003,

sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008,

sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).

Dovolání nevymezuje relevantní hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Zásadní právní význam nemá ani jediná dovolatelkou označená otázka, že posuzované věcné břemeno svědčící žalovanému „nevzniklo ze zákona“, jelikož příslušné zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. , jímž byl novelizován o ustanovení , zakládající jeho vznik, nebylo podle názoru dovolatelky přijato v souladu s ústavním pořádkem a že toto opatření není zákonem, který má důsledky zamýšlené obč. zák.

K otázce ústavnosti přijetí shora uvedeného zákonného opatření a přípustnosti aplikace ve vztahu k požadavkům obč. zák. se Nejvyšší soud České republiky kladně vyslovil již v rozsudku ze dne 26. března 2009, sp. zn. , uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz, a to ve věci, v níž byla dovolatelka účastnicí na straně žalované a posuzovanou otázku k přezkumu dovolacímu soudu již tehdy předložila. Nejvyšší soud České republiky v uvedeném rozsudku rovněž odkázal i na související ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, jakož i na judikaturu Ústavního soudu týkající se ústavnosti aplikace V usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. března 2009, sp. zn. , uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz, dovolací soud – s odkazem na judikaturu Ústavního soudu České republiky - zdůraznil, že vznik věcného břemene podle zákonného opatření č. nemůže podléhat režimu d a není v rozporu s čl. 1 větou druhou Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. Dovolací soud, který se nehodlá od uvedených závěrů odchýlit ani v souzené věci, proto pro stručnost odkazuje na podrobná odůvodnění uvedených rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce

3.750,- Kč [odměna z částky určené podle , , ve znění po novele provedené , vyčíslená podle a ve dvojnásobné výši, když dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, v němž bylo rozhodováno o dvou samostatným nárocích, tj. o žalobě a o vzájemném návrhu žalovaného, takto vypočtená odměna ve výši 15.000,- Kč byla dále snížena ve smyslu , ve spojení s vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle vyhlášky] dále zvýšené o náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalovaného k dovolání žalobkyně), která žalovanému náleží podle ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 4.050,- Kč. Jelikož žalovanému dále náleží náhrada za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč ( ), celkové náklady dovolacího řízení činí částku 4.860,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému celkové náklady dovolacího řízení v uvedené výši do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaného ( , , ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. června 2011 Mgr. Michal Králík, Ph. D. předseda senátu